Galimatyáš

Je to bláznivé, trhlé, šílené a přesto vše geniální filmařské řemeslo. Podpis a styl Jean-Pierre Jeuneta je opět na sto procent patrný, jako minimálně tak pro mě chytlavý. Technicky vypiplané do nejmenších detailů s propracovanýma postavama. Hlavníma i vedlejšíma. Sice o stupínek méně propracované, než Příliš dlouhé zásnuby, ale to ať vezme čert. Bavil jsem se, radoval a přesto to nebyla trapná fádní komedie. Musím přiznat že tomuto stylu filmu o trochu více tíhnu, ovšem i díky tomu chápu ty, jenž jej hodnotí i odpadově. Nesedne to každému, mě to však vzalo tam kde mělo. Tady nejde ani tolik o realističnost, jako o umělecký prožitek. A ten zde pro mě hrál velkou roli. 80% (09.08.2014)

Jo jo je to tak. Pán Jeunet umí krásné obrázky a má úžasné nápady. Ale krom Amélie to bývá příběhově vesměs slabota a vy tlačíte ručičky na hodinkách .. a tlačíte ... a tlačíte do toho finále. Tentokrát to bylo celkem koukatelné. Příště si ale už opravdu vystačím jen s trailerem nebo nějakým youtube best off videem. (05.12.2009)

Hned jak jsem viděl kousek, tak mi hned došlo, že to točil ten, co udělal Delikatesy. Francouzština v kombinaci s tímhle atmosférickým podivnem je uplně jasnej Galimatyáš. Což teda nevim, proč to takhle přeložili, ale hlavní je, že to je celkem zábavné. Ujetě. Akorát někdy je to všechno braný zbytečně moc zvokrouhla, jestli vite, co tim myslim... Ale teda na to, že se mi do toho moc nechtělo, tak nakonec su celkem aji rád... (19.07.2011)

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009) (23.11.2009)

Jeunet má lidi opravdurád a rád ukazuje jejich dobré stránky. Roztomilou hravost, vynalézavost, bizarní dovednosti, spontánní přátelství, lásku. I taková ztracená existence jako Bazil v Jeunetově světě najde spřízněné duše a odplatu za všechny křivdy. Více než pařížské Dannyhho parťáky zatápějící dvěma zbrojovkám mi Galimatyáš připomněl moderní pohádku, kde se nemáte ptát na logiku (kde sakra vzali tak promyšlený plán B?), ale užívat si ohňostroje nápadů, příběhových kliček a neskutečně sympatických postav. Název filmu může navodit pocit, že vás čeká bordel nebo příliš rozvětvený příběh. Kdepak, Galimatyáš má hlavu a patu, vše tu má vlastní smysl. Amélii sice Jeunet nepřekonal, ale citit se budete podobně příjemně. A přiznejme si, kolik se dneska točí takhle optimistických a rozjuchaných filmů? (02.12.2009)