Ubohý pan Kufalt

"Já ani nevím, kdy lžu a kdy mluvím pravdu..." Tato dvoudílná inscenace zaujme plejádou skvělých herců (vedle naprosto famózního Luďka Munzara a osobité Ivy Janžurové určitě potěší i Rudolf Hrušínský, Petr Haničinec či Josef Vinklář), kteří zde rozehrávají vskutku různorodé lidské charaktery s často těžko předvídatelným chováním. Svět, ve kterém se tyto postavy pohybují, je plný přetvářky a klamu. Ač se Billy Kufalt snaží po propuštění z vězení sebevíc zařadit se do normálního života (a na konci prvního dílů má člověk pocit, že se mu to nemůže nepodařit), nakonec si musí přiznat, že "byl venku vlastně jen na dovolené" a že se zpátky do vězení i těšil, protože jen tady je "klid, mír a řád". (23.03.2018)

Pozoruhodná televizní inscenace. Mnohokrát jsem přemýšlel, proč tak hodnotná díla jako tento film, jsou často zastrčena někde v televizních archívech a téměř se vůbec v televizi nevysílají. Realita, že občas podprůměrný film plný tupostí a nevalné úrovně běží během roku na všech programech dokonce vícekrát, je prostě nepochopitelná. Mě jako příznivce opomíjených dobrých starých věcí docela mrzí. Je potěšitelné v této souvislosti vidět vynikající české herce, kteří by mohli úspěchem konkurovat komukoli ve světě. Zakončím to slovy. Bravurní výkon Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Ilji Racka a dalších zanechal ve mně pocit, že stále máme nebo jsme měli herce vysoké úrovně hereckého umění. Nelze ani opominout režii Františka Filipa, která je velmi zdařilá. (10.09.2010)

Skvělá předloha, skvělé herecké výkony. rád si tenhle příběh znovu přehrávám. A vám radím totéž. Mravní poselství je zde pro lid, co chce být pořádný, tak silné, že se divák má stále co učit jak si učinit život krásnější. A je jedno, jestli se člověk právě nachází na ministerstvu práce, nebo si odpykává trest za nějakou slabost, či jede na kole malebnou přírodou. (24.09.2010)

80% — Zlatý fond televizní tvorby. Vynikající výkony prakticky všech účinkujících, ale dle mého názoru vyčnívají Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský. Kufalt to po propuštění rozjel ve velkém stylu a nekompromisně, ale podcenil vliv okolí, především společníky si nevybral nejlépe, ti mu prakticky zavařili tak, že už z toho nedokázal vybruslit. Poučné a zábavné. (13.06.2016)

,,Na pravých místech říkat pravá slova." Psychologický román Hanse Fallady s autobiografickými prvky Kdo už jednou seděl v base, který v něm popsal osudy své a svých spoluvězňů, patří mezi skvosty německé literatury. Sáhnutí režiséra Františka Filipa po něm coby zajímavém materiálu pro dvoudílný TV film nejen s rozsáhlou stopáži, ale i precizním hereckým obsazením byl bezesporu šťastný počin. Luděk Munzar v jedné ze svých nejlepších filmových postav zde stvárnil kontroverzního člověka plného psychologických proměn − úspěšného podnikatele, galantního svůdníka krásných žen, který se vlivem hospodařské krize i zrady ze strany přátel stává čím dál větším zločincem a geniálním manipulátorem, nad nímž může každou chvílu spadnout klec. Absence vydání filmu na DVD i místa v širším diváckém povědomí je úplně škoda, protože případ Kufalta je sám o sobě atraktivní drama s napínavým příběhem na pozadí meziválečné situace v Německu, které v sobě výrazně doplňuje psychologické, kriminální i komediální prvky. Málokteré filmové postavy mi bývá i po několikáté reprizy tak líto, jako zdejšího Kufalta, který se poprvé dostává do vězení zcela nevinně, poté však bohužel nenálezá v sobě nic jiného než touhu po pomstě (ač sám na začátku říká, že ,,pomsta je pro individua se sníženou inteligencí... je směšná, bezhlavá a člověk při ní dělá chyby"). Z hereckého obsazení mě vedle Munzara nejvíc fascinuje Ilja Racek v roli Maacka, ovšem výkony Petra Haničince a Ivy Janžurové patří také k jejím nejlepším v celoživotní kariéře před filmovou či televizní kamerou. A ty nadčasové myšlenky!! ,,Malé zloděje chytí vždycky, ale velkým, těm podávaj' ruku ministři!" 100% (02.11.2016)