Ha-Sodot

téma filmu je tak rozsáhlé, že jej neumím s čistým svědomím omezit na nic menšího než je láska sama. dominantní je přitom romantická láska mezi dvěma mladými ženami z židovského semináře, přítomna je tedy i láska k Bohu. dále také láska rodičovská a romantická láska mezi mužem a ženou a aspekt svátosti manželství. i přes tak široký záběr se můžeme jako diváci odrazit od ústředního motivu: vztahu mezi Naomi a Michelle v kontextu víry. nejde o film spirituální ani duchovní, když už, pak pouze náboženský, ale snad ani takové označení není snadné obhájit. nejde o film sebenepatrněji neobvyklý, ač z hlediska distribuce spadá do oblasti festivalového filmu. naopak, dá se popsat jako velmi tradičně formálně zpracovaný. dominatní je vyprávění a vše ostatní (hodnoty a významy) se odvíjí ze syžetu a z poetiky. opojnou výjimkou ve filmu, kde pokus o experiment jinak docela absentuje, je překrásná surreálná scéna, atmosférou jak vystřižená z některého Buñuelova filmu. přes jistou standardizovanost zpracování, na kterém samo o sobě není nic špatného, jde o film mimořádně působivý, neboť v rámci své "konformizované" koncepce dosahuje maximálních kvalit. (08.10.2012)

Velmi působivý film. Není tak úplně lehké ho hodnotit, protože většina lidí ne tak úplně ví, co vše je pravda a co čiré producentské vymýšlení. Je ovšem jisté, že být židovka ještě v centrum tohoto náboženství - Jeruzalému a chtít své vlastní svobody, není úplně lehké. Ženy byly odedávna utlačované, ale náboženství tomu ještě přihrává. A co když náhodou ještě máte slabost pro druhé pohlaví? Není problém u některý sekt na základě tohohle "hříchu" klidně vzít dané osobě život. Velmi se mi líbilo, že se příběh nezaměřuje jenom na vztah Michelle a Naomi, ale věrohodně nám vykresluje jaké to je, žít v téhle oblasti, snažit se do ní zapadnout, když nejste tak úplně normální. Osobně si myslím, že na to potřebujete kupu odvahy, kterou si většina z nás ani nedokáže představit. Film o sebevzepření, touze poznat sebe sama, postavit se proti všemu "svatému" a přesto uspět. Kamarádství = láska. Tak trochu Don Tiqoutské jednání, které i tak skončilo. Vlastně ten konec bylo jediné, co mě mírně zklamalo. (30.01.2011)

Ve filmu se objevují dva velice zajímavé příběhy. Jeden sleduje cestu osobního sebepoznávání zbožné a talentované Noemi z Jeruzaléma, která se vydává studovat midraš v pokrokovém ženském semináři do jednoho z nejposvátnějších míst judaismu - města Safedu. Tam potkává Michelle, Židovku z Francie, která byla na studia poslána nedobrovolně svým otcem. Uvnitř silně ortodoxního prostředí se pozvolna mezi oběma vyvíjí nekonformní vztah (téma, kterému se věnuje také novější film Einayim pkuhot). Druhou, vedlejší linii představuje smrtelně nemocná Francouzka Anouk, které Noemi a Michelle z pověření rabínky pomáhají. Tato žena s kriminální minulostí a bolestnými vzpomínkami přijela do Safedu, aby se zde očistila od hříchů a výčitek před tím, než zemře. K tomuto úkolu si vybrala právě ony dvě mladé ženy... Bohužel po skončení filmu jsem ale měl pocit, že tyto dva základní příběhy nebyly dostatečně rozvedeny, že nebyly úplné, poněvadž jeden druhému tak nějak ubíraly místo. Až jsem byl trochu zmaten, co si z nich mám nakonec odnést. Přesto mě film dokázal pohltit a zaujmout po celou jeho délku, ať už dějem, tématem, postavami, atmosférou či malebnými záběry Safedu. (29.12.2011)

Židovské učenie u ortodoxných. Snaha dvoch tvrdohlavých študentiek pomôcť chorej žene zbaviť sa jej hriechov pomocou zložitých náboženských procesov sršiaca z filmu v každej minúte diváka doslova pohltí. Je to veľmi fascinujúci námet ale v tomto prípade, prvok lásky medzi dvomi študentkami bol popri dominantnej dejovej línii veľmi slabý. Myslím si, že filmári celkom nevyužili potenciál prameniaci z tejto kombinácie. Iný prípad je film Eyes wide open, kde boli tieto dva prvky (náboženstvo a homosexuálna láska) skombinované naozaj funkčne. (06.10.2011)

Tenhle film mě naprosto rozložil, ale na všechen špatný způsob. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli je tak hrozně špatný, nebo jestli se jen potřebuju naladit na správnou vlnu. Ve výsledku jsem znechuceně odložila učebnici hebrejštiny a proklela režiséra, scénáristu i hlavní představitele. Jednou se mi možná podařít dát dohromady střízlivý kritický komentář, ale prozatím jsem jen silně přesvědčená, že tohle je průšvih. (15.02.2014)