Paříž, když to hoří

Tato satirická taškařice je koukatelná pouze pro fanoušky rozkošné Audrey, která je v Givenchyho róbách opět magnetem každé scény a sarkastického Holdena, který i přes svoje alkoholové obcese během natáčení vypadá na plátně stále sexy. Vzájemná chemie obou hvězd je naprosto úžasná. Škoda, že jim to pár let předtím v reálu neklaplo. Paříž v letním parnu je naivní a praštěný zmatek, ale s tím pohledným párečkem a s vychytáváním citací z jiných filmů se jím dá vcelku pohodově proplout až do klasického finále. (03.04.2011)

Skoro bych se vsadil, že na počátku tohoto snímku byla táž scénáristická bezradnost, kterou věrohodně znázorňuje. Mimo ni v něm jsem v něm zhola nic nepostřehl. Nepochopím, jak režisér, který natočil tak skvělý film jako Book, Bell and Candle, mohl spáchat něco tak konfekčního, co nedokáže nic víc než zkrátit život. Obsazení Audrey Hepburn je podobně jako u jiných slabších snímků matoucí: pokaždé ji čekám zářící, moudrou a bdělou, jakou také zpravidla bývá, ovšem ostří jejího postřehu tupí hloupým příběhem, neproměnnými banalitami a schématy. Sabrina ani Odpolední láska však pokleslou naivitou ani hloupostí nemohou pařížskému hotelovému strádání konkurovat. Serendipity, oh really? (05.01.2018)

„Ten bizarní objekt na obzoru je Eiffelovka. Nechal jsem ji tam přestěhovat, aby mi připomínala, kde vlastně jsem. Pokud vám vadí, tak ji samozřejmě dám zase odstranit.“ Film, u něhož se vyplatilo dát mu s odstupem času (u mě 5 let) další šanci. Napodruhé to už totiž šlo „plavně“ a já se moc bavil. V první řadě mile (a úmyslně) přehrávající hlavní dvojkou, kterou bylo radost pozorovat (třeba ve vzduchu!), v druhé zpracováním, které jsem si užil mnohem víc než prve. Dělání si srandy ze scenáristů, sílící sebeparodie, různorodé narážky, vtipné paralely, epizodní camea, „zvraty“ (navíc skvostné finále „Dívky, která…“ a též vydařený „skutečný“ závěr) a nakonec ta hravá atmosféra, to vše v hávu té (záměrně) nejkýčovitější romantiky, mě postupně zcela odzbrojilo. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Ano, takže tajemný cizinec. Kdo to je? Co dělá? Jaké utrpení, jaká muka způsobila ten smutek, který se skrývá v jeho očích? A proč, když už si pokládáme otázky, jsem neposlechl svého otce, a nenaučil se nějaké užitečné povolání?“ (05.04.2010)

Neviem, koľkokrát som sa stala svedkom toho, aby dvaja hlavní predstavitelia dokázali zachrániť priemerný, ničím vynikajúci dej. Predpokladala som, že takto divadelne rozohratá partička v jednom byte bude príliš nudná, ale to by v nej nesmeli hrať herecká esá minulého storočia, ktoré do toho dali všetko. Krásna Audrey je stelesnením duchaplnosti a sviežosti, William ani na chvíľu nestratil šarm a entuziazmus a viem si živo predstaviť, že pri výbere iných hercov by ten film zďaleka nebol tak čarovný a zábavný. (21.12.2011)

Taky budu patřit do tábora obdivovatelů. Paříž, když to hoří je námětem a trochu i žánrově blízká u nás hodně proslavenému Muži z Acapulca, Holdenův scénárista Richard Benson, to je Belmondův spisovatel Bob Saint-Clare - oba dva prožívají život skrze své právě vytvářené dílo. V obou snímcích najdeme prvky akce, romantiky a hlavně neskutečné parodování. Ovšem, Paříž víc staví na romantické zápletce a to nemusí každému vonět, jako zamilovaný pár jsou však Hepburn a Holden dokonalí, od začátku lze to nevyslovené vzájemné opojení pozorovat na Audrey, která mimochodem i v pětatřiceti vypadá pořád na dvacet. Zbývá vyzdvihnout povedenou hudbu, která zaujme od prvních záběrů, a přidat citát: Oh, what fun! Both of us having had giraffes as children.__ It's a small world, isn't it? (24.09.2009)