Nebe a Vincek

Nebe a Vincek je vcelku originální pohádka, které mě ve finále příjemně překvapila. Nebýt několika scén, které mě lezly na nervy, možná bych hodnotila i vyšším hodnocením. Protože už ale bohužel nejsem dítě, dívám se na pohádky spíše okem diváka. A já jsem divák, který má rád pořádný příběh. A tím se právě Nebe a Vincek může určitě pochlubit. Rozhodně je to daleko lepší pohádka, než ty, které se natáčejí v dnešních dnech ... A proto se právě k této znovu velmi ráda vrátím. (12.02.2017)

Začíná to tak slibně! J.Budař se na roli věčného anděla-propadlíka, který se učí na nebeské zkoušky, skvělo hodí díky svým plavým vlasů a obočí – navíc má ještě vlnitou paruku s malými zapletenými copánky. Vypadá dobromyslně, lidumilsky, laskavě - zkrátka andělsky. Mírně otylý vrchní anděl (sympaticky B. Klepl) se snaží s andělskou trpělivostí napravit neblahé důsledky, které způsobí žák svými netradičnými metodami, jak napravit smrtelníka. Sem tam je tu nějaký ten vtip, který si utahuje z české úředničiny (předávací protokol ) nebo češtiny (jak honit bycha?), jenže to je tak vše. Příběh je strašně nudný, Vincek jako divý muž Bahňák trapný, princezna se tváří jak guma, a ani král ztvárněný pohádkovým veteránem J. Lábus finální dojem nezlepší. Kostýmy jsou chudší než obvykle, andělé mají nasazovací křídla, panovník vypadá zchudle. Většina se odehrává buď v lese nebo v trůnním sále, který je však asi z jednoho našeho existujícího hradu/zámku. Minimálně externí záběry na hradbu a věž totiž jsou - a to zvedá úroveň pohádky o úroveň výš. Ovšem na Anděla páně to nemá ani náhodou (nejde jen o rozpočet) a na Boží hod bych se to jakožto programová ředitelka styděla vysílat. (16.01.2011)

Půjčili si myšlenku o trochu tupém andělovi na zemi z Anděla páně a rovnou i osvědčenou princeznu, tedy v Andělovi "princeznu" a vypustili do světa roztomilou nedělní poobědovou pohádku. Skvělé obsazení, vcelku smysluplný příběh, i trochu toho přehrávání klady převáží. No a Zuzanu Kajnarovou mám ráda, je to velmi sympatická princezna, každý máme pár takových. (26.10.2020)

Proč už Češi neumí točit pohádky, potažmo filmy vůbec? Před 89-tým to šlo, tak proč ne teď? Jednoduše proto, že v Česku pro dobré filmy není odbytiště. Sice se tu najde pár filmových fajnšmekrů, ale to mainstreamového diváka nezajímá. A možná je to komunismem. Ti co v něm vyrůstali, nebo žili většinu života, tak jsou svým způsobem "poznamenaní" na zbytek svého života. Prostě ten pohodlný způsob života ze sebe nedostanou, ani kdyby chtěli. Údajně je tu neskutečný bordel, ale copak tu ale nebyl i předtím? Dřív jste ale (to si samozřejmě většina škarohlídů nikdy nepřizná) o tom bordelu nemohli veřejně mluvit. A že by se odposlechy dostaly do novin? u t o p i e. Takže: až se začnou u nás točit dobré filmy, tak v ten okamžik se dostaneme ze škatulky "postkomunistická země" na "Západ". A to platí i naopak: Pokud se lidé změní, změní se i filmy. Tak se možná jednou v budoucnu dočkám i druhé nové vlny. (Nebo přinejhorším počkáme, až vymřou ti, co se narodily před rokem 80 ;-> (25.12.2009)

Jsem rád, že jsou takovéhle pohádky, ale. Je těžké hodnotit pohádku, která je určena dětem. Děti mají jiné chápání a myslím, že když mé dceři, které je sedm let se pohádka líbila a vydržela se dívat celou dobu, tak tu hodnotu má. Jako dospělý vidím chyby a bylo celkem jednoduché předvídat sled událostí, ale to že to té naší malé princezně něco dalo, něco znamená. Taky nemusím Dádu Patrasovou, ale pro ty nejmenší dělá jako skoro jediná hodně. To oceňuji. (25.12.2008)