Signum laudis

Vynikajúci film na viac opakovaných pozretí, ktorý patrí medzi elitu vojnových filmov v našej produkcii. Müller je dokonalý, takisto ako aj scenár, výprava, na tú dobu odvážne dialógy a hlavne zobrazenie boja, ktoré by sa vtedy vyrovnalo akémukoľvek filmu. Jediným mínusom bola snáď až príliš heroická hudba a malá minutáž. 75%. (01.12.2006)

Léta jsem Signum laudis chtěl vidět, ale pořád se nabízelo něco jiného a jednu dobu zase nebyla k sehnání koukatelná verze filmu. Díkybohu za VOYO, jež jsme si doma nedávno předplatili, těch českých skvostů je tam celá řada.  Po velkolepém bitevním začátku jsem si  chvíli musel zvykat na lehce  volnější tempo s mnoha dialogy, nicméně depresivní atmosféra nijak neřídla a  jako protiválečný film je Signum laudis skutečně působivý.  Absence jakékoliv výraznější kladné postavy nepříjemnou náladu filmu jen podtrhuje a zdrcujícím způsobem  vygradovaný cynický závěr (vybíjení koní, poprava, zrada) zapůsobí jako chvíle  děsivého ticha po výbuchu šrapnelu v plných zákopech.  Velmi silné čtyřhvězdí. (13.02.2023)

Aj československá kinematografia mala svoje "na západe nič nové". Film o fanatickom kaprálovi Hoferikovi v majstrovskom podaní Vlada Mullera, ktorý sa snaží na východnej fronte za každú cenu plniť príkazy nadriadených, ale až na konci zistí za čo celá vojnová mašinéria stojí. Sugestívne spracovaná téma militarizmu a plýtvania ľudskými životmi, ktorú len zdokonalujú vynikajúci herci a hlavne nezabudnuteľná Liškova hudba. (16.04.2011)

"Železný kříž" po Česku. Atmosféra 1. světové války (nevím, proč se jí filmaři tak urputně vyhýbají) je skvělá, bláto je blátem, krev je krví (snad) a bitevní vřava zní opravdu nepříjemně. Vlado Müller byl naprosto jedinečný. Z každého jeho rozkazu mi šel mráz po těle a po celou dobu jsem mu držel palce i na nohou. Jinak velice potěšil ještě Josef Bláha coby hejtman Bruno či Ladislav Frej v roli jediného férového důstojníka. Neskutečně dynamicky natočená je úvodní bitva, milostná scéna působí velice příjemně a oproti tomu pasáž, kdy drsňák Hoferik se slzami na krajíčku zabíjí palicí své milované koně, je jednou z nejdrsnějších a zároveň nejsmutnějších scén, které jsem kdy ve filmu viděl. Režisér Martin Hollý stvořil takřka dokonalý (proti)válečný film, převyšující o několik čísel svoji knižní předlohu, která neoplývá tak brutálně cynickým závěrem, navíc doplněným geniálně kontrastním optimistickým maršem Zdeňka Lišky. 100%. (08.11.2009)

Jedno ze zásadních děl československé kinematografie, které ukončilo hubená normalizační 70. léta, a spolu s Jakubiskovou Tisíciročnou včelou se stalo předzvěstí lepších časů. Vlado Müller se tu zaskvěl ve své nejsilnější a nejnáročnější roli. Nicméně film se může chlubit řadou vynikajících charakterních herců, slušnými exteriéry a zejména kvalitním scénářem. Těžko říct, proč film zapadl, snad pro svůj depresivní náboj. Jinak jde o jeden z nejlepších barrandovských snímků 80. let. Film bez stupidní ideologie, zato sympatizující s obyčejnými vojáky v zákopech, kteří to obvykle odnesou za vrchnost v oficírských uniformách. Závěrečná scéna, kdy se důstojníci poté, co obětují celou jednotkou, s noblesou vydají do zajetí za doprovodu vojenské hudby, je mrazivou cynickou tečkou za celým filmem. Kaprál Hoferik je příkladem zfanatizovaného vojáka, který je ve svém zanícení schopen vést vlastní válku až do konce. Mimochodem, oficiální text distributora se příliš nevyznamenal, protože Hoferikova jednotka pochopitelně nebyla obklíčena Němci coby spojenci rakousko-uherské armády, ale ruskými kozáky. Celkový dojem: 90 %. (29.11.2007)