Rozbouřené vody

Zlo, pachatel, výčitky svědomí, matčino trauma. Příběh není jednoznačně laděný a odsuzující, prolínají se v něm vzpomínky na spáchání zločinu s novým začátkem pachatele, kdysi teenagera. Ten se souhrou osudu dostává do opačné role -"náhradního rodiče", který bojuje o život dítěte ve stejných místech, kde on sám jiné dítě o život nešťastně připravil. Silná psychologická sonda do duše trpící matky, mladého zločince a jeho lásky. Nejtěžší je přiznat si: vraždil jsem. (21.03.2016)

Nedívalo se mi na to vůbec lehce a nemohla jsem nevzpomenout na Druhou šanci. Samozřejmě tu dánskou. Téma s dětmi není nikdy lehké téma, obzvlášť když v tom hraje roli zločin. Psychologické drama o vině, beznaději, pomstě a odpuštění je tady servírovano syrově, jak jen to jde a jak to umí jen seveřani. K tomu úžasný nástroj, jako jsou varhany. Z toho běhá mráz po těle, jen se rozezvučí první tóny. A když je skvostný scénář a úžasné herecké výkony, co víc si může divák, fajnšmekr přát. (19.01.2020)

Strach, odpuštění, beznadějnost, lítost a bolest. Film, který mě zároveň zdeptal a zahřál u srdce. Působivá detailní kamera, skvělá hudba a příběh pojatý z obou stran. Atmosféra je emočně vypjatá od začátku do konce. Až s obdivem se víceméně dařilo vybalancovávat hranici, kdy emoce působí silně a kdy jako fraška, hlavně pak v druhé polovině, kdy už to bylo hodně na hraně. (Alespoň tedy z mého úhlu pohledu.)Kdybych měla něco upravit, tak bych asi jen ubrala trochu duchovnosti a trochu hysterie. ----"Ti co věří se vznáší, ti co pochybují se topí."----"Možná jen vytáhneš boha, když všechna ostatní vysvětlení selžou...."---- (04.10.2013)

těžké psychologické drama, které si dává asi jako svůj hlavní úkol ztvárnit „smíření se se svým udělem“. Pro mě měl film docela dlouhý rozjezd a až v půlce začínal být zajímavější nahlédnutím do vyprávěného příběhu různými úhly pohledu. Moje silnější tři hvězdičky jsou hodně subjektivní, protože mi nesedla náboženská linie v tomto snímku, i když tam svůj smysl má. Ani tady vyzdvihovaná hudební stránka filmu mě nesedla a moderní hudba se mi na varhanech nelíbila. Ale nedivím se vysokému hodnocení nejen mých oblíbených uživatelů a určitě si ho zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.12.2013)

Ze začátku to měla být jen sranda, ale pak se to všechno zvrtlo, a v rukou dvou dospívajících teenagerů leží mrtvý chlapec. Sice se snaží těla zbavit, ale přesto jsou dopadeni a zatčeni. O pár let později Jan Thomas opouští vězení, a chtěl by se vrátit zpět do normálního života. I když si najde práci (varhaníka v kostele) a přítelkyni, minulost je mu stále v patách, a matka zabitého chlapce se nehodlá smířit s tím, aby Thomas byl na svobodě ... Je vidět, že k úspěchu filmu není třeba desítek miliónů dolarů (v tomto případě spíš norských korun), ani žádná slavná jména, ale stačí zamyšlení hodný příběh a citlivá ruka režisérova. Většina filmů se snaží divákovi nastavit pohled tak, aby vše viděl černobíle (jedni jsou hodní a ti druzí prostě zlí). DeUsynlige je ale postaveno trochu jinak. Oba hlavní hrdinové mají svoji pravdu, a svoje představy o budoucnosti - a vůbec netuším, jak bych se zachoval, být v kůži kohokoliv z nich. Vše je podkresleno výbornou hudbou, hlavně ve varhanních chorálech se mi chvilkama tajil dech.. (02.03.2010)