Synové hor

Vždy v zimě nás nějaká televize oblaží příběhem dvou nejslavnějších umrzlých v českých dějinách. Pánové Hanč a Vrbata se zachovali jako mnoho jiných před nimi i po nich a hrdinně zahynuli v krkonošském bílém pekle. Právě scény ve sněhové vánici mě nepřestávají bavit. Ostatek je jen ilustrace krkonošské idyly s nádechem sociální kritiky. (30.11.2007)

Příběh o sportování, o přátelství, o vlastenectví zasazený do Krkonoš před 1. světovou válkou. Zfilmovaná předloha Františka Kožíka vychází ze skutečné události. O Velikonocích 1913 - 24.3.- při mezinárodním závodě zahynuli sedmadvacetiletý Bohumil Hanč (Josef Bek), nejúspěšnější běžec zemí Koruny české na přelomu 19. a 20 století, a jeho kamarád Václav Vrbata (Jiří Vala), který se mu snažil pomoci při nečekané změně počasí. Od roku 1923 se končí lyžařská sezona Hančovým memoriálem, závodem v běhu na lyžích na trati 50 km. Hudba: Jiří Šust. (28.12.2008)

V dětství jeden z mála hororů, které byly k vidění. Umrzlý umrlec s bílým (ojíněným) obočím mne strašil ve snech. K tomu ta dramatická hudba. Brrrrrrrrr! Ta jména (Hanč a Vrbata) jsem doposud nezapomněl. Ale i po letech působivý film, byť ta sportovní motivace, která vedla k tragédii, je pro mne vlastně dost nepochopitelná (07.03.2017)

Takový malý skoro zapomenutý klenot a pěkný životopisný snímek. Jen by mě zajímalo jestli ten silný vítr a sněžení, a určitě i krutý mráz, nebyl tenkrát jen simulovaný a byl skutečně věrohodný..? Jinak Josef Bek (Bohumil Hanč) a Jiří Vala (Václav Vrbata) v nerozborném přátelství dvou lyžařů kamarádů i jejich uvědomělosti, ztvárnili oba hlavní protagonisté skutečně výtečně a téměř věrohodně. Konec je holt smutný, tak to v životě bohužel při vší úctě k člověku chodí, a to i s tím památníčkem na Zlatém návrší v Krkonošších, který tam je ostatně a snad i dodnes. Člověk nemůže za žádných okolností podcenit sílu hor, ani když tam vyrůstal odmalička tak jako oni. (28.01.2007)

Film je velmi dobře zvládnut po herecké i režisérské stránce. Nese mnoho poselství. 1) lyžařský sport je pro člověka daleko nebezpečnější než cigára, chlast, promiskuita bez prezervativu a drogy. 2) Žít v Krkonoších v r. 1912 muselo stát naprosto za hovno a tento talentovaný žák pana řidicího raději zhebnul v nesmysleném závodě, než aby se stal váženým stavbyvedoucím v Brně jako můj prastrýc 3) Život zimního tkalce byl nesmírně krutý, kombinovaný se životem letního zedníka bez jistot a odborové organizace. Je mi záhadou, kde tedy tihle lidé brali čas na lyže, na divadlo a muzicírování. Když jsem ještě nebyl mrzák, neměl jsem vůbec žádný volný čas. No prostě, něco tu nehraje. (16.01.2013)