Otobüs
The Bus
Obsahy(1)
Film vypráví o několika prostých zemědělcích z tureckého venkova, kteří přijíždějí do Stockholmu najít si práci. Jsou oklamáni řidičem autobusu, který od nich vybere peníze a doklady, odejde a ponechá je svému osudu zavřené v autobusu uprostřed velkoměsta. Zbytek příběhu popisuje osudy jednotlivých Turků, kteří se, vyhladovělí a vystrašení, postupně vydávají do pro ně neznámého prostředí, kde se zažívají kulturní šok. (zinas)
(více)Recenze (8)
Těžko uvěřit, že Bay Okan, původní profesí zubař, natočil Autobus jako svůj režisérský debut, protože kromě nepopiratelných poetických kvalit je tento snímek formálně odvážnější než většina produkce školených, zkušených tvůrců. Na rozdíl od nemilosrdné společenské satiry Sachy Barona Cohena, která, jako například Borat nebo Diktátor, stojí také na střetu dvou zdánlivě neslučitelných světů, se Okanův film nevyznačuje kulometnou kadencí vtípků a gagů, ale tyto naopak nechává rozehrávat v několika delších záběrech, pracuje se záběrovou juxtapozicí evokující téměř intelektuální montáže Ejzenštejna (nevysvětlené chvilkové prostřihy na černobílé fotografie), nebo těží jen z fyziognomie svých postav. Svým lehce absurdním, ale zato těžce černým humorem mi Autobus připomněl styl Ulricha Seidla (jde tu, konec konců, také o import - export), ale na rozdíl od zlomyslného figurkaření rakouského ex-dokumentaristy, se Okanovi podařilo ustát onen velmi křehký balanc mezi zesměšňováním a autentickou empatií s prožívanou lidskou tragedií. Pokud bych měl vybrat ještě jedno přirovnání, tak vzhledem k podobnému humoru a využívání celkových záběrů, mi tahle kritika (švédského, ale obecně západo-evropského) kapitalismu připomněla i geniální Písně z druhého patra Roye Anderssona. Autobus ale stojí sám o sobě jako (zřejmě) poněkud opomíjený klenot turecké kinematografie, který je jak velmi vtipný, tak velmi depresivní a šokující. ()
Krutá, přistěhovalecká situační satira je autorským debutem původně herce a posléze vystudovaného zubaře Baye Okana, který tu coby organizátor pracovního výjezdu přiváží bezbranné turecké vesničany v autobuse do Stockholmu. Po inkasování bankovek však ihned mizí a nechává imigranty, ukryté za záclonami vozu parkujícího přímo na ploše černobílého Sergels torg, napospas živlům, stínům a západo-centrickým chřtánům severské metropole, v níž číhá řada nástrah. Zatímco se jednotliví mužové ztrácejí, pohlceni nočním mrazem či svody (mužských) nápadníků v perverzně svobodomyslném nočním baru, organizátor (Okan) se zpátky v Německu upíjí a upadává do němoty ve špíně a děsu bytu prostitutek. Trefný, drsno-humorný a postupně stále nepříjemnější film, natočený v jednoduchém stylu málomluvné detailní komiky, (možná) mate nadsázkou, jako osobní výpověď účinkujících o střetu s nadřazenou "konzumně-kapitalistickou" kulturou je však živým, nekompromisním obrazem, jehož metaforická hodnota přináší k danému tématu řadu podnětů. Nejen jako ukázka trnitých zkušeností, jimiž museli projít dnešní provozovatelé (příjemně zařízených) nejen stockholmských tureckých bister. ()
Skvělý film, který dovedně balancuje na hraně mezi dramatem, tragikomedií a thrillerem. Na to, že film byl natočen před 40 lety jako režisérský debut herce a vystudovaného zubaře, je velice nadčasový a nad velkou většinou současných filmů zabývajících se touto tématikou, vyhrává vysoko na body. Trpký a šokující příběh tureckých vesničanů na cestě za prací do Stockholmu je i díky umnému řazení scének absurdních i komických právem považován za klenot turecké kinematografie a je škoda, že u nás ani nešel v kinech, ale pouze po filmových klubech. Myslím si, že by měl co říci i po letech, protože jeho tématika je stále (lépe řečeno čím dál tím více) aktuální a speciálně Okanovo "poselství" se hodně moc povedlo, protože divák akorát přemýšlí co je satira a co trpká a depresivní skutečnost. ()
Není to nedávno, co jsem to viděl a bohužel jeden z těch, co se těžce opět někde dají shlédnout. Pamatuji ovšem, že to byl vskutku silný zážitek, perlička až perla. Pokud má někdo možnost, vřele doporučuji. ()
Někdy je dobré být nahlížen pohledem těch druhých. Originální sociologická sonda střetu dvou odlišných civilizací. Švédské liberální reálie se v očích vystrašených okradených uprchlíků mění na nehostinnou homofobní zemi obývanou šílenci a zvrhlíky. ()
Výborné komediální drama, které tady bohužel bylo vidět pouze v druhé polovině 70.tých let a to jen ve filmových klubech. Peripetie a komické situace, které turečtí vesničané ( kteří byli nejdál 10 km od svého domova ) zažívali během jízdy autobusem z Turecka do Švédska, byly někdy k lítosti a někdy k pobavení. Režisér Okan žije v současnosti střídavě ve Francii a ve Švýcarsku a občas si zajede do rodného Turecka. Dál provozuje lékařskou praxi a dál točí filmy, ikdyž už jen sporadicky. Žádný z jeho filmů už ale nedosáhl takových kvalit jako Autobus. ()
Jeden z nejvíce odlišných tureckých filmů. ()
Kino Svět v pardubickém Grandu, Filmový klub, asi tak rok 1977: Turci jedou na "výlet" do Stockholmu. Vystrašeni z blahobytu centra velkoměsta stejně jako bychom byli tenkrát my, kdyby nás tam pustili, se bojí vystoupit ze svého autobusu. Pasy už jim ukradl řidič, stejně jako peníze, tak fakt asi není o co stát. Dál už to jede jak po skluzavce: Osudy jednotlivých Turků snících o životě ve Skandinávii jako by vypadly z příběhu o deseti černoušcích od Agathy Christie. Pamatuji si dodnes, jak jeden z Turků vyděšeně koukal škvírou ve dveřích na opuletní hostinu s jídly, která viděl prvně on i my diváci v Těžkoslovensku těžce zkoušeném samozvanci a zaprodanci podepisujícími právě čerstvou Chartu 77. Pokud správně vzpomínám, film režíroval Bulat Okan(?), zubař. Natáčení filmu musel přerušit a zubařinou si vydělat na jeho dotočení. Zásadní film! ()