Valčík s Bašírem

Dokáže být animovaný snímek lepší než jeho hraná varianta? Valčík ukazuje, že ano. Z animace nikdo nedostal tolik emocí a působivých obrazů, jako právě Ari Folman, který "dokumentu" o masakru palestinských uprchlíků dal nezaměnitelnou tvář. Vedle krásného obrazu se neztrácí ani hudba, která je velmi příjemná a klasika v podobně laděném filmu potěší a překvapí svoji "nadčasovostí". Animace nejen, že "zjemňuje" dané téma a člověk si říká "je to jen kreslené..." působí skvěle a s jakousi nostalgií se postupně blíží k pointě celé cesty za vzpomínáním. Filmu, je určitě vynikající, ale nemohu říct geniální. Přestože je forma vypracovaná do posledního detailu, některé okamžiky a slabší místa, při kterých jsem pouze a jen čekal a čekal až postavy zopakují stokrát řečené a půjdeme dál, prostě na celkovém výsledku ubírají. Konec je jinak velmi působivý a syrový a dává rychle zapomenout na barvičky, které předtím představovaly krev, mrtvé a zničené domy.... ale ty emoce zůstávají. (26.01.2009)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Režisér Ari Folman se vytasil s několika vpravdě geniálními nápady, ať už obsahovými = vypravěčský styl rozpomínání se, kdy si jednotlivé střípky vzpomínek musí společně s hlavním hrdinou poskládat do konečného celku i divák, a nebo formálními = ohromě sugestivní a hravá animace. Závěr pak na mě dolehl naprosto nekompromisně. Neviděla jsem japonské Okuribito, které získalo letošního (2008) Oscara za neanglicky mluvený film... ale dost možná ho "Valčíku" vyfouklo jen velmi těsně. (06.03.2009)

Ari Folman má pravdu v tom, že paměť je mrška podšitá. Tak například ta moje mi stále připomínala, že tohle již znám odjinud. A byť třeba ne v tak lákavé formě (a z jiného místa/období), tak rozhodně pravdivěji i upřímněji. Když už tedy animované blízkovýchodní vzpomínky pamětníků "něčeho velkého a závažného", tak v podobě Persepolisu. Z toho člověk aspoň cítí nějakou duši a ne pouze chladný kalkul (nic jsem o tom nevěděl, ale že na konci budou ukázána zvěrstva i neanimovaně mi bylo jasné takřka ihned), který až příliš okatě sází na to, že díky formě a závažnosti sdělení mu projde takřka vše včetně nudy. No, u mě teda neprojde. (08.03.2009)

Animace je dobrá, hudba je dobrá, ale posledních několik vteřin ve snaze šokovat diváky posílá celý film neúprosně do háje. Možná to byla jen snaha zakrýt, že celý film o ničem nebyl, možná jen prvoplánovitá snaha o silné divácké emoce, ale zbytečné to bylo každopádně. Na Valčík s Bashirem se dívá hezky, ale celý zážitek vyprchal dřív, než jsem došla z kina domů. Nicméně díky příšernému konci si na něj asi vzpomenu i za několik týdnů, takže nakonec svou funkci asi splnil... (24.01.2009)