Rübezahl und der Schuster
Režie:
Stanislav LátalKamera:
Rolf HofmannHudba:
Luboš FišerHrají:
Bohuš ZáhorskýVOD (1)
Obsahy(1)
V Krkonoších žil jeden švec se svou ženou. Byl ale tuze lakotný a rád nakupoval „za pět prstů“ – prostě kradl rád všude a všechno. Jeho žena s tím měla spoustu starostí. Krakonoš o tom věděl, jen čekal, až ho ševcová požádá o pomoc. A opravdu, jednoho krásného dne, kdy švec ukradl sousedovi kozu, už toho na ni bylo opravdu moc a požádala Krakonoše o pomoc. Ten proměnil ševce ve strašáka. Když šla ševcová kolem něj, manžel na ni promluvil, že je mu zima a má hlad. Ševcová se mu nejprve smála. Ale když ležela pak večer sama doma, přece jen se jí po manželovi zastesklo. Druhý den tedy za ním přišla se snídaní a přinesla mu pak také kabát. Ale šel kolem pocestný a říká si, k čemu bude strašákovi kabát? A tak si ho vzal. Teď poznal švec na vlastní kůži, jaké to je, když člověka okradou a slíbil manželce i Krakonošovi, že už bude sekat dobrotu. Krakonoš ho tedy proměnil zpět na švece a on už nikdy nic cizího nevzal, ba ani se na to závistivě nepodíval. (Matematicka)
(více)Recenze (17)
Jo jo, to je ta síla svědomí. Myslivec mohl šveci v rámci spravedlivé odplaty stokrát rozstřílet barák, ale s ním to ani nehnulo. Stačilo ale, aby mu jednou někdo něco vzal, on se hluboce zastyděl a s krádežemi okamžitě přestal. Jinak horská atmosféra je v příbězích moc pěkně zachycena, i když mě kapku mate, že jednotlivé baráky jsou utopené hluboko v lesích. ()
Jeden z lepších dílů této volné a poněkud nevyrovnané série loutkového zpracování Krakonoše. Tato série je velice dobře zpracovaná (loutky, vypravěč), ale moc se mi nelíbí příběhy, různě posbírané od různých autorů. V tomto příběhu se mi nelíbilo, jak se ševcová svému muži posmívala, když se stal strašákem. To bylo až příliš nepohádkové, naštěstí pak vše dobře dopadlo :-) V tom nesouhlasím s hous.enkou - má jít o pohádkou a ne o propagaci feminismu či individualismu :-) ()
Ať už vynikající cyklus o Krakonošovi se skvělou hudbou Luboše Fišera vyprávěl Bohuš Záhorský, Václav Voska nebo Ota Sklenčka, první film je charakteristický především úsporou hlasu vypravěče a snahou o maximální vyprávění obrazem s doprovodem hudby. Na jednu stranu je to dobře a svědčí to o skvělém režisérovi, na druhou stranu to člověka ochudí o krásný hlas Bohuše Záhorského. ()
I zde se - jako v hraném večerníčku - objevuje hajnej, ale se Z. Řehořem nemá společného ani zbla. Tenhle se postará o divácky vděčnou akční scénu, kdy zběsile mečí, rozkouše si klobouk a střílí kolem sebe hlava nehlava kvůli ukradené koze, kterou švec vtipně nacpal do světnice oknem. Je fakt, že to Krakonoš nechal zajít docela daleko, chudák ševcová... ()
Série třinácti krátkých filmečků o Krakonošovi daná do seriálu jsem absolutně neznal. Jediné, co znám jako pohádky z Krkonoš jsou ty Krkonošské pohádky. Loutkově je to hezky zpracováno, ale škoda, že je to tak tak temné. Nebo chcete-li málo barevné. Bohuš Záhorský pak nedostal moc prostoru na svůj hlas, ale když se zapojil, tak mi to ladilo. A poučení o jednom z božích přikázání k pohádce patří. ()
Galerie (1)
Photo © Krátký film Praha
Reklama