Obraz Doriana Graye

Pene Bože! Nechápu, co tohle má znamenat. Kniha je naprosto dokonalá, ale tohle je strašný .. Wilde se musí obracet v hrobě.. Myslím, že vůbec nechtěl, aby postavy, které stvořil vyzněli, tak všedně a trapně. V knize to tak vůbec není, tam je každá osoba okouzlující.. a Dorian Grey? Do toho se musí v knize každý zamilovat, kdežto tady...nepovedlo se to no .. (12.10.2012)

Silné téma zhruba v mírně nadprůměrném zpracování. Není to poprvé ani naposledy, co se tahle látka dočkala své filmové podoby. Obraz Doriana Graye bude věčný, stejně jako lidská touha, pro kterou lze obětovat vše. Mně se film docela líbil v mnoha úsecích, kdy Josh Duhamel dával do své role všechnu tu slizkou nechutnost a současně vzbuzoval provokativní zájem. A rozhodně nebyl zavrženíhodný, jak by si asi zasluhoval. Zajímavé téma, ale zkusím ještě i jiné verze, které možná budou disponovat důslednějším zpracováním. 60% (10.12.2011)

Oscar Wilde by si zasloužil propracovanější a zasvěcenější filmovou adaptaci. Je chvályhodné, že si Dave Rosenbaum vybral ke své režijní prvotině provokativní hédonizmus Obrazu Doriana Graye. Wildeovo literární dílo má mnoho duši jitřících a zajímavých zákoutí, ale Rosenbaumovo pojetí je mizerné a povrchní. Nedokáže si vychutnat psychologické dopady, rozmělnil charaktery a vše se pokouší zachránit pronikavě světáckými výroky a knižními monology. Bez prožitku a nezúčastněně zobrazuje psaný text. Rosenbaum chtěl zachytit podmanivost hédonizmu a přitom sám svým filmovým výtvorem náznaky vlastního hédonizmu vraždí. Zobrazované prostředí vyšší vrstvy může vyvolávat otázky, kde končí hédonizmus a kde již začíná dekadence, ale nic z toho se nekoná. Hlavní postavou hédonistické selanky je Dorian Gray (Josh Duhamel), bohatý sirotek aristokracie. S lehkomyslným potěšením přijímá cynický hédonizmus za své poslání a v rozmarech slastí ochutnává život ze všech stran. S touhou pokořit a zvítězit. Nejzajímavější knižní postavou je urozený Harry Wotton (Branden Waugh), leč zde je jeho hédonistický světonázor rozdroben a sžírán vlastním svědomím do nicotnosti zamýšlené působivosti. Hlavní ženskou postavou je Basil Ward (Rainer Judd), idealistická mladá žena v pohledu na život a souznění duší. Tím se ztratila homosexuální nejednoznačnost a zbyla jen obyčejná chlípnost. Z dalších rolí: naivně důvěřivá, mladá a pohledná operní pěvkyně Sibyl Vane (Darby Stanchfield), Sibylin bratr a mstitel James Vane (Brian Durkin), či svobodomyslná Harryho manželka Laura Wotton (Julie Amos). Wilde a jeho pohled na život uspokojuje mou zvídavou duši, Rosenbaum mi svojí adaptací dává naději a víru ve vlastní schopnosti. Škoda času, když film se spíše podobá německým adaptacím uslintané romantiky ala Rosamunde Pilcher. Škoda. (08.12.2017)

Budu zřejmě bezohlednej, samolibej egoista, protože tahle rádoby filozofická příšernost na mě zapůsobila asi jako lopata v rukou cigoše. A teď čím to asi bylo? Buď tím nesnesitelným přehrávaním a odpornými ksichty všech těch metrosexuálních kreatur nebo jsem jednoduše stělesněním pýchy s duší čistou asi jako motorový olej po generálce, že ono mravní poselství tohoto filmu mi zůstalo skryto. Fakt nevím:) (18.03.2009)

All bad art is the result of good intentions. 1) David Rosenbaum se ve svém režisérském debutu zřejmě rozhodl, že starý dobrý Wilde už nevyhovuje a je třeba ho kapku předělat. Pokud by zůstalo u odbarvení vlasů na blond 32letého představitele hlavní role Joshe Duhamela, tak bych i zatleskal. Joshovi to sluší o to víc, o co horší je herec. Ani obsazení 31letého Brandena Waugha do role přítele Harryho mi nejde proti srsti. 2) Problémy mám s nepovedeným scénářem (taky Rosenbaum), který zachovává Wildovy bonmoty, aniž by je doprovodil svižnějším dějem a akcí. 3) Se silnými rozpaky jsem sledoval proměnu malíře Basila Hallwarda v Basil Wardovou. Dílo se silným homosexuálním podtextem (nehledě ke změnám, které sám Wilde ve druhém vydání v roce 1891 v knížce udělal) se tak změnilo v pěknou supermarketovou heterosexuální povídačku a připomíná salónní konverzačku, pravda velmi typickou pro Wilda obecně, ale rozhodně nepatřičnou v případě Doriana Graye. 4) V tomto kontextu pak už nepřekvapí ani pravoslavná svatba, nezřetelné časové ukotvení příběhu či označení celé věci za horor. 5) Jestliže Parkerovu filmu z roku 2009 vytýkám nedostatek wildeovství, co mám říci tady? Snad jen, že There is no such thing as a moral or an immoral book. Books are well written, or badly written. That is all. (17.07.2011)