Dům v Kaprové ulici

"Vem už konečne na vědomí, že je konec se zeměpisem a začali dejiny." Poprepletané osudy obyvateľov jedného domu rôznej etnickej príslušnosti aj pomeru k aktuálnej politickej situácii v pohnutej dobe na konci tridsiatych rokov dvadsiateho storočia. Točené v Prahe v polovici šesťdesiatych Nemcami za účasti hercov oboch krajín. Silné príbehy, dobre natočené s parádnou Liškovou hudbou. Mierne rušivé je vidieť známe herecké tváre nadabované do nemčiny, aj keď niektorí jazykovo zdatnejší si svoje hlasy zachovali. Ale zase kde inde môžete vidieť Vladimíra Menšíka vo vedľajšej miniroli ako gestapáka?  Vynikajúce. (17.12.2022)

Na úvod si shrňme určité zmatení. Ponrepo uvádí verzi v délce 114 minut, na DVD z kolekce ARD vychází tří dílná verze v kombinaci 38 + 58 + 58 minut. Už toto samo o sobě je velmi podezřelé, když se dále objevují další a další domělé stopáže a v České televizi nebo na českém DVD Das Haus in der Karpfengasse nenalézáme v posledních letech vůbec. Není podstatné, jestli jde o umělecky přínosný projekt, zkrátka opět narážíme na nesmyslnost našich dramaturgických plánů. Na každý pád Dům v Kaprové ulici stojí za pozornost pro realizaci společného týmu Berlín-Mnichov-Praha, který dal příležitost Kurtu Hoffmanovi pracovat s českými herci mimo jejich domácí škatulky. Velice zajímavý je tu Deyl ml., Voska a Hana Vítová. Určité zmatení vyvolává skutečnost, že například Iva Janžurová si své dialogy namluvila sama, Jana Brejchová přechází z té své málo uvěřitelné němčiny neustále do češtiny a na delší věty má dabérku. Zcela zásadní je nicméně téma, které by v takovéto podobě jen v českém prostředí samozřejmě nevzniklo. Takže lze ocenit intenzivní Liškovu hudbu, která společně s Illíkovou kameru vytváří několik velmi zajímavých expresivních mometů. Na druhou stranu klasicky naprosto selhává dobová výprava, rekvizity, kostými a líčení. Takže sice řešíme konkrétní události v konkrétních dnech, ale po Staroměstském náměstí je lépe se nerozlížet po komparzu, což zvlášť vyniká v kombinaci s dokumentárními dobovými prostřihy. (27.01.2010)

Trochu jsem uvažoval, co mi na tom filmu neštymuje, až jsem došel k tomu, že je to ten německý podíl. Kamera, hudba, výkony čs. herců, to všechno víceméně šlape, jak je našinec u našich filmů z 60. let zvyklý. Ale nějak mi do toho nesedí to herectví německých protagonistů. Rovněž je ten příběh někdy přizpůsoben německému publiku, takže jsou tam vysvětlovány jevy, které tehdejšímu českému publiku byly jasné. To na našince působí rušivě. Dokonce více rušivě než třeba německy namluvený Rudolf Hrušinský. (28.10.2017)

Herecký skvost Rudolfa Hrušinského, Jany Brejchovej a Ivana Mistríka. Škoda, ani jeden tu už nie je medzi nami. Dokonca tu posledný krát hrala aj Hana Vitová, ktorá bola po vojne hodnotená, ako kolaborantka a odstavená od filmu. Film je natočený na motívy románu rakúskeho a izraelského spisovateľa Ben-Gavriela z roku 1958. Ide o ojedinelé dielo ktoré zachycuje život úplne rozdielnych ľudí v jednom baraku Čechov, Nemcov, Židov a ich osudov počas nacistickej éry. Prekvapilo ma, že tento film ako jediný zobrazuje udalosti okolo demonštrácie 28.10.1939 a nasledujúcich dni, až po deň pohrebu Jána Opletala dňa 17.11.1939. Vtedajší protektor Konštantín von Neurath zatvoril všetky české univerzity a pre výstrahu bolo 9 študentských funkcionárov popravených. Doba medzi 15.3.1939 a 17.11.1939 v Protektoráte Čechy a Morava bola hektická. Najskôr došlo k okupácii ale veľmi skoro spontánne začali vznikať odbojové skupiny a rýchle začína byť tento odboj aj organizovaný zhora. Protektorát je doslova zaplavený ilegálnou tlačou. Nacisti toto vzmáhajúce sa hnutie registrovali, ale prvýkrát zasiahli až 28.10.1939, kedy boli zastrelení dvaja demonštranti a neskôr pri spomienkovom pochode pred pohrebom študenta Opletala krvavo zasiahli jednotky SS. Deväť študentských funkcionárov bolo dňa 17.11.1939 v ranných hodinách v ruzyňských kasárňach popravených a 1200 študentov odoslaných do koncentračného tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Títo študenti sa postupne vracali späť domov už na Vianoce 1939 bola prepustená prvá veľká skupina a poslední z týchto študentov opustili koncentračný tábor v marci 1943. Z celkového počtu zajatých študentov sa 20 už nikdy domov nevrátili. (V rámci medzinárodnej solidarity bol v roku 1941 17. november uznaný, ako Medzinárodný deň študentstva). Dom v Kaprovej ulici je výborným napínavým, čiastočne aj dokumentárnym filmom, ktorý nám pomocou autentických záberov zobrazuje túto hroznú historickú udalosť, ale je dobre, že nás trocha prinútil sa na týmito okamihmi zamyslieť. Veď práve silnejúcim sa násilím v Protektoráte Čechy a Morava sa uzatvára aj dejová linka tohto filmu. (01.07.2017)

Ve srovnání s Vyšším principem, Smrt si říká Engelchen, Polnočnou omšou nebo třeba s filmem Přežil jsem svou smrt je to slabé a odfláknuté. Jenom sledujeme, co se komu zlého přihodilo za okupace, ale vychází to jaksi do prázdna. Jaký teror přišel, jaká byla okupační moc se tam taky přiliš neobjevuje (na rozdíl třeba od Sequensova Atentátu). Napadá mě Obchod na korze, kde je psychologie postav lépe zvládnuta, spory s vlastním svědomím a jednáním. Současným ideologickým oddělením (na posuzování těch správných "liberálních" názorů) odsuzovaný Klíč je taky dobře natočený a pan Narenta tam má nezapomenutelnou roli a hrůznost nacismu je tam lépe vyjádřena. (21.02.2020)