3 sezóny v pekle

Hovno rozběh, hovno postsynchrony, hovno příběh, hovno sex i hovno krev, hovno odvaha a hovno česká povaha. Hovno umění? 3 sezóny jsou nekonfliktní a bez konfliktu. Po většinu času. Teprve v poslední třetině se skrze všechny ty samoúčelné provokace a letmé náhledy do života poválečných umělců začne prodírat jakási zápletka. Dramatická v neošizeném smyslu onoho slova je nanejvýš sekvence „poslíček pohřebního ústavu“. Navzdory promyšlené práci s kamerou a barevností záběrů (výborně je vizualizovaná Janina ztracenost v temnotě) by ale mnoho podobných scén vyznělo bez hudby do ztracena. Pěkný zevnějšek prozrazuje schopného reklamního režiséra. Minimální důraz kladený na obsah taky. Práce s psychologií postav žádná. Z Hádkových činů a výroků jsem, v rozporu s tím, co se nám film snaží sdělit, cítil pozérství, neupřímnost. Z filmu vlastně taky. Jakoby snaha vyhovět všem koprodukujícím zemím (a nejlépe celé Evropské unii) tvůrcům znemožňovala vyřknout něco na plnou hubu. Hovno hovno. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, triatlet, Botič, fuckme (03.12.2009)

V kontextu se stejně starým Protektorem jsou 3 sezóny v pekle diváčtějším a, dejme tomu, smysluplnějším filmem. Ovšem v kontextu naprostého vylhaného braku, který jen prohloubil propast mezi Protektorátem a Třetí republikou. 3 sezóny v pekle jsou nejnovějším příkladem nejtěžšího kamene úrazu v recepci vnímání historie po květnové revoluci našimi současníky. HOVNO bylo povýšeno na prvního novodobého teenagera, zapomenuty byly potápky a bedly. Nikdy se už patrně nedočkám rovnosti mezi frustrací z heydrichiády a Února, nadále budu jen žasnout nad tím, jak lze současně vyložit konec 40. let, protože to je doba, kdy začalo něco, co pominulo celkem nedávno, ale doba do roku 1945 už zřejmě nebude nikdy akceptována jinak, než jak ji očernili noví rudí protektoři. Přátelé, tohle je myšlenkové fiasko ve třech aktech zabalené do solidního filmu, který kupodivu funguje, ale výlučně na bázi nereality. Zkrátka a jednoduše, byl nám odepřen rok nula... Po letech od Tmavomodrého světa jsem se dočkala Hádka v roli, která mu sedla a opět se stal dominantním mezi současnými koloušky, kteří tu a tam mají možnost si i zahrát, ne jen existovat z minulých úspěchů. Kraus si v tom nejlepším slova smyslu vzpomněl na své původní povolání a nebavil, ale zaujal. Martin Huba nezklamal svou již dříve mnohokrát potvrzenou vysokou laťku, Kostelný a Krobot pro jednou neurazili, zbyteční byli jen tací úrovně Rupperta, Pauhofové a Kerestešové. Cením si výkonu Karoliny Gruszké, nikoli ale jejího dabingu. A soundtrack je půvabný. Takže jestliže má český film budoucnost, tak jedině v koprodukci, sám na to už nemá. #kinobus (22.06.2010)

Kryštof Hádek ( coby Ivan Heinz ) pronáší: s něžnou opatrností prdím, abych se neposral. JÁ s něžnou opatrností slova volím, abych následný komentář k snímku neposral a plitce nevyzněl. Také říká: je mi jedno jestli vyhrávám nebo prohrávám.....prostě si chci zahrát! Já osobně už mám raději ty výhry, ale když je vám náct, nejdůležitější je opravdu " HRÁT ". Přiznávám, prvních 20min jsem měl se snímkem ( i Kryštofem Hádkem ) velký problém a nevěděl, jak si k snímku najít cestu a jeho variaci na Egona Bondyho jsem mu ani na okamžik nežral. ALE od momentu návštevy na večírku a jeho " přednesu " : ....alespoň to zkusili, musíme vyrušovat. Načechrat lidem to jejich prděníčko... si mě snímek ( Kryštof Hádek ) získal a přes pár drobných zaškobrtnutí si mou pozornost udržel až do konce. Výsledkem je tak poměrně zdařilý výlet do 50. - tých let , který by sice mohl jít ještě mnohem více pod povrch ( k jádru problému ), nicméně např. při větě Martina Huby: ty tvoji " Češi u kamen "dokážou být pěkné svině, tuhne krev v žilách a zároveń nemůžu říci, že bych se nudil a neužíval si to. A TO se cení. Stejně jako zde ta vyobrazená konfrontace bezstarostného mládí narážející na krutou realitu je podaná naprosto věrohodně. Podobně je tomu i v případě vyobrazení vztahu Ivana a Jany ( v podání Karoliny Gruszke). Ta nejen, že má šmrnc, ale své role se zhostila s nadhledem a je vidět, že ví, co hrát a v čem je její přednost. Za zmínku stojí určitě také povedený hudební doprovod F. Jelínka. Jsem nesmírně rád, že v českém snímku se v poslední době i v tomto směru blýská na lepší časy. Příkladem za všechny budiž Protektor či Pouta. Výsledné hodnocení: je to u mě na hraně mezi 3 a 4*. Nicméně mám v trendu české snímky lehce nadhodnocovat ( samozřejmě TY, které si to zaslouží ), takže.... slabší 4* (15.10.2010)

Rôsol. Je to glejovitá hmota z organických látok na konzervovanie a úpravu pokrmov. Úlohu rôsolu zdatne plní aj tento artefakt. Prirodzeným pokrmom je literárne, hudobné a divadelné dielo Egona Bondyho. Tento pokrm sa kadejako dochucuje a konzervuje aby bol stráviteľný pre široké masy. Výsledný produkt má podobu synteticky všeobecne prijateľnej želéovito-amarounovej kultúrnej potravy v podobe filmov ako Tri sezóny v pekle či Nežný barbar. (21.07.2014)

Osudy levicové nekomunistické inteligence na přelomu čtyřicátých a padesátých let jsou prakticky neznámou oblastí-bílým místem našeho historického poznání a tím spíše i veřejného povědomí. Rozporuplná, až bizarní osobnost před časem zesnulého filozofa a slovesného umělce Zbyňka Fišera, známějšího pod pseudonymem Egona Bondy, představuje žádoucí průnik do životního stylu této nonkonformní komunity, která tvoří přímý spojovací článek mezi rovněž levicovými avantgardami dvacátých a třicátých let a kreativním světem literatury a malých divadelních scén rovněž rychle zapomínaných let šedesátých minulého století. Snaha bondyovské generace romantické antikapitalistické subkultury o vlastní životní styl se záhy střetá s drsnou praxí nastupujícího komunistického režimu i dusným mezidobím počínajících padesátých let a v Bonnově i Janině postavě upadá do svébytného bezčasí, prokládaného občasnými výpady do civilizace Bonnova otce či známých z dřívějška. Vystižení a přesvědčivé promyšlené budování tohoto světa ve výpravě i scénáři je jednoznačným úspěchem mladého autorského týmu. TŘI SEZÓNY jsou vedle PROTEKTORA dalším nesporným českým filmem roku. Kvalitou filmové řeči, propracovaností scénáře, pozoruhodnou zralostí a úrovní výkonů protagonistů, z nichž nejvýrazněji na sebe upozorňují v titulní úloze Kryštof Hádek, který zde dosahuje svého dosavadního uměleckého maxima, pozoruhodná a žensky třpytivá Karolina Gruszka i navenek svou uměřeností méně efektní, o to však v podstatě pronikavější Martin Huba. Neobvyklou, precízně zvládnutou úlohu zde ve svém levicovém kritikovi (na mysli vytane osobnost Karla Teiga) profesionálně podává věčný televizní causer nepodbízivého vtipu Jan Kraus. Díky tomuto zázemí si mohou autoři dovolit odstínění charakterů a osobností i v postavách represívního aparátu a přesvědčivé scény Bonnovy záchrany před hrůzným osudem jeho literárního učitele. Pro mladou a střední generaci je ovšem film kontextovým oříškem: pro jeho plné pochopení potřebuje alespoň základní vědomosti o dávno zašlé době, nutné pro odstínění jednotlivých období a subobdobí, jejichž mozaikou TŘI SEZÓNY jsou. To není výtka, to je nepodjatá konstatace stavu a možností naší doby. Lesk a přednosti TŘÍ SEZÓN pak vyniknou ještě přesvědčivěji a průkazněji. (20.12.2009)