Směr Tokio

Už ako z názvu snímku vyplýva,že amíci mali„ ťažké srdce” na japončíkov po decembri 1941,keď zaútočili na Pearl Harbor,a tak prostredníctvom umenia nastolujú pomstu cez propagandu,ktorá v tom období bola v kurze,ale nečudujem sa tomu,boli to ťažké,kruté časy,aby si verili všeobecne,vznikali takéto snímky(Casablanca,The Best Years Of Our Lives and cetera),že sa to jedného dňa celé skončí. A lákadlo je Cary Grant,čo chcem povedať,že zavretý v ponorke nie je preňho typické,ale ako som už spomínal herci sa hrnuli do týchto produkcií,aby zdvihli sebavedomie,nádej,morálku...pre obyčajných ľudí všade,kde to vrelo... (06.02.2014)

THAT'S ALL RIGHT, SON. I'D RATHER SUBMERGE FOR ONE HUNDRED BIRDS, THAN NOT SUBMERGE FOR ONE PLANE! Fantastický válečný snímek. Cary v roli kapitána neohrožené posádky americké ponorky USS Copperfin, třídy Gato. Destinace: Tokio! Film mi několikrát rozpumpoval srdce, jako například u scény, kde na palubu ponorky útočí dvě plováková Zera Nakadžima A6M2-N. Kluci to do nich začnou prát z kulometů Browning AN/M2 ráže .50 a nakonec je dokáží sundat z oblohy. Japonec, kterého vytahuje Mike z ledové vody, vrazí svému zachránci kudlu do zad a mladíček Tommy jej za to to roztrhá nábojnicemi 12,7 mm. Ještě, že je snímek černobílí, rating by se za takto rudě zkrvavenou hladinu vyšplhal až na 17+. Žraloci museli dorazit chvíli po opuštění tohoto místa. Bavila mě velice i posádka a to samo sebou hlavně Tin Can s Wolfem, když totiž Wolf začal vykládat nějakou svou story o dívce, natahoval vždy svůj příběh a nevynechával ani jeden detail, což Tin Can nemohl vydržet a chtěl vždy přejít rovnou k věci. U toho jsem se fakticky a upřímně smál. Což mi připomíná i scénu s barberem, který se snažil ostříhat lodního kuchaře. To se mu nedařilo a jeho výraz a cigáro v koutku mě dostávalo do kolen. Odlehčená linka se vytratila v okamžik, kdy se hora Fudžijama objeví v periskopu. DOWN SCOPE! Napětí začne od proplouvání ochranou sítí do Tokijského zálivu a nepoleví až do konce. Velice doporučuji tento snímek. (22.03.2017)

Ponorkové filmy, jakožto jakýsi válečný subžánr, mám rád. Směr Tokio nepředstavuje nějaký vrchol v této oblasti, což je ale také dáno stářím snímku, takže je jasné, že po technické stránce nemůže konkurovat mladším filmům, přičemž jsem během sledování často postrádal nějaké scény či události, které běžně v těchto filmech jsou a dost možná to tak v ponorkách, resp. bojích na moři, probíhalo. Dočkal jsem se jich tedy až na konci, což můj dojem opět zesílilo. Cary Grant byl ve své roli výborný, zaujala mě také přátelská atmosféra mezi všemi námořníky, jejich rozpravy a nastínění jejich osobností. S přivřenýma očima dávám 5* i za epilog. (03.10.2014)

Klasický válečný snímek z tohoto období. V podstatě nic vás nepřekvapí, vojáci jsou na té správné straně a ještě stíhají vtipkovat , samozřejmě mezi vzpomínáním na rodinu. Kapitán je správňák každým coulem a vždycky si ví rady. Díky situování na ponorku je to dost statické, buďto jsou ve stísněných prostorách, nebo se pracuje s modelem ponorky a celkem slušnými triky, na tehdejší dobu samozřejmě. Cary si odehraje svoje, pár členů posádky také pobaví. (29.05.2017)

Ano, i Cary musel za války předvést chlapcům v uniformách, jak by se správně mělo bojovat proti Japoncům. Davesův režijní debut je plný patetických proslovů o tom, proč si ta šikmooká banda zaslouží vyhladit, hrdinských činů amerických námořníků a ukázek toho, jak statečná posádka ponorky na nebezpečné misi v týlu nepřítele drží pohromadě, protože jenom tak se dá tichomořská hrozba porazit. Směr Tokyo se sice neobejde bez citových vydíraček a flashbacků s malými synky, ale přes to všechno se Davesovi povedlo tohle ponorkové dobrodružství vytáhnout do stravitelného průměru, kterému kralují Cary v roli rozhodného kapitána a John Garfield jako ukecaný sukničkář Wolf. "I hear Japs are happy to die for their emperor. A lot of them are going to be made very happy. " :) (01.09.2008)