Na východě ďábel, na západě jed

Poetická lobotomie mozku. Následkem tohoto filmu čímani zežloutli, začali koukat šikmo, zahodili lžíci a začali jíst rýži hůlkama. Naštěstí jsem odkoukal jen 17 minut, takže snad ještě trefím domů, má demence ještě ustoupí a nebudu trvale retardérovaný. Ti co tomu dali 4-5 hvězd to chudáci nejspíš dokoukali...P.S: Všimněte si prosím, že i režisér z toho zblbnul a natočil ten samý film 2x... (25.06.2014)

Vydala jsem se na zahájení 4. ročníku Filmasia. Tak střasně jsem se těšila, 3 lidé a všichni dali plná hodnocení, no to prostě nemůže být špatné. Opravdu nerada musím konstatovat, že moje hodnocení je o 2 třídy níž. Krásný černý hřebec, jezdec cválající po zlatavém písku (tak krásný jako zde jsem nikde jinde neviděla), rozčísnutá voda mečem - špičkové, ovšem to bylo skoro vše. Sympatičtí herci, filosofické myšlenky a zcela netradičně nasnímané souboje už můj celkový dojem nevylepšili. Za pár týdnů se moje vzpomínky na film vytratily, jako kdybych vypila ono víno zapomnění... Wong vylepšil obraz, přidal novou hudbu a ubral 7 minut z původního filmu a je to za 65 %. :( A musím souhlasit s Venus, dějová linie byl opravdu oříšek, co oříšek - přímo vořech! (04.12.2008)

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)

Ashes of time s několika drobnými kosmetickými úpravami, kterých si většina ani nevšimne. Stále stejná poezie o lásce, vztazích a tragédii vlastních rozhodnutí. Vše krásně zabalené v režii Kar-wai Wonga, který však drží diváka daleko od postava. Sledování se tak mění v chladné až nudné doufání v příběh a akci, která nepřichází (dvě akční scény dokazují, že Wongovo vnímání akce není identické s mým:)). Akce je popravdě to poslední, co od tohohle filmu máte čekat. O kvalitách není pochyb, ale někdy nestačí krásné monology promlouvající do duše diváka svou hloubkou a moc pěkné záběry na poušť a vodu. Kdyby to aspoň mělo takovou emoční sílu jako samotná tragédie všech těch vztahů... (17.01.2010)

Tento film vyselektuje své diváky nejspíše hned na začátku úvodním citátem. Pokud jej „rozluštíte“, máte už napůl vyhráno, že si tento film užijete, protože to nejcennější je skryté v hereckém umění a vizuální pozlátko působí spíše jen k dotvoření existenciální nálady. Ne, skutečně člověk nemusí být intelektuál, stačí jen jistá otevřenost případně znalost asijské kultury, aby došel vnímavý divák k odměně. Stejně jako předchozí verze 100 % (16.02.2009)