Spálené mosty

Nový film Michaela Winterbottoma se odehrává, jak již název napovídá, v italském Janově, přičemž pravděpodobně ne zcela náhodou svým stylem odkazuje právě k italskému neorealismu. Některá z děl Winterbottomovy filmografie obsahují pseudodokumentární prvky, což je nejvíce patrné v Devíti písních, a pokud se nejedná o žánrově vyhraněnější díla (např. neo-noir Vrah ve mně nebo sci-fi Code 46), zaujímá v nich realismus výsadní postavení. Genova se odehrává ve striktně autentických lokacích, kulisy všedně pojatého dramatu tvoří skutečné životem pulsující město a s odhlédnutím od jednoho duchovního (či zvýrazněného psychologického – záleží na úhlu pohledu) prvku – zjevující se mrtvé matky – působí celé vyprávění naprosto uvěřitelně. Z narativního hlediska se jedná o film vyprázdněný, chybí mu nosná dějová linka a místo toho jsme konfrontování s drobnokresbou všedního života rodiny v ne zcela všední výchozí situaci. Z tohoto důvodu se mnohým divákům může zdát, že Genova je prakticky „o ničem“ a „nic se v ní neděje“. Síla tohoto filmu tkví právě v oné všednosti, postavy v ní nejsou konfrontovány s nějakým dějovým konstruktem, veškeré dění plyne ve své přirozenosti, neexistuje začátek jasně a systematicky uvádějící charaktery na scénu a samotný film končí v nedořečenosti – jako bychom místo uceleného příběhu sledovali jakýsi výřez z opravdového života. Tento přístup jasně nabádá diváka k uvědomění si, že postavy měly nějaký život před děním ve filmu – život, který končí hned v jeho úvodních minutách – a taktéž, že zároveň se skončením onoho filmu nekončí osudy postav. Ve výsledku pak film působí přirozeněji a uvěřitelněji, ale, jak již bylo řečeno, vyskytuje se tu onen ne zcela realistický prvek, který je však součásti vykreslení psychologického rozpoložení jedné z postav a taktéž představuje spouštěč dramatických situací. _____ Genova je z vizuálního hlediska velmi pohledným dílem, nikoliv však podle představ běžného diváka zvyklého na ladnost, vizuální čistotu a výraznou stylizaci hollywoodských trháků. Winterbottom spolu s Michaelem Mannem patří mezi nemnoho filmařů, kteří dokonale pracují s ruční digitální kamerou a nakládají s její živou a světelně velmi citlivou optikou s obrovskou pečlivostí a citem. Vše je natáčeno v přirozeném světle a kamera je neustále v pohybu s postavami, což opět zvyšuje dojem realističnosti. _____ Vyzdvihnout si zaslouží i herečtí představitelé v čele s civilním Colinem Firthem a soustředěnou Catherine Keener. Překvapivě vynikající výkony na profesionální úrovni předvedlo i holčičí duo ztvárňující Firthovy osiřelé dcery – i velmi vyhrocené situace zvládají s elegancí ostříleného profesionála. _____ Po Síle srdce s Angelinou Jolie představuje Genova další logický krok ve Winterbottomově filmografii a troufám si tvrdit, že to, co začalo s Umbertem D, Rosselliniho válečnou trilogií a Zloději kol, našlo své pokračovatele právě ve výše jmenovaných filmech. (03.11.2010)

Winterbottom tentokrát nijak neexperimentuje, ale tohle (melo)drama má občas víc napětí než leckterý thriller. A to za použití naprosto jednoduchých prostředků. Za pozornost také stojí, že stejně důležité role jako Colin Firth tu hrály obě představitelky jeho dcer a obě to ustály se ctí a bez falešných tónů. Takový malý nenápadný film, ale pro mě to bylo příjemné překvapení. (03.12.2011)

Spálené mosty jsou o ztrátě milované ženy - manželky a matky - skrze tři její blízké, které se s tím vyrovnávají po svém. Je milé, že nám jsou ve filmu hezky ukázané, jednotlivě dohromady. Film vyniká nevšedním vývojem, který spíše kopíruje život den po dni než osvědčené dějové zvraty a to je velmi příjemné. Celkové vyznění filmu je však velmi, velmi unylé a spíš bych věřila, že je to TV film... (16.06.2018)

Do konca som čakal, že sa tam niečo udeje a nedočkal som sa. Keby to dievča na konci zomrie, popravde tak by mi ho ani ľúto nebolo, lebo tak stupídne zahratú deckú rolu som už dlho nevidel. Pokaždý krát keď sa na plátne objavila mladá heračka bol som z nej pekne rozladený, hovorím škoda toho konca potom by to bolo aspoň za 1* ... Takto ostanem pri odpade! (10.02.2009)

Kuvodivu zdaleka ne tak strašné, jak zdejší hodnocení napovídá; dobrovolně dokonce přiznám, že jsem uvažovala i o příznivějším hodnocení. Na Spálených mostech (osobně se mi líbí víc originální název Genova, ale budiž) je velmi kouzelná jedna věc: ten film vypadá velmi uvěřitelně. Nemá přesně definovaný bod v časoprostoru, kterého by chtěl dosáhnout, řada dějových linek je nakousnutá, ale nikdy úplně dovedená do konce. Hlavní hrdina tak za devadesát minut nevyřeší s konečnou platností svůj život, jeho hledání nové životní partnerky je komplikované (divák si nemůže být jistý - narozdíl od běžných romanticky orientovaných filmů - jestli si Joe nakonec najde cestu k staré známé, nebo jedné ze svých studentek) a problémy nejmladší dcery se přesunem do nového města o 180° nezlepší. Zatímco ostatním tato absence děje, zdá se, hodně vadí, já mám tento typ melancholicky pomalého vývoje příběhu podepřeného výbornými hereckými výkony velmi ráda a často mi takový film dá více, než typická pohádka o tom, jak pan xy po těžké životní ráně spojené se ztrátou partnerky ke štěstí přišel. Být tam méně nadpřirozena a epizodek spojených s útěkem nejmladší dcery, šla bych s hodnocením asi ještě výš. (12.07.2010)