TRON: Dědictví
TRON: Legacy
Tron: Dedičstvo
TRON: Legacy
Režie:
Joseph KosinskiKamera:
Claudio MirandaHrají:
Jeff Bridges, Garrett Hedlund, Olivia Wilde, Bruce Boxleitner, James Frain, Beau Garrett, Michael Sheen, Serinda Swan, Yaya DaCosta, Elizabeth Mathis (více)Obsahy(5)
TRON: LEGACY je 3D high-tech dobrodružství zasazené do digitálního světa, který je úplně odlišný od čehokoli, co jste již na velkém plátně viděli. Sama Flynna, 27letého rebela, pronásleduje záhadné zmizení jeho otce Kevina Flynna, muže, který byl kdysi známý jako největší světový tvůrce videoher. Když Sam objeví záhadný signál poslaný ze staré Flynnovy arkády – signál, který mohl být jenom od jeho otce – zjišťuje, že se ocitl v digitálním světě, kde byl Kevin uvězněn po 20 let. S pomocí nebojácné válečnice jménem Quorra, se otec a syn vydávají na cestu, která jim může přinést život nebo smrt, cestují po vizuálně fantastickém cyber vesmíru – vesmíru, který stvořil sám Kevin, a který se stává modernějším s vozidly, zbraněmi a krajinami, které si nikdy před tím nedokázal představit a nelítostným zloduchem, který se nezastaví před ničím, jen aby znemožnil jejich útěk. (oficiální text distributora)
(více)Videa (58)
Recenze (1 691)
Splněná očekávání. Legacy navazuje na svého starého předchůdce ve všech ohledech a jde ještě dál. Spojuje výjimečně působivou hudbu, design a 3D prostředí v dynamický a rychle plynoucí film. Některé motivy mohou působit zbytečně (zen, iso, ....), ale jiné jsou naopak dovedeny k dokonalosti (design odrážející pokrok v počítačových hrách od prvního dílu a posedlost dokonalostí grafiky, sterilita počítačových simulací lidí i světů, obraz vs zvuk). Vloni byl Avatar působivý svými obrazy a živým světem, letos Tron exceluje svým počítačovým světem, v kterém se odráží současná móda/design (leštěné plochy většinou černé, kontrast s neony, v podstatě i hudba) i jeho vlastní sterilita/nefunkčnost/závislost na uživatelích. Stejně jako design a prostředí světa počítačů mě uchvátila i hudba a zvuky. Třeba scénu svlékání mladého Flynna bych si pustil mockrát už jen pro tu souhru podpatků krásných dam... V Tronovi je toho mnoho, ale stačí si vybrat a nechat se unášet zábavou do působivého finále... PS: jo třináctka, ta třináctka... Více zde. ()
Unfuckingbelievably designérsky vycizelovaný kus srovnatelný v tomto ohledu i se Single Manem. Po těchhle dvou zkušenostech (TRON: Legacy a Single Man) bych zvedl ruku pro nařízení ukládající filmovým studiím při záměru točit film stojící především na vzhledu a jeho stylu svěřit režii někomu, kdo se v tom vyzná - ať už je to Tom Ford nebo Joseph Kosinski. Avatarovsky vytříbené 3D je pak už jen takovou třešinkou na dortu...no, to není úplně pravda, tou je Olivia Wilde, které obvykle nijak zvlášť nefandím, ale která mě tady zcela přesvědčila, abych se stal jejím obdivovatelem. Disney tedy možná není úplně mrtvý, i když si na radikála hraje jen tak pro formu v úvodu, aby mohl zapózovat, udělat opičku na Microsoft, a zase se šupem vrátit do hájemství popkulturně nekomplikovaného scénáře s předvídatelnými zvraty. K čemu sakra byl Cillian Murphy, který se na plátně objevil asi na třicet sekund, pronesl dvě ostré poznámky, ukázal jak je to hackování snadné (jako ostatně všichni v TRONovi), a bez jakékoliv dějové účasti zase zmizel? TRON: Legacy rozhodně není dokonalý film. K tomu mu po obsahové stránce nemálo schází. Neuráží vás ale mírou svých nedostatků a naopak svoje klady vytěžuje na sto procent a dává to divákovi zatraceně sežrat...a jemu (mně;)) se to líbí. Pro to, co se soundtrackem provedl Daft Punk (s 85členným orchestrem, jak tvrdí Wikipedie), kterému se stala jedna z nejujetějších oscarových křivd v dějinách, naprosto nemám slov. Tak nějak zhruba řečeno stvořil jeden z těch hudebních doprovodů k filmu, který dokonale obstojí i sám o sobě, a který se vždycky zvrhne z "no, dám si jen jednu skladbu" na "hm, sakra, to už to zase poslouchám tři čtvrtě hodiny?", přičemž ten čas můžete jen prokládat téměř orgastickými momentkami a vzpomínkami na Vangelise a další velikány nejenom elektronické a/nebo filmové hudby. Dokonale čistá a komplexní práce perfektně spojená s obrazem (ale jak jsem řekl, ten nepotřebujete), v němž je černá skutečně černá a bílá skutečně bílá. A v němž je bílý Michael Sheen neuvěřitelně uvěřitelným démonem, který se vytrhl ze stránek Shakespeara, aby posedl vaši USB mechaniku - nebo dnes asi spíš mobilní zařízení s bezdrátovým připojením, což už ale nezní tak dobře;) Jaká je to potom škoda, když musíte dát "jenom" 80% a uchechtnout se nad digitálním mladým Bridgesem/CLUem. PS: Prvního TRONa jsem viděl kdysi dávno, a jsem přesvědčen, že je to legendární záležitost...doufám, že další díl naloží se svým dědictvím se ctí a rozvine ságu ještě dál. ()
Hlavní myšlenka Trona je jedním slovem vizionářská, doslova bombasticky prorocká, a de facto předurčuje kinematografii druhé poloviny 21. století. Současně se mi díky Tronovi po několikaletém pátrání podařilo přijít na to, proč jsou skoro všichni režiséři, kameramani, scénáristi atd. muži. Oboje si zasluhuje několik slov. ____ Výchozím bodem celé úvahy je sterilně asexuální svět Trona vyznačující se přímočarou racionalitou a striktně rigorózním prostorovým rastrem. Je to svět, v němž neexistuje čich, hmat ani chuť, kde soupeři bojují na dálku přes disky a na motocyklech, aby se snad navzájem nedejbože nedotkli. Nevychází tu slunce, neplyne čas, nikdo tu nerodí – podobně jako v zatemněném pokoji počítačového hráče. Vládnou tu jen dva smysly, a to sluch (audio) a zrak (vizuál). Dokonalá precizita všeho kolem, o níž se postaral záporák Clu, zamýšlející zdokonalit i na naši nedokonalou Zemi, staví svět Trona do opaku vůči ženskému elementu a zvířátkům z Avatara. Jake Scully na rozdíl od Sama Flynna ochutnává ovoce, dotýká se květů a posléze i své domorodé přítelkyně, nasává vůně životem překypující Pandory. Vizuální a audiální stránka Avatara existuje vlastně pouze pro diváky, kdežto Scully zapojuje úplně jiné smysly: čich, hmat a chuť – odsud vidíme skutečný důvod touhy diváků vrátit se na Pandoru; nevracíme se, abychom znovu navštívili oblíbené lokace, ale protože máme podvědomý pocit, že nám pořád něco schází k plnému prožitku. Debata Sama Flynna s Olívií Wilde o hřejivém slunci - slunci jako předmětu, který snad ani nevnímáme, minimálně se na něj nedíváme (vypálilo by nám oči – slunce je ve svý podstatě nevizuální), a které spíš cítíme jako teplo (z posledního zatměni slunce pozorovatelného z ČR v roce 2008 si dodnes vybavuji ten hrozivý chlad, co nastal, nikoliv ztrátu světla) - čerpá z úplně stejné idee o nutnosti zapojit vedle sluchu a zraku ještě další smysly, které virtualita, připomínající hřejivý úsměv asi stejně jako hromada suti po dopadu bomby připomíná dům, není s to prozatím nabídnout. Budoucnost virtuality tak paradoxně spočívá v realitě. (-spoilery-) V důsledku toho opouštějí oba hrdinové na konci svět audia a vizuality a v závěrečné jízdě na motorce, objatí, s větrem ve vlasech a nosem Olívie zabořené do mikiny Sama aktivizují čich, hmat a chuť. Naznačuje se tím dosti zásadní, bezmála revoluční poznatek, podle něhož budoucnost kinematografie ve skutečnosti neleží v čím dál dokonalejším obrazu a zvuku kinosálů a domácích souprav, ale v zapojení zbývajících smyslů k dosavadním dvoum. Ve službách těchto snah se ocitly už dříve pokusy s novými technikami, a ať už si je kinematografie přivlastnila (D-Box sedadla), nebo zůstaly jen pomíjivým výstřelkem typu experimentálního „pachového kina“ (to chtělo zdokonalit divácký zážitek mechanickým rozstřikováním vůní souvisejících s promítaným dějem do hlediště), dnešním tématem číslo jedna na konferencích technických zařízeních budov je air design utvářející kvalitu vzduchu v bytových i komerčních prostorách, kin nevyjímaje, tj. např. citronové šťávy, vypouštěné v obchodech a stimulující zákazníky k nárůstu tržeb o 15%, vůně kůže v autosalonech a vůně vanilky na letištích potírající strach z letu. Se zapojením zbývajících tří smyslů do filmu také dost úzce souvisí stará známá a doposavad uspokojivě nevyřešená otázka všech genderových pracovnic a feministek, proč se v kinematografii pohybuje tak málo žen a proč cirka 90% režisérů, kameramanů, scénáristů atd. jsou chlapi. Domnívám se, že je to velmi radikální otázka, poněvadž už vedla k mnohým křivým obviněním a monstrprocesům. Ve skutečnosti za daným stavem není nějaký zlý patriarchální režim vylučující ženy na okraj, jak zní nejčastější odpověď, ale právě ona audiovizuální povaha filmu. Zrak a sluch stojí na distanci, která je vlastní spíše mužům (například hudba coby určitá abstrakce je ženám zcela cizí, také proto neexistuje na pár výjimek snad jediná hudební skladatelka), zatímco hmat, čich a chuť jsou čistě ženské smysly charakteristické blízkosti a intimitou. O inklinaci žen k těmto diskrétním smyslům svědčí i jejich neustálá potřeba mít někoho nablízku a krajně negativní vztah k samotě, jež považuje 90% žen za absolutní peklo. Ženy mají také údajně o 16-20% citlivější čich oproti mužům, a tento převis se logicky musí odrazit v nedostatku jinde, pročež nejsou s to vstoupit do audiovizuálního světa kinematografie, natož jej ovládnout, neřkuli se v něm seberealizovat. Nikoliv náhodou upřednostňuje Tron celky a velké celky oproti polodetailům a detailům. Jednak se chtějí tvůrci pochlubit a nabídnout divákům uměle vymodelovaný svět v celé své šíři, tudíž se ve filmu ani jednou nezatřese kamera v greengrassovským shake & cut stylu, který by mnohahodinovou náročnou práci grafiků a designérů v tu chvíli zkazil, a je tedy nežádoucí, druhak jsou celky vyloženě mužské, vlastní mužskému audiovizuálnímu světu Trona. Obecně vzato se zrak a sluch tradičně považují za „vyšší“ smysly (jsou evolučně mladší) a jsou spojovány s poznáváním a intelektualitou, zejména v evropském a středověkém kulturním kontextu. Ovšem detail je detail, a když se někdo vyhýbá detailu, jako by se vyhýbal pravdě a utíkal do metafyzických světů utkaných utopisty. Příznačný ženský polodetail, taktilní a důvěrný, přichází až v úplně posledním záběru při objetí Sama Flynna a Olívie. Odsud můžeme konečně také rozlousknout záhadu, proč ženám nevoní akce, která stojí čistě na audiu a vizuálu, jež jim nejsou úplně blízké. Dosavadní audiovizuální filmy, které podle mnohých připomínají snění, jsou v souladu s tím, že sny hmatové a čichové zážitky neznají. Zážitky hmatové a zvláště čichové jsou ve snech vzácné a mnohdy indikují nastupující psychózy. Možná taková psychóza zasáhne v budoucnu kinematografii mnohem větší měrou, než třeba nechvalně proslulé chick flicks nebo ryze holčičí sága Twilight, vůči níž mnoho kritiků reagovalo tak pobouřeně, jako např. ten, který proti sobě v jistém tematickém článku postavil věčně činorodého Shiu Labeoufa z Transformerů a spící labuť Bellu Swan, v níž cítil vpád nebezpečného ženského principu do pevně zafixovaného mužského filmového světa pohyblivých obrázků. () (méně) (více)
TRON: Legacy nezklamal! Nabízí přímočarý (ale na rozdíl od původního Trona i logicky propojený) děj plný bombastických výjevů, brilantní hi-tech akce a především v druhé polovině pak chytne neuvěřitelný spád a dostane mimořádně natřískané 3D neonové koule. Jediná výtka směřuje k přeci jen ne příliš vydařenému klíčovanému obličeji Jeffa Bridgesse, je to ale jen malá chybička na tváři jinak ultimátního akčnho sci-fi. 3D je super, z Bridgese jde strach a hudba... No hudba? No KURVA HUDBA!!! :)) Je mimochodem fascinující sledovat, v jakých momentech (a v jaké části stopáže) nový Tron kopíruje dějové zvraty starého, aniž by mu to nějak zásadně škodilo, naopak, míra nostalgie je ještě výrazně vyšší. A náběh na trojku vítám s otevřenou náručí. TRON se vydal podobnou cestou jako Matrix a trojka bude nejspíš něco... No něco zcela revolučního :))) P.S.:Mluví ze mě nekritické nadšení po té, co se na Trona těším celý rok a navzdory nepřízni počasí jsem si na něj vyrazil přes půlku republiky na půlnoční premiéru a rovnou do IMAXu. Je tedy možné, že na podruhé změním názor, další (a další) shlédnutí jsou ale nevyhnutelná... Tenhle film mi totiž sakra rozhodil moji ZENovou rovnováhu! P.S.: Na podruhé ještě větší nadšení z bezchybného audiovizuálu a z psychologického rozměru, který při hlubším zkoumání získává hlavní záporák... P.P.S. Na potřetí pak opět naprostý orgasmus umocněný uvědoměním si skutečného významu filmu. TRON: LEGACY není jen pokračováním jiného filmu. Je to logické a nevyhnutelné navázání na film, který reflektoval svoji dobu, tak, jako Legacy reflektuje tu současnou. Naplnění digitálního světa na hranici svých možností, konec fascinace z objevování nových světů a invaze digitálních technologií do materiálního světa jsou zcela neoddiskutovatelné stigma současnosti a Tron: Legacy je odráží stejně, jako odrážel původní Tron fascinaci z objevení nového světa a z jeho tvárnosti. Holt žijeme v době, kdy uživatel již není pán digitálního světa, ale jeho otrok. A kdo by to mohl postihnout lépe, než Tron. Vznik posledního, třetího dílu je vlastně stejně nevyhnutelný, jako vznik dvojky. A vznikne za dalších 20 let. Až bude zřejmé, že digitální technologie má neodpiratelnou vinu na zkáze lidského pokolení. Potom přijde finále. Velké, mohutné finále. A ač to může znít jako paradox, tak už jen kvůli tomu diváckému zážitku bych se téhle apokalypsy rád dožil... TRON: LEGACY je skvělý film, který dělá zpětně mnohem lepší film i z TRONa původního... ()
Fascinující podívaná, která je navíc úvahou o dokonalosti umění a fikčních světů. A jinak unikátní film propojující obraz a zvuk způsobem, kdy je těžké určit, co je vlastně dominantní. ______________________ Mezi IMAX verzí a 3D verzí pro normální kina je rozdíl zážitku tak třetinový, možná větší. V normální 3D projekci je obraz příliš tmavý, neostrý (tváře jsou až rozrastrované), zvuk MNOHEM slabší. V IMAX verzi je obraz křišťálově čistý a přehledný i v tmavých záběrech, zvuk je intenzivnější a hudba vnáší do děje silné emoce. _________________ Může se to zdát jako prkotina nebo důkaz toho, že Tron stojí čistě na technologii. Jenomže technologie má vliv na styl a styl má vliv na emoce. Koukat se na Trona v normální 3D projekci nebo dokonce 2D projekci je rozdíl jako mezi tím, když jste na technopárty, nebo si pustíte nějaké techno z kazeťáků (ano, z kazeťáku, žádného vinylu přes bedny nebo MP3 do sluchátek.) Tímto chápu i všechny zklamané diváky... ()
Galerie (281)
Photo © Walt Disney Pictures
Zajímavosti (50)
- Navzdory předpokladům nebyly při digitálním omlazování Jeffa Bridgese (Clu) jako podklady pro jeho tvář používány záběry z původního Trona (1982), nýbrž především ty z filmu Všemu navzdory (1984). (NIRO)
- Časopis Playboy se filmem nechal inspirovat k pořízení eroticky laděných fotografií s názvem "Game On! Playboy's Sexy Tribute to the Neon-Lit TRON Revival". Olivia Wilde (Quorra) s Beau Garrett (Gem) a světelné motorky připadaly redaktorům amerického Playboye natolik sexy, že vybrali modelky co nejpodobnější oběma herečkám (Irina Voronina, Sackya Porto) a pro focení použili repliky motorek z filmu. Namísto upnutých obleků mají modelky na svém těle malby provedené luminiscenčními barvami. Autorem fotografií je Jared Ryder. (papaguy)
- V severoamerických kinech film vydělal 172,1 milionu amerických dolarů, součet celosvětových tržeb pak dosáhl 400,1 mil. (NIRO)
Související novinky
Jeff Bridges míří zpět k Tronovi
Jeff Bridges se vrací do barvitého digitálního světa počítačových obvodů. V chystaném snímku Tron: Ares od studia Walt Disney Pictures by totiž opět měl ztvárnit postavu tvůrce videoher Kevina Flynna… (více)
Nový Tron nabírá obsazení
Studio Disney už nějakou dobu pracuje na novém filmovém Tronovi, v němž si podle všeho zahrají hlavní role Jared Leto (Morbius) a Evan Peters (Monstrum). Snímek má také režiséra v podobě Joachima… (více)
Jared Leto naznačil, že třetí Tron se blíží
Obecně vzato se nevyplatí dávat PR řečem herců během promování jejich současných projektů jakoukoli váhu, poněvadž jak se v minulosti ukázalo, často nešlo o nic víc než o snahu zviditelnit sebe a… (více)
Olivia Wilde natočí spin-off Spider-Mana
Olivia Wilde se poslední roky věnuje spíše režii než hraní, a po úspěchu s filmem Šprtky to chtěj taky se z ní v Hollywoodu stalo horké zboží. Není divu, že si jí tak vyhlédlo studio Sony, jež se jí… (více)
Reklama