Daleko od hlučícího davu

Je to fakt moc pěkně natočený, ale je to blbost. Já osobně si myslím, že k tématu lásky by se měl vyjadřovat jen William Shakespeare a možná ještě Rosamunde Pilcher, ti umějí vykreslit romantickou linku par excellence. Thomas Hardy to nevychytal hlavně, co se hlavní hrdinky týče. Batsheba má působit emancipovaně, ale většinu času mě svým jednáním nutila tlouct hlavou o futra. Hned v začátcích filmu ji o ruku požádá sympatický ovčák a ona si mu klidně řekne ne, přitom jsme to mohli mít za deset minut čistýho času sfouknutý a já se mohla jít věnovat nějaké bohulibé činnosti – například výrobě krepových růží, ale to ona ne, musí se tam další hodinu čtyřicet rozhodovat mezi léty sešlým boháčem, kníratým oficírem a sexy mlčenlivým ovčákem. To Rosamunde protkne dějovou linku alespoň zákeřnou chorobou nebo návratem proradného bratra z ciziny, co se pak snaží podvodem získat všechen majetek, aby s ním následně dost neuvážlivě naložil. V tomhle případě ale jen čekáme, komu nakonec padne Batsheba do náruče (přitom nám láskou zkušeným je to hnedle jasný, žejo). (16.11.2015)

Hrdá trubka, která zprasila život minimálně dvěma chlapům, dalo by se napsat. A pro mě navrch celkově film bez hlubší citové investice. Nedokážu pochopit, že si chlapík, který natočil několik výborných syrových dramat (Hon, Submarino, Rodinná oslava), vybral tak prošlapanou látku. Thomas Vinterberg představil umělou romantiku, kterak si jedna husa vykládá nezávislost tak, že když jí někdo řekne pravdu do očí, urazí se a vyhodí ho z hospodářství. Sic se vzpírá konvenčnímu způsobu života dané doby, což je chvályhodné, ale dělá to stylem, který může vadit, stejně jako její zvláštní citové pohnutky. Čekal jsem mnohem víc. Emoce mě poctivě obešly, herci dvakrát nezaujali, žánrové šablony otrávily, režie zklamala. Jen to audiovizuální balení potěší. (13.08.2015)

Daleko od hlučícího davu recykluje témata, která už se objevila v jiných filmech - silnou hlavní hrdinku, rozervanou pocity k více mužům, potíže nezávislé ženy ve viktoriánské Anglii, hezké momentky ze života na farmě... Vlastně se i dokodrcá ke konci, který předvídáte (no tááák, jen se podívejte na toho urostlýho, blonďatýho, charismatickýho farmáře!). Ale právě tady platí, že nezáleží na cíli, ale na cestě. Vinterberg je skvělý řemeslník a film vypadá překrásně a emoce tu fungují přesně tak, jak mají. Velkou výhrou jsou i herci. Carey Mulligan skvěle prodává city, které chová ke třem různým nápadníkům: náklonnost a nevyřčené pouto, které ji pojí se sympatickým Gabrielem, respekt a sympatie, které má ke starému mládenci Boldwoodovi (vynikající Michael Sheen - nejlepší herecký výkon filmu!), i vzrušení a pocit nebezpečí, které přináší kníratý oficír Frank. Interakce mezi těmito postavami jsou srdcem filmu, které bije na sto procent. Vytkla bych absenci nějakého většího napětí, předvídatelnost a jeden moment ke konci, který až moc zavání deux ex machinou. Pro příznivce kostýmních dramat, silných ženských hrdinek a mužů, kteří vám rozbuší srdéčko, je ale tenhle film jako stvořený. 70 % (07.07.2015)

Absolutní nepochopení Hardyho, udělat western a reklamovou romantiku ze sociální naturalismu, podpořený sladkobolnou zaměnitelnou a neautentickou hudbou - holt další generace maminkovského kina, že. Nehledě na to, že Hardyův námět pracuje i se symbolikou postav odkazujících k biblickým předlohám. Další problém vidím v redukcionismu sociálního prostředí, z něhož fakticky zbylo jen pár vytržených postav (které mají být ještě navíc vlastně všechny sympatické, aby nikdo nebyl naštván). (10.07.2015)

Verzi z roku 1967 jsem viděl před dvaceti lety, a tak těžko už můžu porovnat - tehdy mne zaujala. Možná byla víc scénická, víc zamlžená a osudová, asi i rozložení témat, času a zaměření na jednotlivé postavy (a tři osudové muže) bylo jiné. Nevím, snad jen současný casting se snažil být - soudě podle fotografií - co nejpodobnější verzi ze 60. let. Zde, u nové verze, jsem byl vděčný, že scén s vojákem je minimální potřebné množství, protože mi překvapivě přijde, že jsou největší slabinou příběhu. I když, je otázka, jak se na základní premisu díváme. Pokud jako na příběh tvrdohlavé ženy, která neví, co chce, pak jí jistě podobný osud mnohý přeje. Také se dá na příběh dívat jako na červenou knihovnu, kdy jednotlivé složitosti přináší osud a je potřeba se jimi nějak rozumně postavit. Nebo jako na vesnické drama. Každá ta část ale funguje, dobře se na to dívá, motivace postav jsou věrohodné, píseň o tymiánu skvělá, a až na pár nudnějších pasáží jsem si film užil. (16.05.2018)