Dánská dívka

Uvědomil jsem si to sice až po skončení filmu - natolik byli Redmayne s Vikanderovou úchvatní - ale kýčovitější kus jsem už hodně, hodně, hodně dlouho neviděl. Přetvořit z hlediska lékařské (potažmo asi i společenské) historie nepochybně významný příběh v rozhodné době cca pětačtyřicetiletého Einara Wegenera a jeho o tři roky mladší ženy na tragickou romanci dvou fyzicky velmi atraktivních mladých lidí, se všemi těmi kudrlinami okolo, to chce silný produkční záměr:) A to nejsem nijaký bijec "duhových lidiček", který vidí za každým slovem a obrazem transgenderovou lobby:) Nebýt umění obou hlavních představitelů, bylo by to možná až urážející, jakou uslzenou selanku pro masy z té silné látky Hooper vytvořil. Nelituji v žádném případě těch skoro dvou hodin, které jsem s Dánskou Dívkou strávil, ale mám skoro problém zprůměrovat jednotlivé složky, které si v hlavě hodnotím, na červených 70%. (13.04.2019)

Hooper namlsaný vůni pódií učinil na tvůrčí ruletě sázku. Sto na červenou barvu žhavého železa transgenderu, sto na černou konvenčně podaného dramatu, který má podle statistik i zkušeností velkou šanci uspět. A krupiér se zálibou v povrchní líbivosti může hodit kuličku.. Pravděpodobnost, že padne nula, byla takřka mizivá, ale nevím, jestli ta lehce vyfabulovaná výhra po ose tápání - trápení - sebepoznání - zvonek ven - buchtička dovnitř mohla autora těšit. Vzhledem k charakteru rolí je překvapivé, jak Vikander svou přirozeností převyšovala Redmaynea, který při vyjadřování ženskosti a křehkosti často sklouzával k teatrálním gestům.. (04.11.2019)

Herecký koncert dua Redmayne a Vikanderová, k tomu překrásné kulisy Kodaně, Drážďan a Paříže, příjemná hudba Desplata a příběh, který je určen spíše ženskému publiku, ale i já jsem si film celkem užil. Akorát mi vadila zbytečně dlouhá stopáž a minimum zvratů, které by udržily dramatickou rovinu. Je to film pro melancholiky. 65% (06.07.2016)

Výkony hlavných postáv si chvalabohu žijú svoje postavy chváli hodne. Eddie Redmayne hrá ako tak obstojne, avšak prílišné sústredenie na transformovanie ženy zaseklo jeho mimickosť. Alicia Vikander je niečo iné. V úlohe temperamentnej sexi grófky predviedla, aký veľký talent sa v nej naozaj skrýva a film v nej tak našiel poklad. To sa však nedá povedať o réžii. Hooper sa totiž neodvážil prekročiť prah konzumu a zostáva uväznený v požiadavkách mainstreamu rovnako ako hrdinka vo svojom tele. Kým ona urobí krok k oslobodeniu, režisér sa drží zaručených praktík filmovej výpovede. Nemožno prehliadnuť vysokú estetickú hodnotu snímky, ktorá do najmenšieho detailu dbá o výtvarný význam každého záberu. O prepracovanú záberovú dokonalosť sa postaral kameraman a vďaka nemu takmer každý pohľad kamery maľuje obraz na filmovom plátne. Premyslená farebnosť i záberová kompozícia snúbia film s maliarskym umením, no prílišná akademickosť a vystavovanie len „pohodlných“ obrazov z umenia a zo života ukrajuje z presvedčivosti. (11.06.2019)

Nejhorší možný způsob, jak uchopit životopis nekonvenčního člověka, je natočit to právě takhle konvenčně a konzervativně. Ta pomalá kamera, tklivá hudba a přesní herci jsou ubíjejícím způsobem taženi skrze dvě hodiny, kdy se nekoná jediné drama a děj tipujete i přes to, že doteď jste o daném člověku neměli tušení. Tak nějak tušíte, že nejtěžší dilema si musela odžít manželka, ale její vnitřní boj se odbyde jedním uroněním slz na lavičce v dešti – megakýč jak prase, stejně jako zbytek filmu. (07.02.2016)