Láska a jiné kratochvíle

Drama z každodenního života, které jsem si užívala každou minutu. Psychologie postav a jejich pohnutky jsou skvělé, žádné umělohmotné postavičky na papíře scénaristy. Když Emilie vyčítá otci, že podváděl matku s ruskou prostitutkou a zničil jim rodinu, aniž by si sama připustila, že odvedla ženatého muže z manželství a zničila rodinu někoho jiného je čistě ze života a zaslepenosti některých lidí, kteří vnímají jen svoje tragédie, ale že oni boří životy jiných v jejich pohledu na svět neexistuje (a pak jako divák zcela chápete přístup Lisy Kudrow jako ex-manželky). Do toho smrt 3-denního miminka, výčitky svědomí a nenávist z pozice syna z prvního manželství. Prostě filmová lahůdka, která předčila moje očekávání. Navíc hlavní postava Emilie je už od začátku naprostý opak "hlavní hrdinky", neboť já jako divák jsem ji nenáviděla. Viděla jsem v ní jen ty naivní mladý holky, co přijdou poprvé do práce do nějaké vážené firmy a hned se tam zamilují do bohatého staršího chlápka. Chlápek se s ní párkrát vyspí a kdyby nezjistila, že je těhotná, tak by ten milenecký vztah po pár měsících utnul. Jenže ostuda je silnější a rozvod doprovází svatbu s mladou nezkušenou pipkou. Dívka si vše obhajuje tím, že si stejně s bývalkou nerozuměl a ona je jeho pravá láska, cítila to od chvíle, co ho poprvé uviděla. Tahle holka, která by mohla být skoro sestrou jeho dítěte z předchozího manželství se snaží být tou fajn cool macechou, která mu dovolí zmrzlinu, kterou mu zakazuje přísná matka. To, že to neumí s dětmi argumentuje tím, že kdyby měla dítě, tak by to s nimi uměla. Navíc je hysterická a sebestředná, hádá se jak v Rodinných poutech, až jednoho dne si tenhle starší chlápek uvědomí, že takhle to dál nejde a rozvede se podruhé. Tohle scénárista nevyplodí, tohle je bohužel život spousty lidí. (20.09.2011)

Pomalý a posmutnělý snímek, kde se toho moc neděje. Soustředí se hlavně na pocity hlavních hrdinů. Rozčilovalo mě, jak se skoro nikdo nestaral o toho malého kluka, který přišel o rodinu, musel si zvyknout na macechu i na smrt nevlastní sestry a všichni ho v tom nechali plavat a sobecky řešili jen sami sebe. (05.10.2017)

Já teda nevím, co je na tom za drama, když cokoli co hlavní postava udělá, skončí průserem. Podle mě je tohle spíš jednotvárná přehlídka deprese na sto způsobů, kterou určitě nedoporučuju nikomu, kdo má nějaký pochybnosti o životě. Mně se tak ulevilo, když zazvonil zvonec, že jsem šel sám od sebe umejt nádobí. I to mi totiž přišlo zábavnější. (18.10.2019)

Film mě vůbec nechytl. Bylo mi celkem jedno, jaké trápení zažívá postava Natalie Portman, přestože dokázala zahrát zcela "nemateřský typ ženy"a její vztah l nevlastnímu dítěti. Kdo mě ale dostal byl Charlie Tahan ve své postavě nevlastního syna, který svým negativním přístupem a neustálým strachem nedal možnost, aby se k němu Emilia dostala o krok blíž. Tenhle kluk je výborný a jen doufám, že ho uvidíme čímdáltím častěji. (08.05.2013)

Dramatické, smutné, depresivní, bezvýchodné, sebemrskačské, bojující, hádavé × zase ta jejich americká nátura. Téma zajímavé, sice hlavní postavu bych propleskla za ty její nálady a výbuchy, i když je ve stresu ze smrti dítěte. Bývalá manželka byla taky lehce histeričtější, ale reálná. A synáček byl moc chytrý, to znamená moc americky urážlivý a donašecký, chápu, bylo to dítě. Natalie super, Scott moc pěkný, prostředí sychravého New Yorku dolaďovalo celou náladu. A to je tak všechno, čekala jsem víc. Film, který možná nemusíme vidět. ..ten pochod mi přišel docela bolestivý, proč rozrývat staré jizvy.. (28.04.2011)