Golet v údolí

Takové seznámení se s některými židovskými tradicemi a kulturou, která ovšem není mému srdci ani trošku blízká. Právě tato snaha o okouzlení atmosférou zcela potlačila naprosto nevýrazný nosný děj, který byl opravdu enormně nudný. V podstatě pod tím židovským pozlátkem, které se snaží snímek dělat netradičním, není nic víc než tuctový příběh o pokrytectví, sobeckosti, vychcanosti a rodinné soudržnosti. Za celý snímek na vás dýchl jeden silnější moment. Zbytek snímku bylo takové popocházení od ničeho k ničemu a navzdory přátelské stopáži dost nepříjemně se vleknoucí nuda.  Rád jsem si touto neatraktivní metodou rozšířil svůj obecný přehled. Nicméně jediné dva světlé momenty byly vždy naprosto skvělý Ondřej Vetchý a hodně kvalitní náprava Markéty Hrubešové, ze které by se každý obřezaný židovský pyj ihned stavěl do pozoru bez ohledu na jakékoli židovské přikázání. [25 %] (15.05.2021)

O tento film bych neměl absolutní zájem, pokud by nebyl podle knižní předlohy. V maturitním ročníku jsem poměrně často koukal na filmy podle knížek, abych se zároveň bavil i rozvíjel své vědomosti k maturitě z ČJ. Golet v údolí je docela povedený film, který je rozdělen do několika částí. V každé se nám dostaví příběh z židovského prostředí a díky českým hercům, kteří jsou pro podobné filmy poměrně vhodní, se na ponurý film dá koukat. 55% (30.12.2007)

Od Ivana Olbrachta jsem četl jen jeho nejznámější knihu - Nikolu Šuhaje a ani ten mě moc v knižní podobě nezaujal. Zbytek jeho tvorby proto neznám a k filmu jsem mohl přistoupit bez očekávání a bez srovnávání. Ještě dodám, že proti židovské kultuře nic nemám, ale ani ta mě nijak nebere. Je možné, že mi tím spoustu souvislostí uniklo a film pro mě neměl takovou hloubku, jako by mít mohl. Ale k samotnému filmu. Musím se přiznat, že už od začátku mi nesedla jeho atmosféra a poetika. Vysvětlující vstupy vypravěče mě vyloženě rušily a nabourávaly již tak prostý příběh. Iritovala mě taky většina postav. Jakékoli náboženství je pro mě synonymum pro pokrytectví a ani judaismus není výjimka. Všichni mají od začátku plné huby víry, ale při tom jen vymýšlejí, jak druhého oblbnout a co nejvíc oškubat. Když se to nepovede (ten druhý je chytřejší a oškube nás) a není na jídlo, tak se aspoň pomodlíme. První polovina mě hodně nudila a musel jsem si dát dokonce den přestávku. Nakonec jsem to ale dokoukal a ve druhé polovině jsem se i pobavil. Vyčůrané postavy většinou dostaly od života za vyučenou a pár jejich dialogů a situací dokázali tvůrci zdařile vypointovat. Golet v údolí se dostal alespoň na slabší tři hvězdy. K tomu přispěly i dobré herecké výkony většiny osazenstva. (30.03.2022)

Je velká škoda, že Zeno Dostál natočil jen tak málo filmů, mezi které patří Golet v údolí k těm nejlepším. Je z něho cítit Kachyňův styl natáčení a poetiky, aby taky ne, když Zeno Dostál dělal k nějakým Kachyňovým filmům druhého režiséra. Poetické vyprávění o lidech, kteří žiji ve své židovské osadě někde na Podkarpatské Rusi po První světové válce a o jejích zvycích má půvabnou atmosféru, které krásně ladí hudba Luboše Fišera a lahodí vypravěčský hlasový projev Lubora Tokoše. Předlohu Ivana Olbrachta zpracovala Jana Dudková, Josef Kemr si střihl svoji poslední filmovou roli a Markéta Hrubešová opět ukázala svoje ukázková ňadra a krásnou postavu. (16.12.2017)

V zásadě jsem proti zfilmovávání špičkových literárních děl. Golet v údolí je nádherná Olbrachtova kniha (spolu s Nikolou Šuhajem mě přesvědčila, abych se jel na Zakarpatskou Ukrajinu podívat), ale paskvil, co z toho Dostál udělal, s tím má společného asi tolik jako já s miliardářem. Dvě hvězdy dám jen za dvě...ehm, no, Markétu Hrubešovou :-) (14.07.2012)