Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v zasněžených Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život... (Česká televize)

(více)

Recenze (87)

Maynard. 

všechny recenze uživatele

V sobotu v kině Poslední závod, pak doma Kruté Velikonoce a hnedla na neděli kouknout na tuhle starou českou záležitost. A musím uznat, že i z tohodle podání příběhu mrazí. Je mazec, že tady tvůrci museli uplně odstranit postavu Ratha, kterej sehrál obrovkou roli v tomhle příběhu- inu komunisti byli dycky zmrdi. Co se týče pohledu na manželku, tak tady snad ještě větší semetrika než v Posledním závodu. Co se týče Vrbaty, tak bez něj by se nestala tahle legenda, ale podle mě to strašně zazdil, když se bez kabátu snažil někomu pomáhat... ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Sice se zub času na tomto filmu hodně podepsal, ale i tak jde o kvalitní rekonstrukci smutné události, jejíž hlavní devizou je kontrast mezi počáteční idylou Krkonoš jako ráje lyžařů a jejich odvrácenou tváří, která dává naplno najevo svou nelítostnost (ona sněhová bouře byla provedena tak ralisticky, že mi začala být doma v teple pěkná zima!), v tomto ohledu funguje film na výbornou, ve všech ostatních trochu pokulhává. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Dobovým schematismem 50. let jen tu a tam problýsklo dnešním pohledem akceptovatelné filmové dílo - a tohle je ten vzácný případ. Povedený černobílý biografický snímek o pionýrech lyžařského sportu v Čechách a obtížných dobových sociálních poměrech (což je samozřejmě rys poplatný době vzniku). Někteří literární historici označují dobu 50. let 20. století za čtvrtou fázi národního obrození a Synové hor tuhle teorii dokonale naplňují...akcentuje se německý živel ohrožující slovanské (české) obyvatelstvo, hraje se Jirásek...dobově poplatná je i až dogmatická neznalost německého jazyka hlavní postavy, kdy člověk pocházející ze Sudet, z česko-německého jazykového prostředí komunikuje i s Němci výhradně jen česky a druzí mu dokonce musejí překládat, což zní nanejvýš nevěrohodně... ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Film je velmi dobře zvládnut po herecké i režisérské stránce. Nese mnoho poselství. 1) lyžařský sport je pro člověka daleko nebezpečnější než cigára, chlast, promiskuita bez prezervativu a drogy. 2) Žít v Krkonoších v r. 1912 muselo stát naprosto za hovno a tento talentovaný žák pana řidicího raději zhebnul v nesmysleném závodě, než aby se stal váženým stavbyvedoucím v Brně jako můj prastrýc 3) Život zimního tkalce byl nesmírně krutý, kombinovaný se životem letního zedníka bez jistot a odborové organizace. Je mi záhadou, kde tedy tihle lidé brali čas na lyže, na divadlo a muzicírování. Když jsem ještě nebyl mrzák, neměl jsem vůbec žádný volný čas. No prostě, něco tu nehraje. ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

(Na Sudeťáka při ochotnické inscenaci, suše:) Tleskejte taky... Byv sám synem hor (či synem podhůří :-)), filmovému zpracovávajícím tragédii sportovního a vlasteneckého šílení jsem se vyhýbal nepochopitelně dlouho. Hradečák a nelyžař Josef Bek, poněkud lépe stravovaný než šampión, byl pro roli v takto pojatém zpracování určitě jedinou volbou. Čeněk Duba podává Hančův život před tragédií a v jejím průběhu jako hrdinský epos, horáckou idylu a důležitou epizodu v zápasu o národní identitu. Přes všechnu snahu ale skrz propagandu prozaické skutečnosti vysvítají: Češi byli fér, ovšem, ale fér jsou i Němci, Norové a fér byli dokonce i Češi s německými jmény. Svatava Hubeňáková v roli Hančové vyhlíží jako věru podezřelá ženská, která na šampiona nasazuje špatné zbraně; její vražedný kukuč by byl dostatečným důvodem nezůstávat doma a raději cvičit smrady v lyžování, mrznout na pláních a věnovat se ochotnickému divadlu, byť by šlo o sebeodpornější agitační kýč. Hanč byl geniální sportovní magor, kterého doma neudržela ani zodpovědnost za rodinu, a pro vítězství jednoduše nasadil krk. V košili, bez šály a bez čepice, kteroužto ztrátu navíc zaplatil životem i jistý Vrbata. Anebo jak to vlastně sakra bylo. Film mi ale udělal radost obrazově dokumentární složkou: Pomlázkou na Rezku, utěšenými výhledy na (hotely nezastavěné) stráně Rokytnice nad Jizerou, starou Labskou boudou a dalšími. Režisér s kameramanem vytvořili v ne-širokoúhlém formátu překvapivě funkční výhledy na dobová panoramata; hory nikoliv netknuté, avšak nedevastované turistickým a sportovním průmyslem. Hory, z nichž by Hanč neblil: Prosím závodníky, aby se dostavili pro odznaky. Nepatetické zpracování legendy z rukou disciplinovaného režiséra by mohl být kinematografický nářez. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (10)

  • Natáčelo se v Horní Rokytnici, kde stála Hančova (Josef Bek) chalupa. Dále se filmovalo ve Skiareálu Bosíno, ve škole  v Rokytnici nad Jizerou, na Labské boudě ve Špindlerůvě Mlýně, na Vosecké boudě v Harrachově  a v Polsku v městečku Piechowice. V závěru filmu pak můžeme vidět Hančův pomník, který se nachází v Krkonoších. (Cucina_Rc)
  • Zachránce, který našel vysíleného Hanče (Josef Bek), a účastník tragického závodu Emerich Rath si ve filmu zahrál epizodní roli starého lesníka. (ČSFD)

Reklama

Reklama