Setkání v Praze, s vraždou

Nevím čím, to, ale mě se tato výborně obsazená detektivka líbila, i když se v ní občas trochu moc kecalo, nenudila mě. Hlavně Landovský coby zapšklý důchodce z Hausbótu byl výborný. Proti jazzu vůbec nic nemám, ale koncertovat v bikinách měli zkusit s tak o dvacet let mladšíma herečkama, ještě štěstí, že prostřihy na jazz byly tak krátké. (06.01.2009)

Masivní reklamní kampaň, zvýšené očekávání (herecké obsazení, autor literární předlohy)...a příslušné zklamání. Děj postavený na náhodných setkáních, rušící jazzová kapela, nepochopitelně vychechtaná I.Janžurová, tradičně teatrální J.Tříska a mdlá L.Vondráčková, škoda, že J.Adamová nezačala vzpomínat na Honzu Wericha. Poslání příběhu sice chápu, ale tady se zjevně (a nepravděpodobně) honilo moc zajíců naší nedávné historie najednou. (05.01.2009)

Prakticky od začátku je jasné, jak to bylo, takže sledujeme detektiva, který vyšetřuje něco, co diváka nemůže zaujmout, protože prostě ví, kdo je vrah a proč se tak stalo. Herecké výkony nejsou nijak oslňující, spíš takové vlažné. A nejhorší na filmu jsou ty neustálé prostřihy na koncert otravných saxofonistek v čele s příšernou Barborou Štěpánovou. (13.03.2009)

Jak dlouhé, tak taky široké. Alespoň jsem měl možnost vzpomenout si na před mnoha lety zhlédnutý ruský film, ve kterém detektivové cosi vyšetřovali a po dvou hodinách přišlo něco jako mlha a konec. A s filmem "Setkání v Praze, s vraždou" je to dost podobné. Vypadá to, že jde nejen o vyšetřování vraždy, ale také o vyrovnávání se s minulostí. Pak přichází něco jako mlha a je nějak konec. A když k tomu připočtu děsnou nudu, nepochopitelné koncertní vstupy do děje v podobě polonahé saxofonové dívčí skupiny a amatérské herecké výkony, lze film celkově označit jako mizerný. (04.01.2009)

Mrtvý komunista, dobrý komunista. Jen pozor, aby se vám po výkonu spravedlnosti nedostal na kobylku detektiv Přema Nejezchleba! On je totiž lubricated as a fox! Typické Škvoreckého tematické rysy i zvučné obsazení v sobě skrývaly jistý potenciál, ale ten byl už od úvodu systematicky zadupán. Ať už nevýrazností, podivnými souhrami náhod (tady asi vládne obsazení trojsedadla v letadle do Prahy) či nekončící sérií prostřihů na jazzovou úlitbu autorovi předlohy. I když tady to spíš než na koncert vypadalo na strip show, kde brzy začnou létat saxofony i poslední zbytky svršků. V rámci bezpečnosti publika doufejme, že ne frontmanky Štěpánové.. (29.09.2020)