Šaráda

Film, v němž věcí, nejsou tím, čím se zdají být (nebezpečně vypadající pistole může být vodní) a který sám nikdy dlouho není tím, čím se jeví. Protagonisté romantické komedie o souboji pohlaví se ocitají ve světě špionážního thrilleru a kromě dvojsmyslných kousavých poznámek si začínají vyměňovat také přísně tajné informace, kvůli kterým umírají lidé a jsou unášeny otravné děti. Cary Grant je pohodlně usazen v roli elegána zorientovaného ve světě zločinu a v zásadě jen rekapituluje svou spolupráci s Hitchem (odkazy k Na sever severozápadní linkou, Chyťte zloděje a dalším jejich filmům). Audrey Hepburn mezitím jako na běžícím pásu střídá šaty od Givenchyho a snaží se alespoň malinko vykročit z přidělené škatulky naivní a křehké krásky, která potřebuje muže, aby jí zachránili život, případně vysvětlili, že CIA opravdu není letecká společnost. V hlavních rolích jiného typu ale ženy dobrodružné „klučičí“ žánry dříve infiltrovaly jen ojediněle. Společné scény obou hvězd fungují zejména díky charismatu a půvabu každého z nich, ne zásluhou kdovíjaké sehranosti, natož přesvědčivosti jejich romantického vztahu (který vůbec přesvědčivý není, naopak působí dost nuceně). Nesladěnost jejich hereckých stylů a velký, skoro třicetiletý věkový rozdíl, na druhou stranu dobře slouží (tonální) proměnlivosti filmu, který odmítá setrvat v jedné poloze a neustále nás důmyslně dávkovanými informacemi vyvádí z konceptu a drží v pochybnostech ohledně postav a jejich pravých záměrů. Dle potřeb vyprávění a podle toho, zda se máme bavit, nebo být napjatí, chvílemi tápeme stejně jako hlavní hrdinka, jindy jsme o krok napřed. Zejména v pohrávání si s divákem jde o hitchcockovský film. Donen ke špionážním intrikám ovšem přistupuje lehkovážněji a víc si hraje s barvami. Škoda, že komediálních thrillerů nenatočil víc, neboť jeho balancování na laně mezi dvěma žánry je obdivuhodně zdatné, chytré a zábavné. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Oskar (17.01.2020)

„Paní Lampertová, víte co to je CIA?“ - „Předpokládám, že to asi není letecká společnost, že?“ Romantický film, kriminálka a černohumorná komedie; tím vším je Šaráda, a nutno dodat, že nabízí více než funkční mix těchto 3 žánrů (humor vládne hlavně ze začátku, ovšem i v průběhu na nějakou tu povedenou hlášku místy dojde, přestože větší prostor dostává úsměvná romantika s přídavkem v podobě napínavého krimi, u kterého divák dlouho tápe podobně jako hlavní hrdinka). A co se týče právě postav, obsazení dua Hepburn-Grant bylo mistrovským tahem, působí maximálně sehraně, příjemně to mezi nimi jiskří a jejich dialogové výměny je radost poslouchat. Do očí bijící zadní projekce (alespoň po zvukové stránce nejsou odfláknuté) spolu s nějakým tím místem, kdy filmu lehce docházel dech, jsou jedinými kaňkami na této velmi zábavné podívané, u které po opakovaném zhlédnutí zvyšuju hodnocení na slabší plný počet. „Miluji tě, Adame.“ - „Ano, to už jsi mi řekla.“ - „Ne, posledně to bylo: Miluji tě, Alexi." (18.01.2010)

Zajímavé romantické krimi se skvělým Carym Grantem a kouzelnou Audrey Hepburn. Celé se to točí kolem záhadného dědictví, které se všichni snaží získat. Vdova Audrey samozřejmě o ničem neví a netuší, komu může věřit a komu ne. Kdo je agent a kdo skutečný přítel. Stojí proti ní partička zlověstných vojáků, nejhrozivější je ten s hákem místo ruky. Nakonec se vše vysvětlí. Film má pár dost zajímavých zvratů. Je to taky jeden z posledních Grantových filmů. "Jak se vlastně jmenuješ?" (17.05.2020)

Velmi zdařilý film, který kombinuje prvky krimi thrilleru, romantického filmu a komedie. Příběh filmu je vemi zajímavý, pořád se něco děje, divák je v napětí, jak to dopadne, a mimoto si divák v některých pasážích odpočine u romanticko-komediální linky. Audrey Hepburn byla velmi krásná a výborná herečka, Cary Grant byl také fajn, i když zde už trošku starší. (21.01.2024)

Mimořádně povedený žánrový koktejl, u kterého jsem teprve na konci zjistila, že už jsem ho kdysi shlédla (inu, hlásí se stáří - neschopnost udržet myšlenku:-). Skvěle se zde doplňují herci a vtipné dialogy. „Jistě Charlese dobře znal. Je na něj alergický. " „Známe se?" „A jak to mám vědět?" „Víte, já znám strašnou spoustu mužů a dokud jeden z nich neumře, nesmím se seznámit s někým jiným." "Kdyby měl některý na kahánku, dejte mi vědět." „Uvědomujete si, že jste za dva dny vystřídal tři křestní jména? Už ani nevím, s kým mluvím." "Jaké máš dneska křestní jméno?" (12.12.2007)