Happî furaito

Ale jo, já těch 5 dám. Je to naprosto pohodový film bez hluchých míst u kterého jsem si ani nevšimla, že už těch 103 minut uplynulo. Doufám, že Yaguchi bude stále točit filmy této kvality. Viděla jsem Waterboys, Swing Girls a My Secret Cache a .... na pokraji smrti hladem ... na pokraji smrti žízní ... STÁLO TO ZA TO!!! (13.01.2010)

Začínám mít pocit, že označení "komedie" vážně na některé japonské filmy vůbec nesedí. Hodně japonských filmů by totiž mělo mít spíš nálepku "příjemný, úsměvný film", který je sice pěkný a v určitém smyslu zábavný, ale smát se u něj nebudete. A u Happí Furaito to platí dvojnásob, protože i těch úsměvných scén bylo ve skutečnosti málo. Zde by spíš platilo, jak napsal molotov, že je to "odlehčené drama". To nic ale nemění na tom, že to byl skvělý film, přestože mé očekávání komedie bylo trochu zklamáno. Celé se to odehrává v letadle a na letišti, s poměrně podrobným náhledem do světa leteckého cestování a do povinností pracovníků letiště, což sice může znít trochu nezáživně, ale tento film je vytvořen tak, že je to hrozně poutavé a místy jsem na to koukala s otevřenou pusou. Nevím, nakolik to všechno bylo totožné s realitou, ale člověk má po zhlédnutí pocit respektu vůči letectví a jen si říká, jak je fungování celého letiště složité a obtížné. Místy je to milý a jak jsem řekla i trochu úsměvný film, místy to střídají hodně napínavé scény, ale jako celek to působí nauvěřitelně dobře, a tak nezbývá než se při závěrečných titulcích za hudby Franka Sinatry culit s pocitem zhlédnutí povedeného filmu. ~(4,3★)~ (27.04.2011)

Jaguči nezklamal. Bylo to přesně, co jsem očekávala – jemná komedie z nějakého reálného prostředí podaná lehce s nadsázkou, ale taková lidská, že člověk dokoukal, měl příjemný pocit a byl spokojený. Je to příběh mnoha lidí, kteří se podílejí na letové správě a obsluhy pasažérů, vyskytuje se tu hodně velkých jmen, i když mají třeba jen štěk, tak je to hrozně fajn. Navíc tady letadlové drama bylo podáno tak nějak bez zbytečných vytáček a bez všech těch situací, kdy životy visí na vlásku a stejně to bavilo, ne-li víc. Jsem spokojená. Kdyby měl někdo chuť na milou komedii, tak ať určitě neváhá sáhnout sem. (06.08.2017)

Malý, příjemný film o jednom dramatičtějším letu z Tokia do Honolulu, na který se dívám s úsměvem ve tváři. Jedinečný v dokonalosti představení všech letištních týmů (palubní personál, pozemní personál, technici, věž, navigátoři, servisní středisko). Režisér Shinobu Yaguchi se na odlehčený film tohoto druhu velmi hodí. ■ Na rozdíl od komentářů vyzdvihujících zábavnou chaotickou letušku na jejím prvním mezinárodním letu (Haruka Ajase), bych chtěl upozornit na dvě jiné postavy a několik menších. 1. Pracovnici pozemního personálu, kterou představuje Tomoko Tabata (jinak, neuvedená mezi herci zde na ČSFD). Okamžik, kdy stíhá unikající zavazadlo, zakopne, rozplácne se na chodníku, vyskočí, vytrhne zaměstnanci servisní služby megafon a křičíc do něj za běhu zastaví autobus - wow! Získala si mě. 2. Vedoucí palubního personálu, kterou stvárňuje Shinobu Terajima. Osobnost. Velmi silná. Chci ji vidět v dalších filmech! 3. Herec vynikajících vedlejších roli - Takashi Sasano. Hned jsem věděl, že jsem tohoto pána s padající parukou viděl v Okuribito. A v Láska a čest. A v jiných dalších filmech. Stejně jsem přemýšlel, kde jsem viděl vedoucího servisního střediska (Ittoku Kishibe). Aha - Hula Girls! V neposlední řade mě na konci pobavila sekundová role pána utíkajícího na letadlo (Naoto Takenaka). Tenhle člověk snad ani neumí hrát normálně :). (17.07.2013)

Jak už je u Shinobu Yaguchiho zvykem, jeho filmy překypují optimismem. Tenhle není výjimkou a víceméně bych zde mohl napsat to samé jako u jeho minulých filmů. Bohužel mi tady schází trošku "štávy". Ne moc, ale tu jednu hvězdičku to ubere. Přesto mi zase zvedl náladu a už se těším, až se mi trochu vytratí z hlavy a já si to budu moct pustit znova. (23.06.2010)