Paříž, když to hoří

Film ve filmu. Příjemný, s nadhledem a ironií. Na dobu vzniku rozhodně zajímavý námět, kterému ale chybí nějaká větší akce, nebo příběh, který by film ozvláštnil. U mě samozřejmě platí, že mi stačí koukat se na kukadla Audrey Hepburn a mám na dvě hodinky vystaráno, ale jako divák bych ocenil paradoxně lepší scénář :) Rozhodnul jsem se nakonec pro horší čtyři, než lepší tři. Hlavně za myšlenku filmu. (13.02.2013)

Značne otravná variácia (chce to byť pocta alebo paródia?) na Novú vlnu, ktorú (asi pre pomalších) asi päťkrát aj spomenú. Okrem toho je to veľmi dlhé a napriek "hravej" povahe často zapadajúce do stereotypu a nudy. Vďaka bohu aspoň za slušnú dvojicu Hepburn-Holden, bez ktorých by to bolo už asi neznesiteľné. 5 / 10 (06.06.2009)

Skoro bych se vsadil, že na počátku tohoto snímku byla táž scénáristická bezradnost, kterou věrohodně znázorňuje. Mimo ni v něm jsem v něm zhola nic nepostřehl. Nepochopím, jak režisér, který natočil tak skvělý film jako Book, Bell and Candle, mohl spáchat něco tak konfekčního, co nedokáže nic víc než zkrátit život. Obsazení Audrey Hepburn je podobně jako u jiných slabších snímků matoucí: pokaždé ji čekám zářící, moudrou a bdělou, jakou také zpravidla bývá, ovšem ostří jejího postřehu tupí hloupým příběhem, neproměnnými banalitami a schématy. Sabrina ani Odpolední láska však pokleslou naivitou ani hloupostí nemohou pařížskému hotelovému strádání konkurovat. Serendipity, oh really? (05.01.2018)

Audrey by dokázala vnést šarm a krásu i na toalety na brněnském vlakovém nádraží. I když Holden zrovna nepatří k mým favoritům, nijak to Audrey nekazil. Překvapivě trapně však působil Curtis. Komedie je to především konverzační a s něžným úsměvem si střílí z filmového průmyslu. Přesto mi nasadila brouka do hlavy, jestli se opravdu nechal Shaw při psaní Pygmalionu inspirovat o skoro sto let starším románem, neboť se mi ta podobnost náhle zdá velmi realistická. (13.01.2024)

"Napadlo Vás někdy, že Frankenstein a My Fair Lady jsou stejný příběh?" Mě to tedy nenapadlo, ale nyní tam tu podobu zcela zřetelně vidím. Bohémský scénárista Richard měl zkrátka pravdu a v tandemu se zasněnou zapisovatelkou slečnou Simpsonovou vytvořil dokonalý pár pro únik z reality do světa fantazie. Sice mi připadalo, že bohém má již poněkud opotřebovaný zevnějšek a nejeden jejich ulítlý nápad trpí nádechem samoúčelnosti, ale kukadla slečny Simpsonové mne donutila zaokrouhlit hodnocení směrem nahoru. (26.01.2016)