Berlin Calling

Nikdy som nepochopila, prečo sa vedci snažia istým druhom hudby prisúdiť konkrétne účinky, pretože jej vnímanie je na výsosť subjektívne. Tá, ktorej sa hovorí relaxačná, vo mne napríklad vyvoláva nervozitu a tá, ktorú Ickarova terapuetka nazvala depresívnou, on sám melancholickou, je pre mňa povznášajúca. Pocity zo zvukov, alebo aj z ticha, sa nedajú „naordinovať“. Celým filmom sa vlastne viac ako drogy, niesla tvorivosť a vášeň pre hudbu. Jej sila. Ickarov symbolický pád však predsa len drogy spôsobili. A nebol to ani pobyt v liečebni, ani odchod partnerky. Symbolizovala ho nutnosť užívania utlmujúcich liekov, ktoré zbavujú osobnosť akejkoľvek životnej energie. Výborná hudba, herci aj neherec, atmosféra a reálnosť deja, ktorý ani raz neskĺzol do prvoplánovosti. (12.04.2017)

Co napsat k filmu, který se do všeho zásadního trefuje během úvodních několika minut a pak už jen servíruje předvídatelnou story o špatných drogách a všeléčivé hudbě? ____ Začátek fantasticky a jednoduše vystihuje, o čem je taneční hudba - ta reakce publika na fesťáku v momentě, kdy Kalkbrenner naplno pustí basy, je kvintesencí vztahu DJ-lidi. Otázkou je, jak si tohle uvědomí divák, který něco podobného nezažil na vlastní kůži. ____ Když si Ickarus stěžuje, že mezi tím vším cestováním a hraním nemá čas se pořádně věnovat skládání nového alba, naráží tím na aktuální problém elektronické/taneční scény, ve které se stírají dřívější jasně rozdělené úlohy djů a producentů (producent v klidu domova/studia tvoří, aby měl pak DJ co ve vinyl shopu vybírat) a umělci jsou nuceni zaujímat obě role naráz - DJ musí začít produkovat, aby dostal svoje jméno do nějaké té hitparády a měl co hrát lidem, producent musí nutně uvažovat o živém vystupování, protože vydáváním empétrojek si na chleba nevydělá. A v době laptopů není nutné na stage stěhovat celé studio. Ickarus (potažmo i Kalkbrenner, který ho hraje) představuje tohoto "hrajícího producenta" a svým způsobem skutečně symbolizuje současnou realitu taneční scény, která našla svůj domov v Berlíně ____ Gayové a lesbičky k technu patřili od nepaměti a Berlín není výjimkou; ve věhlasném Berghainu si jakožto heteráci možná budete připadat spíš jako minorita. Pokud vás vůbec pustí dovnitř. (Mimochodem, tenhle film je další důkaz nehezkosti Němek - chápu, že ta Amazonka, která vypadá, že má mezi nohama koule, nemůže být ztělesněním ženskosti, ale ani "Mathilda", která má podle všeho být onou hot chick, mnoho půvabu nepobrala.) ____ Perfektní je situace v léčebně, kdy se paní doktorka rozhodne si v rámci terapie poslechnout Ickovu hudbu a nasadit si obří sluchátka. Kde ona vidí depresi, zasvěcený slyší melancholii. Naprosto přesné. ____ Vlastní zápletka se však mohla odehrát v kterémkoli jiném období a o dnešním Berlínu nám neříká fakticky nic. Znalci mohou mít radost, že třeba poznají Saschu Funkeho za gramci, ale to jsou všechno jenom kulisy, kterých si nakonec příliš neužijeme. ____ Na závěr chci zdůraznit, že v celém filmu nezazní jediný minimal. Taky to není film o Villalobosovi, že? Nicméně soundtrack tuhle etapu techna vystihuje víc než dobře, a taky proto je tam ta čtvrtá hvězdička. (27.10.2009)

Nějak mě filmy, které popisují drogové problémy, neberou. Pokud si je někdo zcela dobrovolně, z plezíru bere, v dnešní době, pokud to není totální tupec, musí počítat s důsledky.Tenhle styl hudby mě také nebere, je hlavně určen téhle skupině.Zatím mě nikdo nedokázal donutit přijmout fakt, že motiv opakující se klidně několik minut dokola, lze nazývat při zaplém mozku hudbou....čímž netvrdím, že neexistuje pár slušnějších kousků:-) každopádně hlavní postava byla zahrána velmi dobře. (13.06.2013)

Kalkbrenner prekvapil. Ani nie tak skvelou hudbou, ako skôr parádnym hereckým výkonom - na neherca. Stohr zvláda film dobre ukočírovať a to už od kamery, castingu až po viacero obrazových nápadov. Celkovo je Berlin Calling lepšie ako Human Traffic no najlepšie filmy s drogovou problematikou ani zďaleka nedosahuje. (17.06.2012)

"Jsem cool, jsem cool, pořád jsem cool... co to, proč nejsem cool?", podivil se v odmašťovně DJ Ickarus, jehož sluneční brýle měly větší charisma, než jejich nositel... ale to nic, snad jen, že tahle drobná nedokonalost připravila Berlin Calling o jednu hvězdičku... Jinak neveselé a zároveň varovné nahlédnutí do současné taneční scény a nemám právě na mysli ono tuc tuc, ačkoli... Spíš je mi smutno z věcí, které se s představou zábavy a uvolnění vezou samospádem, na což navazují další styly, mimo jiné bydlení - kdo chce mít stejně okázalý bordel ve svém příbytku? Asi ten, co ho má i v sobě. Ale nevěšme hlavy, snímek totiž podává návod, co zní jako dobrá rada - dělejte, co děláte nejradši... no jo, ale co když někdo nejradši nedělá nic? Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)