Ezop

Filmové historické eposy obvykle používají určitý druh narativního komentáře, který nás uvádí do děje (informace o času, místě, postavách, konfliktu…). Tyto filmy pak mají podobu jakéhosi dějinného exkurzu, ve kterém se dozvídáme o zapomenutých událostech, nebo je nám skrze historii sdělován nadčasový příběh. Jen málokdy ale bývá tento komentář natolik sebeuvědomělý a zpřítomněný v samotném vyprávění, jako v případě Ezopa. Nelze se přitom divit, protože režisér Rangel Valčanov s podobnými „vnějšími narativními rámci“ pracoval opakovaně. Postava Ezopa se nám ve filmu zjevuje právě jako „nesmrtelná“ (protože mýtická) figura, jejíž duch přežívá navzdory fyzické smrti. Motiv smrti je navíc v závěru (doslova) shazován jejím opakováním, kdy jsme komentářem vedeni k uvědomění (nadčasového) významu události . Zamezuje se tak jakémukoli vciťování se do osudu postavy. Výsledkem je moralita o vzpouře proti totalitnímu systému (otroka proti svým pánům) a úvaha nad svobodou, která v době uvedení snímku mohla působit podvratně. Na rozdíl od hollywoodských historických eposů (např. 300 Sparťanů), kde byla historie často přibarvována, aby utvrzovala dominantní hodnoty, získává Ezop body za příklon k subverzi, ale jinak bohužel působí trochu vyčpěle. (19.01.2013)

(KB - B) Při pohledu na filmografii Rangela Valčanova - a zvlášť na některé jeho domácí či československé snímky - se nechce věřit tomu, že tento režisér natočil něco divácky přístupného, co až překvapí svou snadnou pochopitelností. Pro českého diváka může působit rušivě obsazení některých známých tváří (Petr Čepek, František Filipovský), které jsou typově vybrány velmi dobře, ale ne všichni jsou na ně zvyklí v takovýchto rolích. Druhým rušivým prvkem, který je ale záměrně zcizující, jsou promluvy samotného Ezopa z nediegetické roviny přímo k divákům. Rozhodnutí zařadit vsuvky, které reagují na dobové dění, se z dnešního pohledu jeví jako pozůstatek modernismu 60. let. Následkem toho je vyprávění o muži, který svým slovem bojoval za svobodu, zbanalizováno na úroveň velmi tezovitého komentáře k zeitgeistu konce jedné dekády. Nepřekvapí, že došlo k zákazu díla, spíše je s podivem, že vůbec došlo k realizaci, když se mělo jednat o Ezopovu biografii. Kdo se ale nechce zabývat "přesahy", může ulpívat na povrchu, který stojí za pozornost. Je nezbytné vyzdvihnout výpravu, která mě při srovnání s jinými bulharskými historickými filmy překvapila tím, jak působí velkolepě i v exteriérových záběrech. Návrhářkou kostýmů navíc byla Ester Krumbachová, jejíž expresivní rukopis (např. návrhy helem) se nezapře ani zde. (05.12.2012)

Kostra příběhu slouží prakticky jen ke slepení Ezopových tezí, vše je příliš doslovné - na antické drama odkazující chóry, slow-motionové emoční záchvěvy hlavního hrdiny nebo jeho moralistické proslovy ze "současnosti". Na jedné straně snaha o realističnost, záběry násilí nebo třeba odhaleného prsa, na stranu druhou občas až otravná stylizace. A kdo by nevěřil, že Čepek může někdy vypadat špatně, postava faraona s ofinkou je mu odpovědí. (09.02.2013)

Tento Ezopův životopis sice docela přesvědčivě popisuje dobu Ezopova života, ale ona intermezza ze současnosti narušují celkově dobrý dojem z filmu. Ezop, jenž toužil po své vlastní osobní svobodě, aby se nemusel podřizovat svým pánům, vždy, když má svobodu téměř v rukách o ni přichází, ale to jeho úsilí ještě stupňuje. Film, který nabádá obyčejný lid k touze po svobodě, se nelíbil tehdejšímu bulharskému režimu a byl zakázán. Nejzajímavější je sledovat, jak na Ezopovy sarkastické bajky reagují osoby, jimž byly bajky adresovány, nestalo se po celý film, aby to nebyla osoba výše společensky postavená. Zároveň Ezopův vliv na dav, po převyprávění jedné bajky lidé naprosto obrátili názor opačným směrem, než původně, hned na to ovšem se obrátili proti Ezopovi. Měla to být alegorie na nestálost názoru masy lidí nebo jen nedůvěryhodný moment? Velice zajímavá byla kopodukce s Československem a účast českých herců na natáčení filmu. Kamenný výraz v tváři Radovana Lukavského se naprosto věrbě hodí na roli vysokého politika a i Josef Kemr byl vhodně osazen do role slabošského Ezopova pána filosofa Xanta. (26.12.2007)

V české kinematografii naprosto raritní snímek, jaký nemá obdoby. Výprava, kostýmy, scenérie, dějství. Postava Ezopa moralizujícího za pomocí svých bajek poukazuje na sílu člověka nenásilnou formou bojovat s lidskou hloupostí a bezprávím. Divadelní komorní ztvárnění posiluje uměleckou hodnotu díla za pomocí výborných exteriérů, což byl skvělý tah. Takhle to vypadá daleko věrohodněji, než kdyby se využili typické umělé studiové kulisy. Herecké výkony jsou ukázkou profesionality nejen českých herců. Jedná se o velmi silné dílo s moudry platné i pro dnešní svět. (01.08.2015)