Režie:
Zeno DostálKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Luboš FišerHrají:
Ondřej Vetchý, Jan Hartl, Jiří Ornest, Mahulena Bočanová, Yvetta Blanarovičová, Jana Dolanská, Josef Kemr, Markéta Hrubešová, Oldřich Vlach, Lubor Tokoš (více)Obsahy(1)
Snímek vznikl podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta, která poprvé vyšla v roce 1937 a která je posledním původním dílem známého českého prozaika a publicisty. Scénáristka Jana Dudková vybrala ze tří povídek dvě první, jež jsou na rozdíl od balady O smutných očích Hany Karadžičové laděny do laskavého humoru. Obě prózy jsou ve filmu propojeny do plynulého toku vyprávění. Jednoduchý děj zachycuje příběh chuďase Bajnyše, který málem přijde o svou sedřenou kobylku Julču, a události, spojené s neblahou okolností, kdy ve venkovské posvátné lázni mikve je málo vody, a proto se v ní nemohou konat talmudem nařízené očistné obřady. Tvůrci filmu se soustřeďují na idylický popis prostředí v horské vísce Polaně (golet je označení židovské osady v cizorodém prostředí, též i vyhnanství) na tehdejší Podkarpatské Rusi a na vykreslení života jejích rázovitých obyvatel, chasidských Židů. V centru pozornosti jsou početné rodiny tří přátel, Bajnyše, Mojšeho a Pinchese. Děj je provázen smířlivým komentářem vědoucího vypravěče. Snaha autorů postihnout s příznačnou dávkou nostalgie dávno zemřelý svět židovské komunity se projevuje v každé složce filmového díla, především však v obrazech kameramana a hudbě s židovskými písněmi a popěvky. Snímek nijak nepopírá své původní určení pro televizní obrazovku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Takové seznámení se s některými židovskými tradicemi a kulturou, která ovšem není mému srdci ani trošku blízká. Právě tato snaha o okouzlení atmosférou zcela potlačila naprosto nevýrazný nosný děj, který byl opravdu enormně nudný. V podstatě pod tím židovským pozlátkem, které se snaží snímek dělat netradičním, není nic víc než tuctový příběh o pokrytectví, sobeckosti, vychcanosti a rodinné soudržnosti. Za celý snímek na vás dýchl jeden silnější moment. Zbytek snímku bylo takové popocházení od ničeho k ničemu a navzdory přátelské stopáži dost nepříjemně se vleknoucí nuda. Rád jsem si touto neatraktivní metodou rozšířil svůj obecný přehled. Nicméně jediné dva světlé momenty byly vždy naprosto skvělý Ondřej Vetchý a hodně kvalitní náprava Markéty Hrubešové, ze které by se každý obřezaný židovský pyj ihned stavěl do pozoru bez ohledu na jakékoli židovské přikázání. [25 %] ()
O tento film bych neměl absolutní zájem, pokud by nebyl podle knižní předlohy. V maturitním ročníku jsem poměrně často koukal na filmy podle knížek, abych se zároveň bavil i rozvíjel své vědomosti k maturitě z ČJ. Golet v údolí je docela povedený film, který je rozdělen do několika částí. V každé se nám dostaví příběh z židovského prostředí a díky českým hercům, kteří jsou pro podobné filmy poměrně vhodní, se na ponurý film dá koukat. 55% ()
Od Ivana Olbrachta jsem četl jen jeho nejznámější knihu - Nikolu Šuhaje a ani ten mě moc v knižní podobě nezaujal. Zbytek jeho tvorby proto neznám a k filmu jsem mohl přistoupit bez očekávání a bez srovnávání. Ještě dodám, že proti židovské kultuře nic nemám, ale ani ta mě nijak nebere. Je možné, že mi tím spoustu souvislostí uniklo a film pro mě neměl takovou hloubku, jako by mít mohl. Ale k samotnému filmu. Musím se přiznat, že už od začátku mi nesedla jeho atmosféra a poetika. Vysvětlující vstupy vypravěče mě vyloženě rušily a nabourávaly již tak prostý příběh. Iritovala mě taky většina postav. Jakékoli náboženství je pro mě synonymum pro pokrytectví a ani judaismus není výjimka. Všichni mají od začátku plné huby víry, ale při tom jen vymýšlejí, jak druhého oblbnout a co nejvíc oškubat. Když se to nepovede (ten druhý je chytřejší a oškube nás) a není na jídlo, tak se aspoň pomodlíme. První polovina mě hodně nudila a musel jsem si dát dokonce den přestávku. Nakonec jsem to ale dokoukal a ve druhé polovině jsem se i pobavil. Vyčůrané postavy většinou dostaly od života za vyučenou a pár jejich dialogů a situací dokázali tvůrci zdařile vypointovat. Golet v údolí se dostal alespoň na slabší tři hvězdy. K tomu přispěly i dobré herecké výkony většiny osazenstva. ()
Je velká škoda, že Zeno Dostál natočil jen tak málo filmů, mezi které patří Golet v údolí k těm nejlepším. Je z něho cítit Kachyňův styl natáčení a poetiky, aby taky ne, když Zeno Dostál dělal k nějakým Kachyňovým filmům druhého režiséra. Poetické vyprávění o lidech, kteří žiji ve své židovské osadě někde na Podkarpatské Rusi po První světové válce a o jejích zvycích má půvabnou atmosféru, které krásně ladí hudba Luboše Fišera a lahodí vypravěčský hlasový projev Lubora Tokoše. Předlohu Ivana Olbrachta zpracovala Jana Dudková, Josef Kemr si střihl svoji poslední filmovou roli a Markéta Hrubešová opět ukázala svoje ukázková ňadra a krásnou postavu. ()
V zásadě jsem proti zfilmovávání špičkových literárních děl. Golet v údolí je nádherná Olbrachtova kniha (spolu s Nikolou Šuhajem mě přesvědčila, abych se jel na Zakarpatskou Ukrajinu podívat), ale paskvil, co z toho Dostál udělal, s tím má společného asi tolik jako já s miliardářem. Dvě hvězdy dám jen za dvě...ehm, no, Markétu Hrubešovou :-) ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Jedná se o poslední film Josefa Kemra, který již v době natáčení trpěl rakovinou, které později podlehl. (Redyx111)
- Protože tehdy údajně neměla Mahulena Bočanová na sobě vůbec chlupy (ani v podpaží), museli jí lepit pánské kníry do podpaží, protože by to bylo neuvěřitelné, že Brana, žena tělesná, chlupy v podpaží nemá. [Zdroj: Úsměvy Mahuleny Bočanové] (hippyman)
- Film bol natáčaný v Chrudimi, Svobodných Hamroch a na skanzene Veselý Kopec. (dyfur)
Reklama