Obsahy(1)
Nejmladší dcera z věhlasné íránské filmařské rodiny Makhmalbafových ukazuje cestu afghánské holčičky za vzděláním. Film výmluvně zasazený do bamjánské vísky, nad níž ze skalní stěny zeje mezera po zdemolované gigantické soše Buddhy, realisticky i metaforicky zobrazuje současnou situaci Afghánistánu. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (19)
A já také. Přes půlku jsem proplakal. Francouzská Ponette, jež nechce umřít, ale učit se, že je blbě, ale může být hůř. Škoda jen politiky. (Po projekci se snesla kritika z řad přítomných ctihodných filmových theoretiků – vypočítavost, podbízivost, hraní na city, a dětští herci – z každého záběru byla cítit nepřirozenost, před každým záběrem dostávali pokyn co a jak…jasné chmm jo chmm přesně chmm plk plk plk chmm… Ach, ti intelechtuálové.) ()
Toto sžíravé filmové podobenství ve mě dlouho vrtalo jako červíček. Vzápětí po shlédnutí jsem byl jasně přesvědčen, že více než tři hvězdy tomu nedám. Ale červíček ve mě hlodal tak dlouho, že tu jednu hvězdu navíc prostě dát musím. Také byl film přínosný i z jiného směru. Kvalitní filmy nemusí dělat jen padesátiletý dědci, jak bývávalo zejména v Hollywoodu zvykem, ale i mladý lidi, čehož je devatenáctiletá Hana Makhmalbafová živým důkazem. Klobouk dolů. ()
Kdyby to byl dokument, dám filmu bez rozmýšlení 5 hvězdiček a ještě lituju, že jich nemůžu dát 10. Ale jako drama to moc nefunguje. Dobrý nápad s dětskými herci-neherci. Působivá byla hra dětí na válku, šel z toho strach, tyhle děti nevypadaly, že by si jen hrály, ony to opravdu prožívaly. Jinak byl děj dost vleklý a v druhé půlce jsem pořád sledovala hodinky. ()
V roce 2001 byly Talibánem zničeny obří sochy Buddhů v Bamjánském údolí v Afghánistánu. Název filmu se inspiroval tímto činem, nijak se jím ale nezabývá. Je to takové nahlédnutí do života lidí v této oblasti, prostřednictvím hlavní hrdinky, malé holčičky, které se za každou cenu snaží dostat do školy. Není to ale tak lehké. V cestě jí stojí mnoho překážek, například skupinka chlapců hrajících si na ukamenování a svatou válku, nebo prostý fakt, že nemá peníze na sešit. Nicméně všechny strasti viděné dětskýma očima působí nakonec jako hra, i když nám se můžou zdát děsivé. Dokumentární vyznění filmu, dětští herci-neherci a krásná příroda umocňují dojem ze zajímavého filmu. Pro mě určitě 4 hvězdičky. ()
Jeden docela obyčejný den hazárské holčičky jakožto podobenství o traumatech, která si v sobě nese post-tálibánský Afghánistán... Škoda, že malé děti už se stávají tak častý trademarkem íránského artu, až je načase to začít parodovat. A taky je vidět, že mladá Makhmalbafová s těmi nehereckými caparty ještě neumí zacházet tak, jako její zkušenější kolegové. ()
Galerie (21)
Photo © Makhmalbaf Film House
Reklama