Na východě ďábel, na západě jed

Tak tu vôbec netreba plnohodnotný komentár, keďže oproti pôvodnej verzii je to upravené len zanedbateľne. A tak aj nová verzia je stále film s trochu menej prehľadným, ale aj tak stále dosť zaujímavým dejom, takže predsa len je lepšie dávať aj trochu pozor a prakticky zbytočnou akciou, keďže na týchto súbojoch ani nemá čo zaujať, ale zato s perfektnou poetikou, vynikajúcim vizuálom, skvelým obsadením a peknou hudbou. Takže stále je to mimoriadne pôsobivé dielo, kde k plnému hodnoteniu chýba len pár úprav. 80% (08.03.2015)

Na východě ďábel, na západě jed je velmi zvláštní a těžko vstřebatelný film. V první řadě by bylo třeba říct, že se sice na první pohled film tváří jako šermířský s bitkami ve stylu Hrdiny, ale šermířské souboje jsou to poslední o čem film je a co divák ve filmu uvidí. Příběh tohoto filmu se týká především milostných vztahů mezi několika lidmi, jejichž osudy se protínají v domku za vesničkou na kraji pouště, ve které bydlí pan Feng, "muž který řeší problémy". Skrze Fenga se divák může seznámit s příběhy lidí, jejichž milostné vztahy se nevyvíjely zrovna ideálně, včetně samotného Fenga, problémem ale může být, že vyprávění je pojato významově i časově nelineárním způsobem a vyžaduje velkou pozornost diváka, aby pochopil o co vůbec jde. Dialogy postav jsou také do určité míry symbolické a některé dostávají nový smysl až v pozdějším ději filmu, na druhou stranu i ve své složitosti obsahují spoustu pravd o životě a jejich zapojení do příběhu je velmi trefné a to nejen kvůli výborně vybraným hercům a jejich melancholickým postavám a osudům. Čím ale film přímo exceluje je jeho obraz a kamera. První na řadě jsou obrazy krajiny, které nejsou pojaté jako široká panoramata, ale působí naopak velmi intimně i ve chvílích kdy je vidět něco tak obrovského jako poušť a do toho je všechno navíc zobrazené v úžasných barvách a světle. Velmi výrazná je obrazová podoba i těch nejprostějších interiérových scén s pěkně kontrastními stíny a světlem a úhly kamer, které vytváří působivé obrazy. Režisér nakonec pak tahá ještě perličky typu šermířka u jezera a nebo rozkvetlá broskvoň, kdy by se to dalo rovnou zarámovat. Film o šermířích by ale nebyl tak úplně film o šermířích kdyby se nešermovalo aspoň jednou, ale v tomhle film ztrácí asi nejvíc, protože jediná opravdu dobrá šermířská scéna je ta s pomalu slepnoucím šermířem, kterého hraje Tony Leung Chiu Wai, a všechny ostatní jsou zkratkovité a vizuálně velmi odfláknuté oproti zbytku filmu. Ta část se slepým šermířem navíc nejlíp odsýpá a je pojata mnohem tradičnějším lineárním vyprávěním než zbytek filmu a vyzní silně a svižně. Zbývající příběhy jsou totiž hrozně propletené mezi sebou a to už se mi tu rozebírat nechce :). Značná komplikovanost a pojetí děje z filmu dělá něco u čeho by se někteří mohli vážně nudit a ono to opravdu bylo hodně pomalé i pro mě a to jsem se u toho nenudila, ale nakonec musím dát čtyřku, protože na to jak je to starý film (ikdyž tohle byla teda ta obnovená verze) tak některé obrazy, které nabízí, byly úplně úžasné. (08.12.2010)

Kto sa vyžíva v filozofických a romantických táraninách, pomaly plynúcom tempe, rozťahanej a pri akcii rozmazanej kamere, tak ten si príde na svoje. Sledovať romantiku v štýle "ja ho milujem, on mňa nie, zoberiem si jeho brata, až potom bude po mne túžiť" je psychicky vyčerpávajúce a strašne nudné. Kto čaká akciu a nečaká nudu, nedočká sa. (18.08.2018)

Nemůžu jinak, než dát za tři. Nepovažuju se za úplného primitiva, ale v ději a hlavně v postavách filmu jsem se po chvíli zcela ztratila a ani závěr filmu situaci o moc nenapravil. Škoda, protože pocit zmatení zastínil klady filmu, kterými jsou hudba a kamera :( Ráda bych řekla, že mi to třeba dojde při příštím zhlédnutí, nejsem si ale jistá, jestli nějaké příště bude. (08.12.2008)

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)