Dívka na přání

Převrácené hodnoty dnešního světa naservírované na zlatém podnose. Peníze. Byznys. Luxus. Lukrativnost. Lukrativnost v souvislosti s lidskou bytostí. Člověk coby prostředek. POVRCH (těl, předmětů…) válcující vnitřek (= podstatu). Zavřené dveře do duše / k projevení se / k odlišení se… ~ Více viz výstižné komentáře od JFL a Lavrana. ~ ~ Někdy si klienti myslí, že chtějí mé opravdové já, ale nakonec to nechtějí. Chtějí, abych byla tím, čím oni chtějí. Chtějí, abych byla něčím jiným. Nechtějí, abych byla sama sebou. (28.01.2013)

První film se Sashou Grey, který se vyplatí zhlédnout až do konce. A víckrát. Zatímco v pornu jsou fragmentarizována jenom těla, Soderbergh se rozhodl rozbít na fragmenty celou narativní strukturu. Jednotlivé díly následně seskupil do diskontinuitních tematických trsů, podobně jako jsou organizovány výkladové dokumenty. Dívka na přání je svým způsobem skutečně dokumentárním dvojportrétem lidí, kteří se učí, jak se dobře prodat. Statická kamera (vyjma scén z letadla, točených zřejmě mobilem) je položena atypicky nízko, postavy sleduje zpovzdálí, případně rovnou přes sklo a jenom z omezeného množství pozic (namísto toho, aby flexibilně reagovala na pohyb herců). Vzniká iluze natáčení odosobněnou skrytou kamerou, která se nechce postavám dostat pod kůži a projevit vůči jejich osamělosti jakoukoli empatii, ale pouze o nich podat nezaujaté svědectví. Distance a chlad v barvách, prostředí i práci kamery dokonale vystihuje povahu světa, v němž jsou veškeré vztahy zištné a falešné, v němž si i pocit, že o vás někdo stojí, musíte koupit a v němž je člověk vnímán jen skrze jeho„tržní“ hodnotu. Tu může navýšit správnými kontakty, luxusním oblečením nebo pozitivní webovou odezvou (jako je počet „lajků“, které se zde ale přímo neřeší). Neustále zvyšování vlastní ceny je v podstatě jedinou náplní existence postav. Život Christine je stejně jako celá Dívka na přání příběhem bez dramatu a bez pointy. Samotná Christine své bytí logicky nedokáže reflektovat nad rámec omezeného myšlenkového horizontu, tedy jinak než vyprázdněným, nikam nesměřujícím popisem spodního prádla, které si oblékla, barů, které navštívila a obchodů, v nichž nakupovala. Právě nakupování je díky bicím v soundtracku největším oživením dne, jakkoli vyjde najevo, že tento podkres ke sledované činnosti nedodal režisér (který by tak šel hrdince nezvykle vstříc), nýbrž bubeník hrající na ulici. Nápaditě Soderbergh využívá i zvukových můstků, jež stěžují časoprostorovou orientaci v tom, kde (v čase) jsme, koho sledujeme a kdo mluví, a zároveň přenášejí princip mnoha navzájem se překrývajících a rušících vizuálních vrstev, pod nimiž se ale nic stěžejního neskrývá, také do zvukové stopy. Dívka na přání působí jako film bez jasného konceptu. Ve skutečnosti je „nekoncepční“ velmi promyšleným způsobem a na rozdíl od postav, které své životy nedokážou zastřešit vyšším smyslem, moc dobře ví, kam a proč směřuje. Zda jej budete následovat, se musíte rozhodnout sami. Sám vás k tomu nevyzve. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Lavran, dr.horrible (17.03.2020)

Jak to ten Soderbergh dela, ze to je vzdycky takove prumerne a o nicem. Tema je v poradku, me treba zajimalo jak to chodi v zivote moderni devky, neboli jak se to dnes alibisticky nazyva spolecnice, escort, Girlfriend Experience, whatever, ale Soderbergh me i pres kratkou delku spis nudil. Hlavni heeerecka byla docela sympaticka, a to byla primo z oboru, asi bych si mel jit doplnit jeji filmografii jak tak koukam na jeji score. 4/10 (07.06.2012)

Na jedné straně současná, newyorská varianta Rosemarie (Erich Kuby), především vzhledem k prostředí, na druhé ale jasná snaha o zprostředkování určitého sdělení. Ale právě ono prostředí postmoderního businessu a s ním spojeného způsobu života bylo mi tak cizí, že jsem kód případného sdělení nenašel. Svět točící se kolem ambiciozní prostitutky (Sašašedá - promiňte, ale je to tak melodické), která není jeho středem, má s životem běžných (historických) lidí jen málo společného, rituály jsou tu deformované do ipsety, promrhávané hledáním "svého skutečného já", reálný prostor vně "já" téměř neexistuje. Soderbergh (zřejmě) používá adekvátní postupy zobrazení, aby divákovi vnímání svých záměrů ulehčil, dekódovat je se mi ale přesto nepodařilo. Lavran a Matty v tom snad mají více jasno! (02.11.2023)

Zajímavý a podle mého názoru atraktivní experiment, který se mi hodně líbil. Se jménem Sasha Grey jsem se setkal poprvé, se jménem Steven Soderbergh teprve podruhé, takže jsem k filmu usedal pln očekávání, nebo spíše zvědavosti, co že mě to vlastně čeká. A k mému překvapení mi tenhle film docela sedl, já si to užíval a se zvědavostí a neskrývaným zájmem jsem očekával, jak to bude pokračovat, chtěl jsem vidět pořád víc a víc, a nakonec pokud mi něco vadí, tak je to velice krátká stopáž filmu a poněkud otevřený konec. Kupodivu mi nevadilo, že scény jsou zde řazeny zcela nesystematicky a že každou chvíli se řešilo něco jiného, protože jsem se v ději výborně orientoval a neměl jsem s tímto dá se říci experimentem žádný problém. Sasha Grey je krásná dívka, takže bylo i na co se koukat a i kdybych se snažil sebevíc, tak prostě na tomhle filmu kromě otevřeného konce neshledávám nic, co bych mu mohl vyčíst a co by mi na něm vadilo. Steven Soderbergh mě letos už dokázal zaujmout s filmem Bublina, a nyní se mu to povedlo zase, asi začínám tomuhle chlapíkovi přicházet na chuť. Jsem rád, že jsem s tímto filmem strávil svůj čas a že jsem zase o další zajímavou filmovou zkušenost bohatší, film si ode mne vysloužil poctivě vydřené čtyři hvězdy. (07.11.2010)