Nickyho rodina

Zatímco předchozí dva dokumenty představují hlavně Nicholase Wintona a celý projekt, ten třetí se zaměřuje detailněji na osudy 'dětí', na rodiny, které se rozdělily, i ty nové, které děti přijaly. Zároveň zachycuje ohlas, který objevení činů tohoto obdivuhodného muže vyvolal a mnohé charitativní akce, jež se panem Wintonem inspirovaly. Dojati budete stejně jako při předchozích filmech, kapesníky si vemte taky, navíc ale film opravdu nutí člověka zvednout se ze židle a jít něco dělat. Někam, kde je to opravdu potřeba. (20.05.2011)

Mináč zkouší prodat skoro stejný příběh už nejméně potřetí a tentokrát ne tak dobře. Záběry, které použil i v lepší Síle lidskosti, mají pořád stejnou sílu, ke konci se ale film protahuje a snaží se až moc dojmout. Hrané pasáže (dohromady mají tak 10 minut) jsou pak naprosto zbytečné, a podezírám Mináče, že je tam dal jen, aby mohla být na plakátu Issová. (25.07.2011)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Matej Mináč je poznamenán silou lidskosti Nicholase Wintona a úspěšně poselství předává dál. Má dar oživovat obrázky, poskládat mozaiku dobových dokumentů z archívu a přidat k nim hrané pasáže tak, že výsledek působí celistvě. Navíc mě vůbec nevadilo mluvené slovo jednotlivých aktérů. A když už je na spadnutí slza, přijde menší odlehčení. Potlesk v plném kině - pro Mateje Mináče, pro sira Wintona. (14.11.2011)

Teší ma, že CT2 a STV2 tento film pustili v TV. Vďaka tomu som ho videl. Chcel som ho vidieť už od kedy som sa o ňom dopočul. No tak podme na to. Nedá sa to považovať za film. Toto je hraný dokument. Musím povedať, že som už videl aj lepšie spracovania, toto je taky priemer ( možno jemný podpriemer ). Tento snímok by som rozdelil na tri časti : prvá polovica, prvá štvrtina a druhá štvrtina. Prvá polovica je od začiatku po koniec vojny. Tam sa človek aj niečo dozvie, uvidí aj okatú Issovú, krásne nemecké uniformy a tak ďalej. Tá prvá polovica ma ešte aký taký spád, síce maličkú ale predsa iskričku. Potom príde nepochopiteľný zlom, ked z vojny ukážu 15 sekúnd a ideme ďalej. Prechádzame do tej už spomínanej prvej štvrtiny. Tam to už naberá známky podpriemeru. Povojnové spracovanie začína nudiť, dochádza k opakovaniu a sentimentality tam je požehnane. No a klinec do rakvy je posledná štvrtina, kde to je čistý odpad, Kambodža a zase len odpad. Ano, Winton si zaslúži uznanie za to čo spravil, ale môj názor si radšej nechám pre seba. Nebyť toho konca, bolo by hodnotenie vyššie. Takto je to len priemerne spracovaný hraný dokument, s archívnymi zábermi a opakovaným námetom. 3 z 5 (01.01.2013)