Lost in Austen

Existují dívky, které by chtěly najít svého pana Darcyho a ty si možná z tohohle filmu učůrnou do kalhotek. A pak jsme tu my ostatní, kterým byla vrcholně nesympatická hlavní hrdinka, která celou dobu pobíhá kolem austenovských postaviček a křičí na ně: "Ale ne! Ty si musíš vzít Bingleho! Ale ne! Ty si nesmíš vzít pana Collinse! Četla jsem to v knížce!" Pak se ta samá dívčina zakouká do Darcyho (jak jinak, tady je tedy opravdu šarmér) a navzdory jejímu protivnému charakteru i on do ní - a následují dva díly je sledujeme, jak řeší, že musí být spolu, ale pak nemůžou být spolu, pak musí být spolu, ale najednou to zase nejde... No úplná telenovela. Ale abych jen nekritizovala - romance Bingleho a Jane Benettové je tu poprvé opravdu zajímavá (oba mi byli asi nejsympatičtější) a původní nápad měl taky potenciál. Ale jak říkám, některé dívčiny určitě přehlédnou tu kupu nelogičností a ztotožní se s hlavní kravajznou - promiňte - hrdinkou. Budiž jim to přáno. (27.03.2011)

You repel me. Kdo po tomhle neuzná genialitu díla Austenové, měl by se na tohle podívat ještě jednou. Za trest. Původní postavy jsou naprosto mimo své charaktery a je to neuvěřitelně smutná podívaná. Jemima Rooper (nemám ji ráda nikde kromě Třetí dívky, ale tady je tolerovatelná) jen pobíhá od jednoho k druhému a klade jim vinu za to, jak se to zvrhne. Všichni víme, že fanynky jsou prdlé, ale od toho tu máme fanfikci. Kdo chce, tak ji čte, ten zbytek statečně předstírá, že neexistuje. Což o to, mě dobrá fanfikce neurazí, ale tady chyběla jakákoliv úcta k předloze. Paradoxní, vzhledem k tomu, že Amanda prohlašuje, že ji zná nazpaměť. Poslat Charlottu do Afriky, Lizzie do Londýna a Jane do Ameriky... za to bych vystřelila scénáristy na Mars. Musím se přiznat, že mě to do jisté míry perverzně bavilo, na druhou stranu jsem znechucená. Mnozí tu zmiňují Jane Austenovou na drogách, já nedoporučuji zhlédnutí za střízliva. Nedík. (15.03.2014)

Nebudu se na tomhle místě rozčilovat nad tím, proč se každých pár let točí nová adaptace Rozumu a citu nebo Pýchy a předsudku (třetím tahem bezradných scénáristů je čtyřicátá sedmá verze Jany Eyreyové). Anglická klasika má zkrátka své kouzlo a i já sama pro ni mám jistou slabost. Lost in Austen má docela zajímavý námět, ale už na konci prvního dílu scénáři dojdou nápady i vtip. Co následuje je už jenom běh na neutrál, který spěje do předvídatelného konce. Navíc pan Darcy je tu opravdu značně nesympatický a často spíš hulvát než jenom odtažitý. Tahle minisérie dělá z Pýchy a předsudku s Keirou Knightley ještě lepší film. (27.03.2011)

Když už se někdo vypraví do světa Pýchy a předsudku v džínách a fialovém triku, tak bych čekala, že tam způsobí větší rozruch, než že jen bude pietně kráčet ve stopách Elizabeth. Fajn, že se autoři pokusili oproti románové předloze změnit pár charakterů (Wickham a zčásti i paní Bennetová), ale málo. Šli do toho už předem se staženým ocasem, jen udělali pár retuší, jinak se předobrazu ani nedotkli. V takovém světě je pak neuvěřitelné, že by do něj zapadla moderní holka a zaujala postavení vyhrazené dříve Elizabeth. A navíc je to holka hrozně protivná. Zakončení je úplný mišmaš a pan Darcy celou dobu hraje jako by měl úpornou zácpu. /26. 6. 2017/ (26.06.2017)

S velkým nadšením jsem do toho nešla, ale o to víc jsem byla příjemně překvapená, jak jsem se u toho nasmála (a to myslím v tom dobrém slova smyslu). Jo, Austenová by asi hleděla, co z jejího veledíla stvořili, hlavní hrdinka nesympatická až běda, ale u mě to jako oddechovka na pochmurné odpoledne prošlo. :-) (30.09.2013)