Na východě ďábel, na západě jed

Nie že by som bol taký odpálený, decká, to teda nie, ale Wong Kar-wai prišiel na to, ako sa má filmovať legenda, aby vyzerala legendárne a hlavne vyznela mytologicky… : PRESNE TAKTO ! Hudba znie, mraky sa valia, vzduch je horúci a voda ako zrkadlo. Oči sú upreté do diaľav, vidia iba lásku, zradu a nekonečnú pustatinu, v ktorej kvília vetry. Srdcia milujú a čakajú, teda planú a túžia, ale hlavne krvácajú. Duše sú ponorené v rozjímaní o múdrosti a trpezlivosť je jedinou spásou. Boj nie je každodenným chlebom, ale keď k nemu dôjde, je to smrteľná elegancia. Obraz je počas akcie rozostretý v impresiách pohybu – neviete koľkých a ako zabil, neviete, ako zranili či zabili jeho, viete len, že ICH boli desiatky, ON, že bol priam zázračný a ten zápas, že sa zapíše do príbehov generácií… Nevidíte často nič než miešanie farieb víchricou a počujete len švihanie mečov, výkriky už skoro mŕtvych a hlavne pre uši Európana nepozemskú hudbu, ktorá nenecháva na pochybách o tom, čo je skutočne dôležité... A počas statických výjavov zaznievajú len slová, aké vychádzajú z úst bežných smrteľníkov iba chvíľu pred smrťou... Vety sú fatalistické a melancholicky úderné ako odseknutá končatina… Neznie toto ako legenda ? --- Tiež som sa neorientoval, navyše som poriadne nedovidel ani na titulky, ale postupne som stále menej sledoval kto, jako a prečo a noril sa do prastarých čias, kde z hmly dávnych dejov prenikali iba úryvky hrdinských činov, rinčania zbraní a orientálnej modrosti. Iba čisté pocity. (05.12.2008)

Asi jako jeden z mála obecné nadšení z Kar-wai Wongova díla nesdílím. Forma bohužel vítězí nad obsahem v plné čáře a nemění na tom pro mě ani nádherná hudba, která příběh, ve kterém jsem se značně ztrácel, doprovází. A tak jsem si jenom vychutnal nádhernou barevnou stylizaci snad každé scény, což je ale v celém kontexu filmu pro mě hodně málo... (06.02.2009)

Kto sa vyžíva v filozofických a romantických táraninách, pomaly plynúcom tempe, rozťahanej a pri akcii rozmazanej kamere, tak ten si príde na svoje. Sledovať romantiku v štýle "ja ho milujem, on mňa nie, zoberiem si jeho brata, až potom bude po mne túžiť" je psychicky vyčerpávajúce a strašne nudné. Kto čaká akciu a nečaká nudu, nedočká sa. (18.08.2018)

Poéma ukotvená v éterickém a křehkém časoprostoru, který je tolik neuchopitelný, hypnotický a smyslný, protože je tvořen nádechy a výdechy samotné lidské duše. Básnění celuloidem par excellence. Audiovizuální rozkoš. Wuxia podle Kar-wai Wonga. "Čím víc se snažíš zapomenout, tím víc si pamatuješ. Lidé říkají, když nemůžeš mít co chceš, to nejlepší co můžeš udělat, je nezapomenout." (05.08.2009)

Poetická lobotomie mozku. Následkem tohoto filmu čímani zežloutli, začali koukat šikmo, zahodili lžíci a začali jíst rýži hůlkama. Naštěstí jsem odkoukal jen 17 minut, takže snad ještě trefím domů, má demence ještě ustoupí a nebudu trvale retardérovaný. Ti co tomu dali 4-5 hvězd to chudáci nejspíš dokoukali...P.S: Všimněte si prosím, že i režisér z toho zblbnul a natočil ten samý film 2x... (25.06.2014)