Na východě ďábel, na západě jed

Tak tu vôbec netreba plnohodnotný komentár, keďže oproti pôvodnej verzii je to upravené len zanedbateľne. A tak aj nová verzia je stále film s trochu menej prehľadným, ale aj tak stále dosť zaujímavým dejom, takže predsa len je lepšie dávať aj trochu pozor a prakticky zbytočnou akciou, keďže na týchto súbojoch ani nemá čo zaujať, ale zato s perfektnou poetikou, vynikajúcim vizuálom, skvelým obsadením a peknou hudbou. Takže stále je to mimoriadne pôsobivé dielo, kde k plnému hodnoteniu chýba len pár úprav. 80% (08.03.2015)

Poetická lobotomie mozku. Následkem tohoto filmu čímani zežloutli, začali koukat šikmo, zahodili lžíci a začali jíst rýži hůlkama. Naštěstí jsem odkoukal jen 17 minut, takže snad ještě trefím domů, má demence ještě ustoupí a nebudu trvale retardérovaný. Ti co tomu dali 4-5 hvězd to chudáci nejspíš dokoukali...P.S: Všimněte si prosím, že i režisér z toho zblbnul a natočil ten samý film 2x... (25.06.2014)

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)

Poéma ukotvená v éterickém a křehkém časoprostoru, který je tolik neuchopitelný, hypnotický a smyslný, protože je tvořen nádechy a výdechy samotné lidské duše. Básnění celuloidem par excellence. Audiovizuální rozkoš. Wuxia podle Kar-wai Wonga. "Čím víc se snažíš zapomenout, tím víc si pamatuješ. Lidé říkají, když nemůžeš mít co chceš, to nejlepší co můžeš udělat, je nezapomenout." (05.08.2009)

Přistoupíte-li k filmu jako k básni, ušetříte si řadu nepříjemností. ____ Několik slov úvodem: První, základní narativní formou je odpradávna příběh směřující k určitému cíli; akce a dobrodružství, kde máte osvobodit princeznu a zabít nepřítele. Celá akce směřuje k tomuto cíli. Druhý typ nesměřuje k cíli, postavy se zde snaží vyhnout určitému osudu, který je ohrožuje. To platí pro melodramata a horory. Mezi těmito dvěma modely lze identifikovat další, „drama“, kde nejsou ani silné cíle, ani vnější nutnosti, lidé zde například odhalují nějaké problémy ve svém životě, mění se jejich morální priority. Drama je tedy zaměřeno na proměnu myšlení, priorit, mého já, zatímco akční příběhy, ale i melodramata jsou o proměně světa. Výjimečnost Ashes of Time Redux spočívá v důkladný syntéze všech tří forem: postavy směřují k určitému cíli (film jim i přes rozvolněnost staví v cestě za dramatickou potřebou četné překážky), stejně tak se osudu vyhýbají (potulný wuxia šermíř je z podstaty člověk svobodný a nezávislý – stejně jako je autonomní Hong Kong –, nadto touží někteří bojovníci ztratit paměť přes zázračné víno – a zapomenout tak na britskou koloniální vládu, aby se lépe adaptovali na vzrůstající vliv Číny – a vůbec tuze dlouze rozjímají) a vposledku drama zahrnuje silné charaktery – nikoliv však hrdiny, spíše obyčejné lidi, jež do hrdinů teprve dorůstají – a jim odpovídající adekvátní pohnutky („The flag is still. The wind is calm. It’s the heart of man that is in turmoil“). ____ Kdybychom se pokusili shrnout vypravěčské kontury zprostředkovávající děj a naraci filmu, mohli bychom říci, že je omezená (jelikož se postavy v průběhu děje sjednocují a rozdvojí, není možné líčit události vševědoucně), vyprázdněná (film využívá četné elipsy a neposkytuje divákům dostatek vodítek, aby si sestavili příběh – osobně jsem sáhl po presskitu, abych si vše ujasnil) a parametrická (styl si vytváří svoji vlastní temporální logiku a dominuje nad vyprávěním; žánrově to zakategorizujme jako starověký hrdinský veršovaný epos). (09.03.2009)