Dear Lemon Lima
Obsahy(1)
Platí to pro každý věk. Třebaže je vám teprve třináct let, ani tehdy s tím nemůžete dělat nic. Jakmile přijde láska, je to prostě hotové a už vůbec nezáleží na tom, co jste chtěli nebo nechtěli. A tak je teď mladinká Vanessa ochotná dělat psí kusy, jen aby se zalíbila do sebe zahleděnému, snobskému a hlavně o rok staršími Philipovi. Protože však ani lekce francouzštiny, ani žádný jiný pokus nepomáhá, a na prestižní škole na ni všichni koukají skrz prsty, rozhodne se pro fatální řešení. Rozhodne se Philipovo srdce získat skrze vítězství ve vyhlášené školní soutěži, inspirované tradičními eskymáckými olympijskými hrami. Zakládá tedy tým složený ze samých školních odpadlíků a doufá, že i to, že jí v žilách koluje krev Eskymáků, nakonec způsobí nějaký zázrak a Philip si jí konečně všimne. Nakonec však dostane mnohem víc. Nejen nové přátele, ale také uvědomění si, odkud vlastně pochází. Úsměvné a stejně tak napínavé rodinné komediální drama natočila v roce 2007 Suzi Yoonessiová. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Hrozně, ale přímo neskutečně milý film, čemuž může film děkovat především muzice. Ta totiž ve filmu přesně určovala jakým směrem se bude ubírat. Na to, že jsem od filmu nečekal vůbec nic, mě to vcelku potěšilo. Můj milý deníčku je tak příběhem jedné malé holčičky na pokraji dnešní reality, která se s ní skutečně nemaže. Nijak extrémně depresivní ani brutální ten příběh není, ale sílu má. O to víc to potěší, když od toho filmu nečekáte vůbec nic a zdejší hodnocení je tu spíše průměrné. Ten film totiž přirozeně vypráví příběhy lidí, kteří to v životě jednoduché nemají a kteří potřebují pocítit alespoň sem tam nějakou tu lásku bližního svého. Já tomu dávám sice 3 hvězdy, což by naznačovalo průměrnejm šedesáti procentům, ale ten film tou láskou, troškem štěstí, ale i bezmocí má daleko navíc. Však se na něj podívejte a pochopíte sami. ()
Nádherný film. On je takový nenápadný, živě si představuju, že kdyby tenhle film stál v nějaký frontě na něco, tak bude někde vzadu a nikam se nebude cpát. To byl přesně pocit který jsem z filmu měl, ale to nic nemění na skutečnosti, že se jedná o výtečnou podívanou, která má v sobě velmi silné scény, ale nechybí v ní ani prvky skvělýho netypickýho humoru, který zde úspěšně provozuje například uživatelka charlosina. Celkově film působí pomale a klidně, ale přitom má v sobě mnoho emocí a myšlenek, který by se neměli házet do koše hned po dokoukání. Ze všech postav se mě tady nejvíce líbila, ta která na sebe nestrhávala téměř žádnou pozornost, neortodoxní maminka Vanessy, tohle byla asi nejbáječnější filmová máma co jsem poznal. Byla u svý dcery přesně ve chvíli kdy tam být měla a říkala věci tak jak cítila v ten nejsprávěnjší moment (herkules - močový měchýř ). Můj milý deníčku, viděl jsem krásný s citem vyprávěný příběh o věčných outsiderech jejichž vyjímečnost spočívvala v tom, že si važí jeden druhého. ()
Myslí, že kritika tento film absolutně nepochopila. Není to další Juno, nebo nějakýá rodinna romantika. Tvůrci se spíše zaměřili na problém dnešního moderního světa. Je krásně ukázano jak si američané léčí komplex utlačování původního obyvatelstva. Celkově se tento problém objevuje všude po světě, kde se vyskytují nějaké menšiny. Možná je to tím, že jsem sám členem menšiny v česku a tak vidím nesmyslnosti v chování vedení školy ve filmu. Tvůrci si vybrali pro ukázání zásadního problému dnes tak oblíbený kýč dětské romantiky. Když to řeknu na rovinu, ignorant uvidí jen slabý film o dvou zamilovaných dětech, jiní uvidí onu hlubši myšlenku a toto byl zžejmě i záměr tvůrcu. ()
Film o inteligentní dívce, která se snaží vyrovnat s reálným světem kvůli své jinakosti. Tedy, ne že by byla jiná svou inteligencí, ona je prostě jiná. Do tohoto rozpoložení se umím vcítit, neboť, že jsem jiný a nad věcí a nad všemi, jsem ve svém teenagerském věku cítil také. Za to tedy jednu hvězdu, že to nebylo odtrženo od reality a reálného uvažování dejme tomu třináctiletého dítěte. Z osobní zkušenosti ale vím, že tito trochu "jinačí" lidé se do svého světa vlastně dobrovolně uzavřou a myslí si, že jejich realita je ta pravá. Proto si vypěstují povýšenecký pohled na všechny ostatní (rozuměj normální), z čehož plyne, že z těchto osobností se stávají nepříjemní, arogantní lidé (o čemž svědčí například pohrdání symbolizované nepřevzetím ceny za první místo v eskymácké olympiádě, čímž dívka dává jasně najevo svůj postoj k ostatním vrstevníkům i učitelskému sboru, o tradicích soutěže nemluvě), kteří jen stěží dokáží najít společnou řeč se svými vrstevníky. Tento film vůbec není a ani nemá! být rodinný. Není totiž pro děti věku oné filmové dívky, protože rozpoložení, ve kterém se tato dívka nachází, je pro ně stěží pochopitelné. Navíc je film vyroben na podkladu stísněné, depresívní atmosféry, která vůbec neznázorňuje realitu takovou, jaká je. I když chápu, že v této atmosféře celý ten děj chápala hlavní hrdinka. Mám-li své hodnocení shrnout - film je dost utahaný, plný lyrických scén ne nepodobným "Twilightu", proto pro mě není vůbec přitažlivý. Pro ostatní zde ale ano, čemuž se upřímně divím. Jestli tedy někdo bude chtít proti tomuto mému názoru vystoupit, věz, že jsem ho psal stejně povýšenecky, jak by ho napsala i hlavní hrdinka tohoto nudného filmu. ()
Život bez priateľov nie je život, to dávam Herkulovi za pravdu. Vždy som obdivovala outsiderov a samozrejme nedopriala by som to nikomu, pretože jedným z nich som bola na základnej škole aj ja, a za tú česť ďakujem veľmi "príjemným dievčatám" z mojej triedy- jasné že chlapci tiež neboli "mimo hry", lebo oni zo mňa vykresali človeka s pevným charakterom, ktorý je veľmi empatický ku všetkému, čo sa deje naokolo a vždy podrží priateľa v núdzi. Tento film mi dokázal spríjemniť chvíľky osamotenia, pretože aj keď oni boli spolok outsiderov a ja som bola takmer vždy sama, tak som sa nedokázala neusmievať nad zvláštnym humorom, nad prechytralosťou a nad výrečnosťou bez slov a nad tou empatiou, ktorú dávali ako samozrejmosť. ()
Galerie (5)
Photo © Love Sad LLC. / Phase 4 Films
Reklama