Přestřelka v Palermu

"Dennisi, zastřel ho dělej, dělej, zastřel Campina, rychle, než se ten film pokazí ... !", můj vnitřní monolog cca v polovině stopáže. Ze zásady si o filmech, na které jdu zjišťuji co nejméně informací dopředu. Wendersovy filmy z posledních let jsem nucena brát s rezervou. Proto mne nový Wenders v prvních minutách velmi nadchl a následně dost zklamal. Příčina je popsána zde: Film je jakoby rozdělen do dvou částí. První neprostupná, vizuálně strhující a stimulující: plná náznaků, symbolů, kreativity ve ztvárnění snového prožitku (viz skvělá scéna v Palermu na náměstí). Tápala jsem, ale neztrácela jsem se. Skládačka ke skládání, která nenudí. Občas sice vyběhne na filmové plátno nějaká zbytečnost, ale je vyvážena vynikající střihem. Druhá polovina je poznamenaná příchodem mladé dívky, skrze kterou má dojít k jakési transcendenci nebo možná katarzi? To se Wendersovi stalo už jednou v Lisabonském příběhu, kde mladá dívka rozehnala chmury postaršího pána :). Tady jsem se začala obávat o osud filmu. Atmosféra je odlehčena, střih se zvolní, efekty a nápady zmizí a pomalu se v romantickém rozjitření do filmu vkrádají nepotřebné dějové odbočky a především - a to je to nejhorší - autor se pokusí interakcí mezi hlavním hrdinou a dívkou celou situaci "vysvětlit". Ale ne přímo. Pomocí jiných náznaků, tentokrát banálních: úvahy o neviditelné realitě - lásce, pravdě, smrti. Zjednodušené úvahy o umění, středověkém pojetí smrti atp. Cesta, krajina, náklonnost, obavy a nakonec - tristní závěr. Měl film sdělit, že jediný únik z existenciální úzkosti je skrze ženu a plný prožitek každého dne? Proč takové plýtvání skvělým filmovým materiálem! (5 + 3): 2 = 4 (08.04.2009)

Natočené je to pěkně, ale pořád nevím, co ve mě ten film zanechal a kam bych ho zařadil. Na jednu stranu se mi ta jeho jinakost líbila, na stranu druhou mi trochu vadilo, že většinu času se ve filmu nic neděje. Campino (jinak člen kapely Die Toten Hosen) je charizmatický a mezi ním a Giovannou Mezzogiorno to hezky jiskří. Přestřelka v Palermu je jedním z těch snových filmů, u kterých musíte číst mezi řádky. Jestli se však něčeho dočtete ví asi jen Wim Wenders. (23.03.2009)

Přiznaná pocta Bergmanovi, která je natočena s typickým Wendersovským rukopisem. Místy mě sice iritovala prvoplánovitá symbolika, když jsem však přistoupil na pravidla hry, podlehnul jsem pomalému dávkování napětí, na kterém je výborně film postaven. No a skvělá je téměř závěrečná scéna, kdy vám personifikovaná smrt ujasňuje, jaká je digitál vlastně prasárna :) (11.04.2009)

Měl jsem obavy, že Wenders v novém miléniu nic pořádného nenatočí (Nechoď klepat na dveře bylo fajn, ale na mě moc hollywoodské), ale Palermo Shooting (budu používat originální název, jelikož ten český je poněkud mimo) mě těchto obav naštěstí zbavilo. Není to sice tak poetické, jak jsem u Wenderse zvyklý, ale tady mi to vůbec nevadí - atmosféra i tak funguje bezchybně a nemůžu říct, že bych se nudil (a i když jsou zde mraky - pro Wenderse důležitý prvek - využity jen párkrát, opět perfektně). Wenders tady filozofuje nad životem a smrtí, poskytne hodně zajímavých myšlenek a i když ta celková, finální je klasické carpe diem, je podaná tak, že mi vůbec nepřišla ohraná. Bylo i vidět, jak má Wenders celý film dost dobře promyšlený, jak po příběhové, tak i po té myšlenkové stránce. Celkově to dost připomene Lisabonský příběh, akorát Palermo se věnuje něčemu úplně jinému. Filmařská stránka je zde samozřejmě opět perfektní, od kamery po soundtrack (který se mi mimochodem strašně líbil) a celkově se mi Palermo Shooting hodně líbilo. Na starší Wendersovi snímky to nemá a objektivně bych dal asi jen hodně silné 4*, ale jelikož mám Wenderse rád a jsem rád o to víc, když se mu nějaký film povede, takže nemám problém nadhodnotit a dát slabých 5*. Navíc mi ten film připadá poněkud nedoceněný. (06.05.2020)

Ve svém novém filmu režisér Win Wenders mírně navazuje na filozofické myšlenky Nebe nad Berlínem, žel bez ujasnění formy i obsahu. Film vypráví o fotografovi, který cestuje Evropou a přemýšlí o smrti. Bojí se jí, přemýšlí o ní a snaží se jí zbavit retušemi krásných míst, jež vyfotí. (Zde musím varovat všechny, kteří četli text děje na obalu DVD - je to blábol, vážení který se skutečným filmem má společného asi jako Iron Man se Štaflíkem a Špagetkou.) Jeho putování, příhody a myšlenky jsou variabilní - jednu chvíli máte pocit Wendersovy geniality, jindy si říkáte, že ten dědek už je totálně senilní. Podobně je to s kamerou - úžasné záběry vystřídá sem tam neuvěřitelná selanka. Co však sedne, a asi bych si i koupil, je soundtrack. Hudba k filmu je vybraná velmi precizně a zaskakuje tam, kde Wendersovi došly filmařské prostředky. Disk samotný načíná protipirát, trailery na filmy Milk, 12, Půlnoční vlak, Zázraky se nedějí, reklama, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)