Sheldra

Tak jo, není to Temný rytíř. Je tady až moc postav a dějových linek, není tu ani jedna nezapomenutelná honička, místy tomu chybí ten švih, a jo, chybí tomu i natolik geniální záporák, jako byl Joker (ono s tím krámem přes půlku ksichtu je těžký zahrát pajzlíka dost děsivě, i když Hardy to docela dost dohání postojem těla a ledovým pohledem). Na druhou stranu, jak už tady zmínilo dost lidí, TDKR solidně zaválel na poli emocí, všechny postavy to rozjely na nejvyšší obrátky a ten geniální závěr (kterej měl skončit dřív, jo jo), to všechno moje výtky splachuje tam, kam slunce nesvítí. Po odchodu z kina jsem byla natolik převálcovaná, že jsem to nebyla schopná pobrat, a doteď se mi to nepodařilo. Čili, kdo je do Nolanova Batmana stejnej úchylák jako já, toho hemzy odborníků na téma dějové roztříštěnosti a podobných nesmyslů ponechají chladným, protože mě nikdo nepřesvědčí, že tohle nebylo skvělý zakončení nesmrtelný jízdy - tak skvělý, že by snad bylo škoda ji znovu otevřít, i když bych Batmana v Nolanově podání viděla sakra ráda. Vrcholem pro mě asi zůstane dvojka, ale vím docela jistě, že si tohle ještě asi stopadesátkrát zopáknu a pokaždý z toho budu totálně paf. Ne Schwarzenberg, ale Zimmer s Nolanem na Hrad!

Nebýt druhé půle, kdy se vše tak předvídatelně v dobré obrátí, tak bych musela poznamenat, že se Amíci docela vyšprajcovali – i když, ona je dneska kritika rasismu (aspoň v médiích) natolik populární, že na sebe běloši rádi nakydají nějaký ten hnůj, jen aby dostali lidi do kina, dobré kritiky a nějakou tu nominaci k tomu. Uznávám, že byť jsem nikdy netrpěla iluzema, co se týká podmínek černochů, obzvlášť v jižanských státech, byla jsem docela šokovaná, jaký zhůvěřilosti dokázali běloši vymyslet. I když se děj jen hemží klišé, dokáže film pohltit a nese i nějaký to poselství, ovšem zdaleka největší devíza jsou herečky s Octavií Spencer v čele - to je teda ženská, jak se patří. Klasickej oscarovej favorit...

Zase jednou jsem za mimoňu – co že to na Descendants všichni vidí? Já jsem pro netradičnost, civilnost a „věci“, ale tahle směsice komorního dramatu, havajský přírody, morálních cavyků a Clooneyho vytřeštěných očí mi moc nesedla. A hlavně: přes všechnu snahu o cynismus, který čišel hlavně z obou dcer, se nakonec rejža nevyhnul rušivě smířlivými závěru. Potenciál by byl, ale obávám se, že zůstal poněkud nevyužit...