Synové hor

(Na Sudeťáka při ochotnické inscenaci, suše:) Tleskejte taky... Byv sám synem hor (či synem podhůří :-)), filmovému zpracovávajícím tragédii sportovního a vlasteneckého šílení jsem se vyhýbal nepochopitelně dlouho. Hradečák a nelyžař Josef Bek, poněkud lépe stravovaný než šampión, byl pro roli v takto pojatém zpracování určitě jedinou volbou. Čeněk Duba podává Hančův život před tragédií a v jejím průběhu jako hrdinský epos, horáckou idylu a důležitou epizodu v zápasu o národní identitu. Přes všechnu snahu ale skrz propagandu prozaické skutečnosti vysvítají: Češi byli fér, ovšem, ale fér jsou i Němci, Norové a fér byli dokonce i Češi s německými jmény. Svatava Hubeňáková v roli Hančové vyhlíží jako věru podezřelá ženská, která na šampiona nasazuje špatné zbraně; její vražedný kukuč by byl dostatečným důvodem nezůstávat doma a raději cvičit smrady v lyžování, mrznout na pláních a věnovat se ochotnickému divadlu, byť by šlo o sebeodpornější agitační kýč. Hanč byl geniální sportovní magor, kterého doma neudržela ani zodpovědnost za rodinu, a pro vítězství jednoduše nasadil krk. V košili, bez šály a bez čepice, kteroužto ztrátu navíc zaplatil životem i jistý Vrbata. Anebo jak to vlastně sakra bylo. Film mi ale udělal radost obrazově dokumentární složkou: Pomlázkou na Rezku, utěšenými výhledy na (hotely nezastavěné) stráně Rokytnice nad Jizerou, starou Labskou boudou a dalšími. Režisér s kameramanem vytvořili v ne-širokoúhlém formátu překvapivě funkční výhledy na dobová panoramata; hory nikoliv netknuté, avšak nedevastované turistickým a sportovním průmyslem. Hory, z nichž by Hanč neblil: Prosím závodníky, aby se dostavili pro odznaky. Nepatetické zpracování legendy z rukou disciplinovaného režiséra by mohl být kinematografický nářez. (30.06.2018)

Film je velmi dobře zvládnut po herecké i režisérské stránce. Nese mnoho poselství. 1) lyžařský sport je pro člověka daleko nebezpečnější než cigára, chlast, promiskuita bez prezervativu a drogy. 2) Žít v Krkonoších v r. 1912 muselo stát naprosto za hovno a tento talentovaný žák pana řidicího raději zhebnul v nesmysleném závodě, než aby se stal váženým stavbyvedoucím v Brně jako můj prastrýc 3) Život zimního tkalce byl nesmírně krutý, kombinovaný se životem letního zedníka bez jistot a odborové organizace. Je mi záhadou, kde tedy tihle lidé brali čas na lyže, na divadlo a muzicírování. Když jsem ještě nebyl mrzák, neměl jsem vůbec žádný volný čas. No prostě, něco tu nehraje. (16.01.2013)

První polovina je do značné míry ovlivněná dobovou ideologií, což se dá skousnout jen kvůli autentickému zachycení života na horách. Druhá polovina týkajícího se samotného závodu je podstatně zajímavější a lepší, ačkoliv i zde je ideologie přítomná ("Němci nesmí vyhrát"), jenže to není ani tak tím, že by byla nějak mistrně natočená, ale čistě díky neuvěřitelnému příběhu, který jako mnoho dalších hrdinských/zbytečných/záhadných/předčasných úmrtí lidi vždy tak fascinuje. Když tady lidé píšou, že snímek zachycuje krásnou sílu přátelství a podobně, tak do filmu jen projektují své vlastní vědomosti o reálné události. Nijak zvlášť to akcentováno není. Vrbata Hančovi pomůže ne proto, že by k tomu ten film směřoval, ale protože mu to tak předepsal scenárista. Synové hor je film průměrně napsaný a zrežírovaný, prodchnutý atmosférou doby vzniku, přesto z něj však (hlavně v druhé polovině) nepříjemně zamrazí. (pun absolutely intended). A Josef Bek je herecké poleno, jeho projev, to jsou šílené deklamace. (19.06.2013)

Odpustíme-li snímku naivitu a mírně přehrávající herce (na obojí jsem si u starších filmů zvykl, protože tohle prostě sebou nesla doba) , výjde z toho koukatelný film, který naštěstí není příliš ideologický a svým vizuálním pojetím krásy i krutosti hor je spíše ojedinělý. Taktéž zaznamenává skutečnou událost , tedy tragédii sportovců a proto má svou váhu. (22.12.2008)

Závěrečná pasáž se samotným závodem je uhrančivá a patřičně drsná, ale příliš krátká a uspěchaná. Důvodem je rok vzniku, protože v padesátých letech nešel natočit ani sportovní film, aby na něj nebylo naroubováno sociální drama. Tvdrý život v Krkonoších pozdního Habsburského mocnářství si o to v očích soudruhů z Barrandova přímo říkal, takže většinu stopáže zabralo tkalcovské tření bídy s nouzí. Josef Bek se svým živelným herectvím utáhl i tohle, ovšem šance na působivý surival byla promrhána. (01.04.2022)