Lidice

Film pracuje se silnými motivy - vlastními, i těmi historicky podloženými. O to více zamrzí, že v celé své okázalosti nevyždímá téměř žádné emoce. Tvůrci mohli méně spoléhat na melodramatickou hudbu (která mi nepřišla zase tolik triviální, jak jsem dříve slyšel) a malebné záběry čehokoliv a v odpovídajících chvílích více přitlačit (samotný masakr je odbytý doslova za několik sekund, což k patřičnému efektu hrůznosti tak úplně nestačí). Proč tam hopsají bílí králíci - nevím. Zásadní předěl v osudu titulního hrdiny proběhne navzdory stopáži dosti rychle: děj ho jednoduše krátce po TÉ události vyžene z vězení přímo na místo činu, přičemž ten stihne akorát zabrblat něco tom, že nikdo nepíše a všichni na něj kašlou (vůbec bych se nedivil, kdyby se zahraniční divák divil, proč se Šíma rochní ve sněhu na poli a nepokračuje k troskám Lidic - jistě, detail, který dobře známe, avšak mám dojem, že ve filmu není o úplném srovnání Lidic se zemí ani zmínka). Největším kladem pro mě zůstávají fantastické herecké výkony Karla Rodena a Zuzany Bydžovské, kteří také účinkují v titulní a jediné silnější dějové linii. Vše ostatní zůstává v rámci hezky natočených šablon a kýčových momentek. (06.12.2011)

Taková tragédie by si zasloužila mrazivou dramatizaci. A nikoliv močopudného Harlekýna a kýčovité zvěrstvo, které vyvolá asi tak stejnou soustrast, jako granátek v Reinhardově kabrioletu. A když konečně dojde na to kýžené vypalování, které by mělo v divákovi vyvolat záchvaty tísně a klinické deprese, dáme na Horákově statku zahrát svižný marš, jenž málem jednoho přinutí vesele si podupávat nohou do rytmu. A to hudbu u filmu obvykle nevnímám. Nabubřelá nuda, která svědčí pouze o tom, že nám Péťa asi pospával, když se promítal Vyšší princip. No nic, reparát asi naštěstí nebude možný, protože "Lidice returns" by byly patrně kapku od věci a nezbývá než doufat, že pan režisér vychlastal při natáčení všechny Ležáky. (31.10.2011)

Už dávno sa mi nestalo to, že by na mňa takto silne zapôsobil niektorý nový, český snímok. Film "Lidice" sú veľmi kvalitnou, historickou drámou a to nie len kvôli tragickosti príbehu, ktorý vykresľujú, ale aj vďaka výborne napísanému scenáru, presvedčivým dobovým výpravám, dobrej hudbe, nápaditej kamere a profesionálnej réžii. Nesmiem zabudnúť ani na vysoko nadpriemerné herecké výkony. Karel Roden v hlavnej mužskej úlohe je grandiózny. Potešili ma však aj herci, ktorých som doteraz moc nemusel. Napríklad taký Jan Budař. Ale najviac ma prekvapila Zuzana Fialová, ktorá absolutne bravúrne zvládla svoju úlohu. Tak isto aj Roman Luknár. Slovenské posily tomuto filmu výrazne pomohli. **** (16.06.2012)

Po dlhšom čase som zavítal do kina a som rád , že môžem finančne prispieť na takéto filmy, ktorých sa u nás točí strašne málo. Hneď na úvod musím povedať, že Lidice zďaleka nie sú dokonalým filmom. Ako mnohí ani ja nesúhlasím s Tetsuom , ale pravda je , že hudba tam hraje častejšie ako by mala. Takýto vznešený a poľutovania hodný "look" filmu nie vždy sedí a viackrát som sa pristihol pri tom, keď som si vravel, že v tejto scéne hudba nemala byť. Film by získal na surovosti a reálnosti, čo je práve to, čo filmu chýba k tomu, aby sa o ňom hovorilo iba v superlatívoch. Hlavná a najdôležitejšia dejová linka je bohužiaľ najmenej presvedčivá. Scény s listom , ktorý je zámienkou na rozpútanie pekla, nevyznievajú dosť presvedčivo. Aj keď atentát na Heydricha nie je hlavným motívom filmu, určite mohol dostať pár minút navyše. Letmé zábery cez davy ľudí, či snaha doktorov o jeho záchranu, by iste boli zaujímavé. Naopak K. Roden a všetky scény z väznice boli skvelé. Roden je právom najobsadzovanejším českým hercom, ale netušil som, že sa vo filme zíde duo, ktoré udrží film v červených číslach hlavne vďaka ich dokonalému herectvu. Minule som v nejakom časopise natrafil na rozhovor s R. Luknárom, kde hovoril, že postava Vlčka je jeho nejlepšou v kariére. Po zhliadnutí mu musím dať za pravdu. Luknár je Rodenovi minimálne rovnocenným partnerom a všetky ich spoločné scény sú veľmi silné. Vlček je naozaj silná postava, ktorá skrýva všetko. Zodpovednosť, strach ,lásku, zradu, priateľstvo aj beznádej. Mnoho scén vo filme som si predstavoval ináč. Niektoré sklamali, niektoré nadchli. Roden a Luknár sú dôvodom, prečo dávam palec nahor. Kedy nájdeme peniaze na zfilmovanie podobných tragédií u nás, ako Ostrý grúň a Kľak? Dodnes žijúci hajzel Nižňanský by bol ideálny záporák... 80%. (27.09.2011)

Když někdo pojme úmysl natočit drama o pohnutých osudech se zemí srovnaných Lidic, čekal bych ve výsledném tvaru cosi jako Schindlerův seznam, maximálně naléhavý a patosu se varující zcela mimořádný film, memento. Když je ten někdo ale Zdeněk Mahler, legendární, dnes však již trochu akademicky působící scénárista, a žena, scénáristka a režisérka Alice Nellis, která film před svou nemocí původně připravovala, dostaneme jen přesně to, co slibují filmové plakáty i úvodní titulky filmu, tedy LIDI CE - osud Lidic rastrem lidí, spíše civilní příběh lidí spjatých s touto historickou událostí, než snímek o bestiálním válečném zvěrstvu. A tak taky celý projekt funguje - s pietou, patosem, místy obchází osudy Lidic po pěšinkách osudů jednotlivců, místy milosrdně zamlčuje (třeba při mučení na Gestapu...), jindy raději jen soucitně naznačuje (ruce dětí v plynovém voze...). Nekonfrontační režie Petra Nikolaeva pak výše popsané jen podtrhává. Problém však tkví v tom, že danou tragédii ve filmu utvářejí spíše jen symboly a symbolické scény (seškrabávání malby z tabulek okenních skel nehty zoufalých matek, pes uvázaný na řetězu, tisknutí oznámení o popravě lidických mužů ve vězeňské tiskárně, velký celek zasněžené krajiny s miniaturní postavou člověka...), skutečný rozměr neštěstí ovšem pak trochu absentuje. Zásadně tu chybějí scény obsahující ryzí emoce. Něco drásavého, palčivého... Přesto jsou Lidice nadprůměrným filmem, který má své místo na slunci. LIDI CE jsou totiž okázalým didaktickým filmem, což není úplně málo. Na svého Stevena Spielberga ale skutečné Lidice ještě čekají... (27.11.2011)