Dva na cestě

„Nevypadají moc šťastně.“ - „A proč by měli? Zrovna se berou.“ Jestliže mě to střídání časových rovin při první projekci zpočátku rušilo, lehce mátlo a trvalo mně si na něj zvyknout, napodruhé jsem si ho už užíval hned od začátku, a co chvíli oceňoval funkčnost jednotlivých navazujících „švů“. A styl vyprávění mi k atmosféře snímku (vhodně podpořené Manciniho hudbou) také dokonale seděl. Protože tahle hořko-komediálně-romantická exkurze do jednoho vztahu má největší sílu právě při přeskakovaném nahlížení do jeho jednotlivých fází, divák totiž může nádherně vidět ten vývoj. A nejen filmu ale i svůj vlastní, některé scény a momenty mě osobně bavily ještě více než prve (paradoxně nejvíc ty s nádechem hořkosti). A samozřejmě by mě tahle vztahová sonda tolik nechytla nebýt výborně sehrané a maximálně sympatické ústřední dvojice (na Audrey jsem, nepřekvapivě, mohl oči nechat). Zaslouženě čistých 5*. „Rýpání bys mohla vynechat.“ - „Mlčím jako hrob.“ - „Že jsi zticha, ještě neznamená, že se do mě nestrefuješ.“ (03.04.2010)

Na cestě se potkali, na cestě se sblížili, na cestě se rozvádějí. Romantický vztah pojatý jako série sladkých i hořčích epizod. O lidech, které potkali, o místech, která navštívili, o prostředcích, kterými jeli. Velmi jednoduché a proto ve všech ohledech fungující. Smích, lítost, soucit, přání, aby spolu zůstali. Audrey mohla díky časovému rozpětí děje konečně ukázat, že vedle roztomilé dívenky hravě zahraje také zralou ženu s jasnými životními cíly. Krásný úsměv, spontánně působící reakce a originální model pro každou příležitost. S Finneyem, jehož tvář znám v podobě podstatně bohatší na vrásky, tvoří sympatický pár, lákající navzdory občasným rozepřím ke společným cestám. Bez zbytečného přemýšlení zařazuji do nevelké přihrádky „mé oblíbené romance“. 80% Zajímavý komentář: Madison (09.01.2011)

A mně to nebavilo. Střídání časových rovin, postupné skládání střípků - a vlastně čeho? Tuctového příběhu dvou, co neměli nic, a pak měli moc práce a málo času. Je to zbytečně dlouhé, většina scén se odehrává v autě a konverzace připomínají divadelní hru. Chybí tomu nějaký nadhled, humor (kromě běžných životních trapasů), a vlastně jsem pořád čekal, jestli se objeví nějaká větší zápletka, která by se trochu vymykala všem těm běžným a tuctovým problémům, jaké lidé ve vztazích mají. Jako bych se díval na home videa páru, který neznám, a která mi časem přijdou nudná a otřepaná. (07.01.2023)

Film to byl bezesporu zajímavý, bavilo mě, jak si tvůrci hráli se všemi časovými rovinami, jejichž prolínání bylo zvládnuté tak dokonale, až mě občas mátlo, ale ani tak jsem nebyl ušetřen negativních dojmů. U některých pasáží jsem se totiž musel velmi snažit, abych se na ně dokázal soustředit, protože jsem se začínal lehce nudit a mé myšlenky jevily snahu o to, aby se mohly volně potulovat. Pokud jde o obě hlavní postavy, působil na mě Mark občas tak trochu jako blb a Joannu hrála Audrey Hepburn, takže by mi byla sympatická, i kdyby na těch cestách vraždila a rozpitvávala malá koťátka. No, a kdyby se právě takovým způsobem postarala o malou Ruthie (a její vypatlané autory), byl bych štěstím bez sebe. / Poučení: Na vtazích je třeba neustále pracovat. (25.03.2023)

Z počátku jsem byla ,,pitomá" z rychlého a poměrně častého přeskakování časových rovin. Když jsem se s tím srovnala, začal mě děj a námět bavit. Finneye bych za ty kecy občas praštila do kebule, zpočátku nesympatický sebestředný otrava se mi ke konci moc líbil. Audrey Hepburn jako vždy kouzelná a svěží. A až se budete ptát, kdo jsou ti lidé co sedí u jednoho stolu a nemluví spolu? No přece MANŽELÉ. (11.11.2013)