olgab

Smutný a zároveň silný příběh několika rodin a sousedů, odehrávající se před, během a po válce v bývalé Jugoslávii. Všichni žili poklidným životem než je rozdělilo náboženství, potažmo válka. Během pomalu rozkrývajícího se tajemství, ze kterého věděl každý zúčastněný jen část, přichází na závěr ten největší šok. V poslední třetině a hlavně na závěr filmu prostě nemůžete nebrečet. Snímek vzdáleně připomíná Villeneuveovy Požáry.

Do poloviny filmu jsem si myslela, že se dívám na francouzskou komedii z roku 1982 Prachy v prachu. Druhá polovina už byla ale odlišná. Na rozdíl od francouzského filmu tento končí tragicky. Ale hlavní představitelé, kteří si spolu zahráli i v Kmotrovi - John Cazale a především Al Pacino - byli skvělí. Jsem trochu ovlivněná filmem Prachy v prachu a proto dávám jen 65%.

Naprosto poctivá Itálie. Připadala jsem si, jakobych se dívala na filmy Damiana Damianiho ze sedmdesátých a osmdesátých let. Skoro bych řekla, že je to jeden z nejlepších evropských (možná i světových) mafiánských filmů, jaký byl v posledních letech natočen. Bohužel od reality nemá vůbec daleko. Co my víme o praktikách politiků a mafiánů. Myslím, že nemáme ani ponětí co všechno se ve skutečnosti děje. Výborný film, rozhodně doporučuji!

Netřeba jakýchkoli slov. Je to umělecké dílo, nádhera. Film má 170min.,ale já jsem si přála, aby trval ještě dýl a to se mi doposud nestalo.

Nebýt toho hodně pomalého rozjezdu tak bych dala i 5 hvězdiček (herecké obsazení-Miranda Otto,Sam Neil a Geoffrey Rush napovídali,že to nebude blbost a australské filmy mám ráda). Ale asi to tak pomalé ze začátku mělo být, aby bylo vitět, jak v pohodě žili přátelé a příbuzní do doby než se po mnoha letech domů vrátil Christian. V den svatby jeho otce mu jeho přítelkyně volá, že nepřijede a že se s ním rozchází, což je pro něj neuvěřitelná tragedie. Proč by měli být ostatní šťastní, když on prožívá muka. Opije se a povzbuzen alkoholem odkrývá velké rodinné tajemství.To ale netuší jaký tragický konec to vše bude mít. Výborné drama 90/100. Podobný, australskonovozélandský film - In my fathers den (V otcově brlohu, nebo jinak Třináctá komnata) z roku 2004. Australani a Novozélanďané prostě umí.

Když jsem si, kdysi dávno, přečetla Motýlka, byla jsem tak dokonalým dílem unešená. Pak jsem ale viděla film a nastalo zklamání (a to miluju jak Steve McQueena tak Dustina Hoffmana). Film kvalit předlohy zdaleka nedosáhl. Ač nerada, dávám JEN 3 hvězdičky.

Moc hezký film, ale malé rozpětí hvězdiček na hodnocení. Dávám 90%.

To se jim to hraje, když mají určitě z čeho čerpat. To je pak scénář napsaný " natotata ". Stejně ale nejvtipnější scénou byla ta, když přijde manželka Guillaoma Caneta neočekávaně domů a on rychle uklízí po dámské návštěvě. Najednou si všimne,že má jeho pejsek v tlamičce použitý kondom. Co s tím? Nestačil by mu ho sebrat tak vyhodí psa i s kondomem z okna. To jsem se fakt řezala smíchy. Jinak to ale bylo takový nějaký zmatený, neuspořádaný.

Intriky,pletichy,zrady a vraždy, ale ikrásné dobové kostýmy-zvláště ty pánské. To nabízí tento seriál. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Zatím dávám tři , možná to ale ještě přehodnotím. Ano, po zhlédnutí všech dílů jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky. A že je seriál plný sexu? Zas to tak extra mimořádný nebylo. Protože nebyla 1.řada ,tak říkajíc, dokončena, zřejmě bude mít seriál pokračování.

Přesně v polovině jsem to vzdala. Susanne Bier je moje velmi oblíbená režisérka, ale je lepší, když točí "ty své" filmy ( Lepší svět, Po svatbě nebo Otevřená srdce) a kromě režie se spolupodílí na scénáři společně s Andersem Thomasem Jensenem. V této dvojici jsou nepřekonatelní. Tento typ filmu jí nesedí a do takových projektů by se neměla vůbec pouštět. Podle mě byla tato minisérie (ještě, že jen minisérie) víc než podprůměrná.