Poločas rozpadu Timofeje Berezina

Timofey (Paddy Considine) pracuje dlouhá léta v jaderné elektrárně, když jednoho dne zde dojde k havárii. I přes vlastní nebezpečí Timofey neváhá, a zabrání velké tragédii - nicméně sám je smrtelně ozářen. Místo pochopení a úcty vedení je naopak obviněn ze zavinění havárie a propuštěn. Ale Timofey, vědom si zodpovědnosti za svoji rodinu, z elektrárny uzme pár uncí plutonia, které se pokouší prodat na černém trhu. Ale na jedné straně praktiky mafie, a na druhé rychle postupující nemoc z ozáření ... Z filmu mám docela rozporuplné pocity - a jedné straně naprosto dokonalá linie samotného Timofeye - od počátku až do konce, na druhé straně celé ty zvěrstva s mafií mi do filmu moc neseděly (i když na druhou stranu, co jiného dělat s ukradeným plutoniem, že). Konec sice vše napravil, ale divná pachuť ze sledování filmu ve mně zůstala. Stále ale ještě nejsem přesvědčen, že Paddy Considine je natolik výrazný herec, aby ustál hlavní roli (podobně jako v Pláči sovy mi i tady přišel trochu mimo (ale to možná dělalo jen to plutonium :) ). Každopádně za shlédnutí tento film určitě stojí. 3.5* (02.12.2009)

Co bolí víc? Být zavřený ve sklenici, nebo propíchnutý špendlíkem? Stejně jako Timofej si myslím, že to nejsou špendlíky. A stejně jako ten motýl ve sklenici, i Timofej je mrtvý dřív, než jeho srdce přestane bít. Beznadějnost jeho situace činí celý film neskutečně depresivním, zatímco jeho úvahy, pronášené vyrovnaným hlasem, nám ukazují ani ne tak světýlko na konci tunelu, jako spíš pocit, že na tom konci to nemusí být tak špatné. Paddy Considine je excelentní, Oscar Isaac taktéž. Celé je to jako temná ukolébavka a celé se mi to moc líbilo. (06.05.2010)

Představy Američanů (a Evropanů na západ od Opony) o Rusech jsou většinou skoro stejně kuriózní, jako představy Rusů o Američanech. Proto americké filmy z ruského prostředí většinou dopadají trapně. Nuže, tento je výjimkou potvrzující pravidlo. --- Chyby v reáliích zřejmě rozpozná jen znalec, základní rys ruské mentality je však zobrazen zcela věrně: Rusové si nikdy, od mongolských časů až po dnešek, nedokázali vážit práce. Nikdy se v Rusku nevyplácela. Nikdy si nedokázali představit jiný život než ten, že masy otroků trpně dřou v boji o holé přežití a sní o vzestupu do řad privilegované menšiny, která je brutálně odírá. Jelcinova doba, ve které se příběh odehrává, byla vzácným obdobím slabosti státu, kdy vládli oligarchové. Vzápětí Rusové s úlevou přijali obnovení normálních pořádků, když Putin, disponuje rostoucími ropnými příjmy, oligarchy změnil v opričníky a obnovil samoděržaví. --- Depresivní nálada, která z filmu dýchá, je však umocněna ještě jednou myšlenkou, zdaleka ne specificky ruskou (bohužel). Když chcete prodat perly a všude kolem je jen vepřín, jak asi pochodíte? V tomto případě je ruští vepři sežrali jako granule. Skoro doslova. --- Chytrý příběh, vynikající film. (08.01.2011)

Jsem bohužel od fochu, a tak mě některé scény, především ta, kde hlavní hrdina s ukradeným plutoniem přijde na tržiště s cedulkou "Prodám levně plutonium", přišly jako hodně nejapná komedie a z celého příběhu jsem jasně cítil, že scénárista se v branži pohybuje opravdu povrchně a má představy běžného laika. Ten, kdo by se dostal k čistému plutoniu a dokázal ho propašovat ven, by zatraceně dobře věděl, na koho se obrátit a především by se dokázal postarat o to, aby materiál nikde nechyběl. Plutonium se ve skutečnosti nekrade a nepašuje, protože má specifické vlastnosti, které ho dokážou velice snadno identifikovat a odhalit. To, co se dostává na černý trh, je obohacený uran, který zdaleka tak nezáří a je hůř odhalitelný. Jenže toho by bylo potřeba na výrobu zbraní opravdu velké množství. Ve filmu mi přišla nevyvážená snaha o jakési poselství na jedné straně a na druhé straně snaha o zábavný film s rázovitými postavičkami z podsvětí a la Guy Ritchie. Jako ryze oddechový film celkem funguje a dal bych mu 3*, ale obecně nemám rád snahu vézt se na vlně strachu z jaderného průmyslu a démonizovat ho. Pokud už dochází k průšvihům s jaderným materiálem, je to v drtivé většině v medicíně, kde šlendrián dovoluje zašantročit zářiče z rentgenů tak, aby končily na smetištích a ohrožovaly životy lidí. Tahle story je ryze vykonstruovaná, kdyby došlo - a k tomu dochází zcela výjimečně - k podobné nehodě, zacpalo by postiženému a rodině ústa štědré odstupné. To, co by představovalo největší průšvih pro vedení, by bylo zveřejnění jakýchkoli negativních informací, protože média i veřejnost jsou k naší branži hodně kritické a vždycky naladěné k hysterii. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2011)

Takže, co jsem to měl k nočnímu menu? Jednu lini brutálně depresivní o zoufalém zoufalství jednoho ozářence, perfektně zahranou se špetkou originality. A poté příběhovou linku číslo dvě. Ta chutnala jako švihlá mafiánka, lehce komediální. A teď jsem to sežral dohromady a chutnalo to...jako meloun s kečupem, což je zlé. Meloun je dobrej, kečup by k dokonalosti potřeboval ještě něco přidat, ale taky je fajn. Ovšem dohromady je to sice zajímavé, ovšem moc mi to nesedlo. A spíš než, že by film působil bizarně, tak nudil. Škoda. Vypadalo to zvláštně, ale moc to nešmakovalo. Depresiva fungovala, komedie vcelku taky, ale když se začlo kloubit, tak jen šedý průměr. (05.01.2011)