Obsahy(1)
Z původní zakázky ÚV SČSP, který měl oslavit moskevské metro - režisér Ivan Balaďa v tehdejší produkci studia Československého armádního filmu vytvořil beze slov výmluvně temnou baladu, ukazující po srpnu 1968 bezedný smutek Moskvanů na nekonečných, tam a zpět jezdících schodech; zvuk zde tvoří pravoslavné žalmy. Osmiminutový dokumentární artefakt v době takzvané normalizace zamrzl v trezoru. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
(DČKIII - dok.) Ivan Balaďa tímto osmiminutovým snímkem, točeným pro ÚV SČSP na zakázku, která nakonec nebyla dodržena (opravdu nejde o oslavu moskevského metra), dokázal, že není jenom tvůrce výjimečných trezorových děl, ale že ta mají i spirituální kvality. Sled obrazů, jejichž leitmotivem je cesta (po jezdících schodech nahoru a dolů, metrem...) jakožto vyjádření odlišného pojímání času, podbarvený hudebním doprovodem v podobě pravoslavných žalmů, s pasivními postavami-jednotnou masou, od které se oddělí jedinec, který se v závěru probudí a bude osvícen. Jinak těžká deprese, která skvěle zachycuje a vyjadřuje chaos masy, bezcílnost jejího bloudění a úmornost všeho. Jen na doplnění oficiálního textu distributora a ostatních komentujících dodám, že i přes trezorovost bylo METRUM oceněno na MFFKV a na rozdíl od ÚV SČSP se Armádní film, v rámci kterého projekt vzniknul, za dokument postavil. ()
Chodby, klaustrofobická atmosféra, proudy lidí, lampy, přeplněnost, spěch, strest, „temné“ sochy=to je ruské metro (své dělá i zlověstná hudba). Naštěstí diváka čeká také výjezd do světla a volného prostoru. Působivé a přitom netřeba slov, za mě silné 4*. ()
Ještě, že Praha tehdy metro ještě neměla. ()
Ponurá kamerová jazda priestormi moskovského metra sníma tisíce tvárí v sprievode ťahavo zadumaných pravoslávnych chorálov. Ťažoba, smútok a pocit života v uzavretej spletitej kobke dopadne na diváka ako nočná mora. ()
Dav lidí jdoucí do ztichlých chodeb moskevského metra, echo nořící se ze tmy, jako mráz rodící se v zádech. Pravoslavné žalmy a lidé namačkáni v podzemí, jakoby se sešli na zádušní mši pro neznámého mrtvého. Žádný komentář, žádné rozhovory, pouze rozjitřené pocity z fragmentů neurčité lidské masy a konečně světlo na konci tunelu, o kterém člověk neví, zda je osvobozením z dlouhého tápání v temnotách, či koncem veškerého lidského snažení se. ()
Perfektní! Tímhle Balaďa musel soudruhy těžce namíchnout. Navíc je to velmi pěkně udělaný. Deprese lidí z toho jenom sálají. Místo propagandistkického snímku, točeného na objednávku, vznikl další krátkometrážní trezorový film :D ()
Film o duši (nejenom ruské). ()
Čistokrvná depresia v krásnych priestoroch moskovského metra. Takto si súdruhovia svoju zákazku určite nepredstavovali. Inak mi film pripomína modernú sériu ...qatsi, to ľudské mravenisko, zdanlivá bezcieľnosť pohybu a podmanivá hudba. ()
z filmu šla taková deprese, že ani koukat sem na to nemohl ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1967. ()