Papežská toaleta

Příjemný film z Urugaye (pokud se nemýlím, tak se jedná o vůbec první uruguayský film, který jsem kdy viděl), který nahlíží na problémy a chudobu urugayského maloměsta s velkým citem a dává tak divákům možnost zjistit, jak to vypadá na místě, kam se asi běžně nedostane a které je od našeho státu opravdu velice vzdálené. Celý děj je pak zasazen do roku 1988, kdy toto maloměsto očekává příjezd papeže Jana Pavla II. a většina místních chce na této návštěvě Svatého otce zbohatnout. Ovšem tenhle film není jen o velkých a jak se nakonec ukáže i nenaplněných snech či snad o návštěvě papeže. Tenhle film je o pochopení, o vzájemné důvěře a o tom, že ať děláte co děláte, vždy je nakonec nejdůležitější mít někoho nablízku, někoho, kdo za vámi stojí a kdo vás má rád. Beto tohle zcela jistě pochopil, a když už nic jiného, tak mu zůstal aspoň stát na dvoře nejluxusnější záchod z celého města, taková luxusní kadibudka. Každopádně atmosféra filmu je svým způsobem kouzelná a odzbrojující, tenhle film lze hodnotit jako velmi povedený a rozhodně v mnoha ohledech kvalitní. Bylo to pro mě zase něco nového, něco originálního s velmi neotřelým námětem. Film mi utekl, aniž bych skoro věděl jak, a určitě mi tento příběh ještě velmi dlouho zůstane v hlavě. Jsem rád, že jsem se na film podíval a s chutí mu dávám nadprůměrné čtyři hvězdy, na pět hvězd mi tam ještě něco nespecifikovatelného chybělo. (14.05.2010)

Film nemá příliš rychlý spád, občas jsem se zasmála, občas někoho politovala, většinu času držela palce. Ačkoli jsem měla představu o tom, jak všechno skončí, stejně mě těch pár posledních minut neskutečně zasáhlo a v hlavě se vynořila spousta otázek. Film nedává žádné odpovědi, naopak, snad právě proto na mě působil tak znepokojivě. (30.03.2008)

Typická festivalovka, ktorá trefne reflektuje prach a biedu, nádej a sklamanie, odhodlanie, silu a rezignáciu snívajúceho človeka. Ale predovšetkým významovú rovinu pravidelných tours jedného zhrbeného panáčika v papamobile a trúsenie požehnaní podľa PR klendárika. Neľahká realita života s pár úsmevnými chvíľkami. Veľké veci v malom nenápadnom balení Made in Uruguay, ktoré nevyprchá. P.S. A muzika je výborná. 80% (13.03.2011)

Hořkoúsměvná sociální sonda do života chudých lidí v uruguayském pohraničí, kteří se musí pro vlastní obživu hodně ohánět a když vysvitne jiskřička naděje pro lepší zítřky, neochvějně se ji chopí. Originální výchozí premisa, realistický feeling podpořený hojnou účastí neherců a skorodokumentárním zpracováním, byť kamera občas nepříjemně zabírá postavy zblízka, sem tam příjemné odlehčení... Akční přístup obyvatel Mela (i když je možné, ba pravděpodobné, že v Uruguay nepobírají podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, a lidem tudíž nic jiného nezbývá) mi byl hodně sympatický. 7/10 (Febiofest 2008) (30.03.2008)

Ač místy úsměvný, nakonec velmi smutný a po celou dobu nad očekávání výborně zrežírovaný film o sociálních problémech na uruguayském venkově. Sice nevěřím, že by si skutečný Beto peníze „úhlavního nepřítele“ nevzal, ale když si v hlavě opakovaně přehrávám poslední záběr, to pokorné přijetí nastoleného osudu se vší jeho hořkostí, přijde mi podobná připomínka malicherná. Festivalový film, který bych doporučil i nefestivalovým divákům. 80% (24.08.2008)