Sedmé nebe

Achich achich, ty věci lidské! Že si staroušci na ta stará kolena včas nepřečetli povídkové "Šílenství lásky" Henriho Barbusse (http://books.google.com/books/about/%C5%A0%C3%ADlenstv%C3%AD_l%C3%A1sky.html?id=rwJdHAAACAAJ), zvláště tedy myslím slepičku Inge... ;-] . . . Každopádně pak tenhle filmek je překvapivě vkusným a inteligentně lidsky syrovým příspěvkem k často tak tabuizovaným tématům sexuálních a vůbec mimomanželských vztahů seniorů v naší kultem mládí a estetikou svěžích krásných těl tak ovlivněné a deformované euroatlantické civilizaci... Jenom se mi trošku nechtěla věřit ta až přílišná počáteční romantičnost Ingridina záletného vztahu, ale to bude asi tím, že sám jsem už přece jen trochu staromladý skeptigik... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno 28.10.2011 na >staronebeském prostoru< , hodnocení 212., komentář zde jako jednatřicátý - 28.10.2011) (28.10.2011)

Sedmé nebe je především skvěle vystavěným a zahraným milostným příběhem - věk představitelků v tomto případě nehraje roli a všude proklamovaná skandálnost erotických scén se také nekoná. Všechny sexuální scény jsou natočeny velmi vkusně a především přesně zapadají do vyprávěného příběhu. Sedmé nebe je smutným filmem odehrávajícím se v šedých dederonských interiérech s šedými a smutnými východoněmeckými hrdiny. Silná fixace na postavy, tragická eskalace celého příběhu a křesťanský pěvecký spolek komentující svými písněmi průběh děje - to vše upomíná na archetypálnost antických tragédií. (06.10.2008)

Úvodní milostný akt postaršího páru mě poněkud vylekal. Žádné příjemné koukání na milující se stará povadlá těla, řeknu vám... (jsem ještě poměrně mladá :-) ) Měla jsem obavy, že ve stejném duchu se bude odvíjet celý film. O sexu ale Sedmé nebe opravdu není. Spíš se zabývá univerzálním milostným trojúhelníkem. Láskou, která občas přichází ve chvíli, kdy ji člověk už ani nečeká. S ní spojenou nevěrou. Volbou, kterou tak jako tak člověk ublíží milované bytosti. Jedna žena mezi dvěma muži. A tolik složité a bolestné rozhodování. Hra, která nemá vítězů. Nemůže mít. Nemívá... (09.11.2008)

Staří lidé zamrzají o zimách vrásku po vrásce, po tváři jen stopy po víčkách a rtech./ Starý člověk taje, když po něm nechňape pařát - čas. Touha tváře po vyhlazení, v chůzi, té, co zbývá jen škobrtat, roztoužené šukání po cestě. Fábory Smrti nevlají v bezvětří, semenícím v lásce./ Pohyb krabatých těl starých milenců zastavuje nástěnné hodiny a třicet zažitých let manželství. - ... - V s(S)edmém nebi vyklíčila pravda - začarovaný kruh manželského soužití není začarovaný, pokud se s "láskavostí" krouží v kruzích. Když se však hlava zamotá, láska spadne a zvykne si na zemi. A z cesty obou jsou dvě. Jedna se větví, druhá vede do země. A příběh pěkně vypráví. (13.11.2008)

Nízkorozpočtové polodrama v podání čtyř herců a hrstky komparzistů, akční a úderné jako překapávané kafe. Sociálně slabí důchodci a jejich milostně-vztahové eskapády, ukončené předvídatelným pohřbem, na opravdové drama nevystačí, ale snaží se, to jo. Ale nnakonec stejně jediné, co utkví v paměti jsou velké prsy Inge, která vypadala jako má bývalá sousedka. Zajímalo by mě, jestli....:-) (31.05.2009)