Šaráda

Sarada s Audrey Hepburn a Cary Grantem je naprosto dokonaly film. Skvele vystavena krimikomedie s neuveritelne vtipnymi dialogy (nutno videt v puvodnim zneni!!!) a naprosto perfektnimi hereckymi vykony Audrey a Caryho. Doporucuju vsem. Zarucene pobavi a dve hodiny utecou jako voda, protoze ti dva predvadeji na platne herecky koncert s nepochopitelnou lehkosti a samozrejmosti, jakoby byli zamilovanym parem po cely zivot. Bravo, bravissimo! PS: A ano, videl jsem to poprve a ano, bylo to natoceno v roce 1963 a takto me to dokazalo okouzlit. (07.12.2010)

Zabitý manžel, jeden zakopaný poklad z války, tři nebezpeční kumpání, krásná zmatená vdova Audrey Hepburn a obstarožní seladon Cary Grant, který furt mění jména i povolání. A chvilku thiller, chvilku romantický film, chvilku komedie. Zkrátka ojedinělý filmový retro kus, na který mě zdařile přikoval k obrazovce. Děj je velmi napínavý, svižný a scénář si s divákem opravdu hezky hraje. Zvrat střídá zvrat, aby se pak vše ještě zamotalo v překvapivém závěru a pak ještě trochu chvilku poté a pak to teda skončí (což by se možná v tomto případě mohlo brát jako spoiler.) Sice se to na první dobrou nedá všechno pobrat ale to vůbec nevadí. Kdyžtak se dá poprvé zaměřit třeba jen na pořádné vychutnání výborné Manciniho hudby. Či na skvělého zaporáka Matthaua.  Nebo se podívat jak to vypadá, když Američané natáčejí v Paříží. Nebo jaký by asi člověk nechtěl mít pohřeb. Šaráda určitě nabízí šarádu různých líbivých prvků. Měl jsem na ni doporučení z mnoha stran a pro fanoušky to je: ,,Nejlepší film Afréda Hitchocka, který Alfréd Hitchock nenatočil.´´  Dost  jsem se na zhlédnutí těšil a nejsem nějak zvlášť zklamán...Skvělý dobový film, Audrey tradičně božská, jen prostě ten postarší Cary Grant není Gregory Peck ani Peter O´Tolle. Ale naštěstí ani George Preppard (:D). Už na první pohled na mě působil jako starší pán.  Ale  k sobě docela zapadli (hlavně teda díky Audrey), přesto z té dvojice slavných krimi komedií s Audrey ze 60.let bych dal přednost Jak ukrást  Venuši,. Ale Šarada je i tak taky prostě skvělá, stylová a já se na oba filmy rád někdy kouknu znovu, když k tomu Šaradu na víc mám i na DVD, které jsem před pár dny dostal. Ale tak nějak cítím, že tohle už jsem klidně mohl vidět i o pár týdnů/možná měsíců dřív. (17.06.2020)

Film, v němž věcí, nejsou tím, čím se zdají být (nebezpečně vypadající pistole může být vodní) a který sám nikdy dlouho není tím, čím se jeví. Protagonisté romantické komedie o souboji pohlaví se ocitají ve světě špionážního thrilleru a kromě dvojsmyslných kousavých poznámek si začínají vyměňovat také přísně tajné informace, kvůli kterým umírají lidé a jsou unášeny otravné děti. Cary Grant je pohodlně usazen v roli elegána zorientovaného ve světě zločinu a v zásadě jen rekapituluje svou spolupráci s Hitchem (odkazy k Na sever severozápadní linkou, Chyťte zloděje a dalším jejich filmům). Audrey Hepburn mezitím jako na běžícím pásu střídá šaty od Givenchyho a snaží se alespoň malinko vykročit z přidělené škatulky naivní a křehké krásky, která potřebuje muže, aby jí zachránili život, případně vysvětlili, že CIA opravdu není letecká společnost. V hlavních rolích jiného typu ale ženy dobrodružné „klučičí“ žánry dříve infiltrovaly jen ojediněle. Společné scény obou hvězd fungují zejména díky charismatu a půvabu každého z nich, ne zásluhou kdovíjaké sehranosti, natož přesvědčivosti jejich romantického vztahu (který vůbec přesvědčivý není, naopak působí dost nuceně). Nesladěnost jejich hereckých stylů a velký, skoro třicetiletý věkový rozdíl, na druhou stranu dobře slouží (tonální) proměnlivosti filmu, který odmítá setrvat v jedné poloze a neustále nás důmyslně dávkovanými informacemi vyvádí z konceptu a drží v pochybnostech ohledně postav a jejich pravých záměrů. Dle potřeb vyprávění a podle toho, zda se máme bavit, nebo být napjatí, chvílemi tápeme stejně jako hlavní hrdinka, jindy jsme o krok napřed. Zejména v pohrávání si s divákem jde o hitchcockovský film. Donen ke špionážním intrikám ovšem přistupuje lehkovážněji a víc si hraje s barvami. Škoda, že komediálních thrillerů nenatočil víc, neboť jeho balancování na laně mezi dvěma žánry je obdivuhodně zdatné, chytré a zábavné. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Oskar (17.01.2020)

Slabší čtyři hvězdy. Je zajímavé srovnávat Šarádu s filmy, kde je partnerkou Grantovi Katharine Hepburn (Leopardí žena, Příběh z Philadelphie). Kupodivu nejméně se to odráží na dialozích. Jiskřivé, vtipné a jadrné jsou v obou případech. Ovšem dvě věci se změnily. Cary už je přeci jen starší pán a přesto, že je stále sekáč, jeho koketování už zavání gerontofilií v kontrastu s mladou krásou Audrey. U ní je druhý problém (už ryze subjektivní), že křehká naivní poupata, které obvykle ztělesňuje, neobstojí vůči drzému půvabu služebně starší herečky. Ani jedno z toho by ovšem tolik nevadilo, kdyby měla Šaráda trochu zajímavější vedlejší postavy a originálnější děj. Takhle jsem si užíval opravdu jen vynikající slovní přestřelky. (21.11.2009)

Film, jehož MacGuffinem je 250 000 ostře hledaných "babek", kolem nichž se strhne kolotoč hitchcockovsky černohumorné... ehm šarády. Stanley Donen ze sebe vymačkal opravdu to nejlepší a přinesl snímek, který je nejen efektivně natočený, plný zvratů, překvapení a falešných identit, scenáristicky vybroušený, božsky obsazený i nebývale hudebně zvládnutý, ale hlavně umně pendlující mezi konverzačně-situační komikou s nádechem romantiky a mrazivým thrillerem temných spodních proudů. Že je vám to povědomé? Ano, onen výše utroušený příměr ke géniu mistra Hitche opravdu není jen slepým konstruktem, i když Hitche samotného by námět asi zaujal pramálo. Poklona, pane Donen! (03.01.2009)