Dánská dívka

Nechápu, proč se ve filmu - jehož dvě hlavní postavy jsou z Dánska, kde se odehrává i první polovina filmu - mluví anglicky (přitom po přesunu děje do Paříže francouzština samozřejmě pro dokreslení koloritu zazní). Dále nechápu, proč to CinemArt uvede do kin až 4. února, s tak neuvěřitelně dlouhou prodlevou od premiéy v USA - nota bene když je ten film dávno ke stažení na netu, takže každý, kdo ho chtěl vidět, ho už taky viděl. Za sebe si nakonec nemyslím, že by bylo zase tolik o co stát - herectví toho zrzka jsem nikdy na chuť nepřišel a koukat na něj skoro dvě hodiny se v mém případě rovnalo skoro utrpení. Díkybohu aspoň za tu Alicii Vikander, která je zde herecky naprosto excelentní a která se mi s každým dalším filmem líbí víc a víc. Její úchvatný zjev je pro mě hlavním důvodem, proč jsem chtěl tento film vidět, jinak bych si tu ospalou kostýmní nudu nechal klidně ujít (byť filmu nelze upřít výbornou výpravu, kameru a hudbu). Marná sláva, filmovým adaptacím knižních bestsellerů asi nikdy na chuť nepřijdu. Komunita tranďáků ten film ale bude dozajista milovat. (26.01.2016)

Motto: "Ženský, zamkněte si prádelníky!" A taky se nedejte zmást láskou a oddaností nonkonformní malířky, s největší pravděpodobností za nimi stála jen další, cudně skrývaná bizarní úchylka, korektně přemalovaná na vyšší city, možná proto se divák hlouběji neseznámí s celkovým zaměřením jejího díla... Tolik ke Gerdě Wegener. To Redmayneova role vyžaduje fakt koule, ironií je, že se jich jejich nositel, Einar Wegener, chce umanutě zbavit... Takhle - už samo téma se mi příčí, nepokrytě víc by mně imponoval člověk, který se se svým popleteným sebeuvědoměním dokázal poprat, to jest, zapřel ho v sobě, jako ostatně všichni nešťastníci, kteří se nepohybovali v bohémských kruzích, takoví chlapi ve slévárně by pro Lili příliš pochopení neměli, což? Naštěstí nám doba přeje, a tak jsme k transgenderu obecně blahosklonní, takže, normálka - v dobrém i zlém, dokud nás opačná identita nerozdělí... Ani umělecký přínos nejsem s to docenit, Vikander je ve své paličaté póze partnerské světice až únavná a Redmayne tu "nezadržitelnou" ženu v sobě charakterizoval odpudivým zjevem, nevidomým pohledem, slabomyslným úsměvem a naoko zdrženlivým posedem, čímž mi připravil dost znechucující chvilky. Cílená dekorativní líbivost nezvládala zaplnit prázdnotu sdělení, paradoxně mi však k chabé útěše zbylo právě jen těch pár pařížských zákoutí, art deco styl, nádhera scenérie ve Vejle... a taky rozšířený obzor ohledně historie dalšího z neslavných průkopnických mezníků... Jen doufám, že mně příště nebude k obdivu podsouván nějaký pedofilní (anti)hrdina. A že zdravím Conchitu Wurst. (03.03.2016)

To si takhle bezelstně zapózujete manželce na portrét v punčoškách, a než byste řekli Tina Tárner, přistihnete se, jak si ve sprše notujete Sladké mámení, schováváte toho škaredého šulínka mezi stehna a nalíčený, s depilovaným předloktím a v paruce franckujete v budoáru s uhrančivým bukanýrem jménem Olaf, který neomylně vyčichal váš testosteron i pod tou vrstvou mejkapu. Ach ty hormony! Jedinou vaší životní touhou se pak stává nechat si co nejrychleji přišít kundu, začít chcát v sedě a hřadovat, aby se ze sexuálního devianta stala co nejdříve plnohodnotná Lana Wachovská. Dánská transka (Takhle se poutavě překládají názvy do češtiny, hloupý distributore!) mohl být velmi zajímavý film. To by se jej ovšem nesměl chytit Bídný homonudil Tomáš Hůpr a opět ukájet své osralovské ambice. Tudíž dvě hodiny vesměs sledujeme artově empatické hormonální dysbalance hnusáka Edýho, který by mohl z fleku lítat Ajronům po pódiu a budit hrůzu, aniž by ho museli maskovat. Zahrál to sice zase naprosto fenomenálně, ale když já tu tlamu uzřím na plátně, nemůžu si pomoct a musím prostě odvracet zrak a raději myslet na nějaké hezké věci. Třeba na hnisavé abscesy, krvácející vředy nebo zanícené pochvy s výtokem. Pokud vás tedy právě nesvrbí koule, bytostně netoužíte mít místo nich mezi nohama prasklinu, chodit na píling a holit si nohy, víc než dvě rudé hvězdy si tahle sice hezky natočená, ale vyumělkovaná klišovitá otrava prostě nezaslouží. (07.02.2016)

Herec Eddie Redmayne vypadá jako žena, nebylo nutné provést operaci, nebylo nutné nasazovat paruku, nebylo nutné líčení. I v obleku vypadal jako žena. Spíš tedy šeredka, velký nos, hnusné rty, vyzáblé tělo, křivé nohy... Nejúchylnější byla ve filmu ale manželka, protože s takovým individuem žila... Čekal jsem skandál ve společnosti, místo toho jsem viděl transku, která si od manželky půjčuje šaty. 50% (28.12.2015)

Filmy Toma Hoopera môžeme rýchlo odbiť slovom midcult, alebo ich formu môžeme považovať za jeho osobitý filmársky štýl. Pravda bude niekde uprostred, ak totiž podľa každého záberu spoznáte režijný rukopis, nikdy to nie je na zahodenie. Prvá polovica, ktorá sa mi páčila viac, nám ukazuje, ako to vyzerá v harmonickom manželstve dvoch inteligentných ľudí. Pripravuje pôdu pre polovicu druhú, aby tu manželka ukázanú oddanosť naplno prejavila. Napriek tomu všetko to porozumenie naokolo nepôsobí úplne presvedčivo. Emócie sú držané pod "pokličkou", dialógy často pôsobia dojmom, že si ich postavy vopred premysleli, aby preboha na seba nezačali kričať a hádať sa. To by sa v tak naleštených priestoroch nehodilo. Napriek výhradám film zanecháva pozitívne pocity. Vďaka príjemnému prostrediu Kodane a Paríža a výkonu sympatickej Alicie Vikander. Jej postavu by totiž chcel mať každý muž za manželku. Ak chápajúci lekár, tak jedine v podaní Sebastiana Kocha. (25.03.2016)