Teheránská tabu

Dosud nejvýmluvnější obžaloba íránské a vůbec muslimské společnosti, jakou jsem měl možnost vidět. Ono se tak nějak obecně víc, že běžné věci jsou na Blízkém východě tabuizované, ale pokud to člověk vidí zasazené do příběhu konkrétních lidí, tak je ten obrázek přeci jenom intenzivnější. To podporuje i pokrytectví, které v patriarchální společnosti funguje, což asi nejvíc podporuje úvodní sekvence. A dostal mě i samotný konec. Tady bylo víc než kde jinde cítit, že režisér i herci mají s podobným prostředím vlastní bolestnou zkušenost a jestli se pletu, tak všechna čest všem zúčastněným. Třešínkou na dortu je pak animace. Ačkoliv podobný formát nevyhledávám, tady je zcela na místě a dle mého názoru je to mnohem lepší, než kdyby se jednalo o klasicky hraný film. 90% (06.01.2019)

Jak se dá podle názvu očekávat, najdete tu sex, drogy, korupci, prostituci a další podobné motivy. Propletenec několika menších příběhů dobře funguje a jeho animovaná podoba byla jedinou možností, protože něco takového by se v Teheránu určitě natočit nedalo. Pro Evropana tu jsou mnohé nečekané lokální zvláštnosti, jako třeba nelegální operace na obnovení panenství. Obžaloba systému zcela podřízeného ortodoxnímu muslimskému náboženství jako animovaný film určitě obstála. (19.03.2018)

Bavilo mě to. Tématem je sexuální pokrytectví. Animace umocňuje bezútěšnost, zároveň vláčné tempo pocitově zpomaluje. Teherán vyzařuje pocit pohádkové neskutečnosti. plně opatrných slov a kradmých pohledů. Ve snímku chybí humor. Tabu prožívají jak epizodní postavy, tak hlavně tři mladé ženy. Vidíme jak zákazy vytváří korupci,, vydírání, vzdor a udavačství a připomíná nám to život v Československu před rokem 1989. Hrdinové absurditu přijímají se samozřejmostí. K tomu divák krutost vidí očima malého dítěte, který slyší matku s hrubými zákazníky, pokrytecké poměry u sousedů či domovníkovo týrání koček. (17.09.2018)

Tři ženy ztracené ve velkoměstě, světě mužů a islámských pravidlech. Tři hrdinky řešící každodenně jak přežít v životě, který si nevybraly. Ali Soozandeh se však nesnaží z těchto žen dělat nereálné superpostavy, které jdou až za hranice uvěřitelného a naopak nechává diváka sledovat starosti každodenního významu - jak žít jako svobodná matka, zda lze uniknout z okovů reality manželovy rodiny a jestli je vůbec možné vůbec uniknout z tohoto světa jinak než skokem z nejvyššího patra svého domu. Mužský svět se pak v kontrastu jeví jako mnohem zábavnější a zajímavější, i když i v něm, slovy jednoho z hrdinů, "tě můžou pověsit pro nic za nic". V té vší krutosti však Soozandeh spolu s postavami nachází také střípky humoru, ať už při cestě dvou mladých mediků pro "novou" panenskou blánu, nebo provokativním telefonátu mladému domovníkovi. Ten však také nezůstává bez následků. A právě v tomto jemném humoru uprostřed zvrácenosti společnosti je největší síla jednotlivých hrdinů i filmu samotného. Spolu s tím nepřestává fascinovat rotoskopie, ač se můžeme bavit, jak moc nezbytná konkrétně pro tento film byla. Nakonec tak tedy jediné, co lze snímku vytknout, je zbytečnost snahy dostat postavu malého syna jedné z hrdinek do popředí snímku a snad i určitá přehnanost krutosti dnešního Teheránu. (23.07.2018)

Výborný film, který mě svým závěrem zcela dostal. Zpočátku jsem se sice lehce nudil, ale postupně mě to do sebe vtáhlo. Ten film je velmi promyšlený a působivý a obdivuji způsob, jak je zde forma v souladu s obsahem. Animace je nádherná (některé záběry jsou vyloženě úchvatné), stejně tak soundtrack, a jsou tam velké emoce - ten film je nesmiřitelnou obžalobou jednoho obludného systému a jde až na krev, aby ho odsoudil. Západoevropský divák si musí podle mě po zhlédnutí uvědomit, jaké má štěstí, že žije tam, kde žije. Závěr mě skutečně emočně zasáhnul a cítil jsem velký respekt k tvůrcům, jak silný a dojemný film přivedli na svět. Při sledování se mi samozřejmě vybavil film Persepolis, který se u nás před lety myslím setkal docela s úspěchem. Takže pokud se Tehran Taboo dostane do české distribuce, klidně bych někam napsal, že je tady další animovaný film od tvůrce, který odešel z rodného Íránu, a podobně jako Marjane Satrapi se i on na rodnou zemi dívá kriticky. Další referenční tvůrce je zde samozřejmě Asghar Farhadi - lidem, kterým se líbily jeho filmy Rozchod Nadera a Simin a Klient, se musí líbit i Tehran taboo. Za sebe doporučuji všemi deseti. (18.03.2018)